Jsou moderní katastrofy v Česku horší než ty v minulosti? Unikátní studie vědců z Akademie věd, Masarykovy univerzity v Brně a Univerzity Karlovy zkoumala třináct největších tragédií souvisejících s počasím v českých zemích od roku 1851 do současnosti. Prokazuje, že navzdory stále častějším extrémům umírá v souvislosti s počasím díky lepším předpovědím a výstražným systémům méně lidí než v nedávné historii. Přesto je však třeba se mít nadále na pozoru především před přívalovými povodněmi.
Vědce zajímaly náhlé události v českých zemích od roku 1851 do současnosti, u nichž počasí přímo nebo nepřímo způsobilo smrt nejméně dvaceti lidí. „Takových tragédií bylo ve sledované historii celkem třináct. Co se týče přírodních katastrof, jednoznačně největší počet obětí způsobily v šesti případech povodně, dvakrát zabíjel silný vítr, jednou blesky,“ uvedl jeden z autorů studie, meteorolog Miloslav Müller z Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd a Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.
Hlavní otázka studie směřovala k tomu, jestli rostoucí závažnost a častější výskyt meteorologických extrémů vlivem změny klimatu znamená i více obětí. Z výzkumu vyplynulo důležité zjištění: extrémních jevů sice přibývá, ale schopnost moderní vědy je předpovídat a včas varovat veřejnost dramaticky snížila počet hromadných neštěstí.
Od roku 2000 nenastala jediná meteorologická událost, kde by zemřelo víc než dvacet lidí. Největším problémem do budoucna podle autorů práce zůstávají přívalové povodně – hlavně kvůli jejich prudkému nástupu, který může účinnost výstrah výrazně snížit.
Nebezpečné povodně
Nejtragičtější přírodní událostí byla podle studie přívalová povodeň v západních Čechách v květnu 1872, která měla 244 lidských obětí. Jedná se o největší známou povodeň tohoto typu, řádila nejen na malých tocích, ale také na řece Berounce.
„Nešlo o klasickou povodeň, při níž se řeka vylévá z břehů několik dní. Šlo o extrémní přívalovou povodeň vyvolanou neuvěřitelně silnou, a přitom rozsáhlou skupinou neustále se obnovujících bouřek. Například v Mladoticích tehdy spadlo 237 milimetrů srážek asi za hodinu a půl – to je množství, které v této oblasti obvykle spadne za celé čtyři měsíce. K rozsahu katastrofy přispělo i protržení mnoha rybníků,“ popisuje meteorolog Müller. Upozorňuje přitom, že taková výjimečná meteorologická událost by i v současnosti představovala mimořádné riziko.
Druhou nejhorší tragédií byly silné deště a povodeň v červenci 1897 s osmaosmdesáti oběťmi, která nejhůře postihla Krkonoše. „Tehdy byly zaznamenány skutečně extrémní denní srážkové úhrny přes tři sta milimetrů. Prudké svahy a vysoká nasycenost půdy z předchozích dešťů vyvolaly následné katastrofální povodně na horských řekách,“ vysvětluje Müller.
Například v Dolním Maršově se pod tlakem přívalové vody zřítil dům, ve kterém zahynulo sedmnáct lidí připravujících se na svatbu. Dalších osm lidí pak zabily v usedlostech na svahu Obřího dolu mury, tedy bahenní proudy vyvolané silnými dešti.
K současnosti nejbližší je ničivá povodeň na Moravě a ve Slezsku z července 1997, která si vyžádala 61 obětí. „Tuto katastrofu měla na svědomí takzvaná středomořská cyklona. Bohužel uvázla nad naším územím, takže extrémně vysoké srážkové úhrny trvaly celé čtyři dlouhé dny,“ říká meteorolog. Nejtragičtější situace nastala v Troubkách na řece Bečvě, kde během noci ze 7. na 8. července zahynulo devět lidí.
Mezi další tragické události patří přívalová „noční“ povodeň z května 1889 na Přešticku v západních Čechách, při níž zahynulo 57 lidí. „Bouřky, které způsobily povodeň, se nehýbaly, takže intenzivní srážky padaly několik hodin na stejném území. Tím, že povodně přišly v noci, zastihly řadu lidí ve spánku,“ popisuje Müller.
Velké neštěstí způsobily bouřky, které se po několik hodin nijak výrazně nepohybovaly, také při přívalových povodních na jihovýchodní Moravě v červnu 1970. Vyvolaly katastrofu v lignitovém dole Dukla v Šardicích, kde zahynulo 34 horníků. „Extrémní objem vody vytvořil u dolu velké jezero, které se následně protrhlo a způsobilo, že do důlních chodeb náhle vnikla voda, bahno a písek. Celkem bylo zaplaveno 32 kilometrů chodeb a šachet,“ říká Müller a dodává, že tragické povodně měly ještě jednu oběť: v Kyjově se v zatopeném sklepě utopila tříletá dívka.
Tragické povodně zasáhly v září 1890 také Vltavu a připravily o život 25 lidí. „Srážky z konce srpna toho roku zvýšily nasycení povodí na dvojnásobek normální úrovně. Třídenní deště na začátku září pak vedly k takzvané stoleté povodni,“ popisuje meteorolog. Dne 3. září 1890, kdy hladina Vltavy v Praze stoupala, pracovali armádní ženisté na pontonu při rozebírání cvičného mostu. Ponton byl naneštěstí stržen pod část kamenného Karlova mostu, kde zahynulo dvacet vojáků. Další čtyři lidé utonuli ve Vltavě o den později, když hladina řeky dosáhla svého vrcholu a náhle se zřítila část Karlova mostu.
V Česku zabíjí i vítr a blesky
Studie popsala také další typy meteorologických extrémů, které na území Česka přinášely smrt. Například v červenci 1929 zasáhly Čechy a západní Moravu silné větrné bouře, které způsobily smrt 32 lidí. „Tehdejší bouřky doprovázel ničivý vítr, krupobití a přívalové deště. Vyskytlo se také několik tornád,“ vysvětluje Müller. Lidé umírali především v důsledku silného větru, ale dvě úmrtí souvisela s údery blesku.
Větrná bouře zasáhla celé území Čech a Moravy také v prosinci 1868, kdy zabila 27 lidí. „Tuto událost způsobila hluboká mimotropická cyklona neboli tlaková níže. V tragický den vrcholil příliv teplého vzduchu na české území, o čemž svědčí teplota 14,5 stupně Celsia naměřená v pražském Klementinu. Událost vyvrcholila přechodem rychle postupující studené fronty od severozápadu. Kvůli mimořádně velkému tlakovému gradientu u nás řádil vítr o síle orkánu a umírali lidé ve více než dvaceti obcích po celé zemi,“ uvádí Müller.
Nejneobvyklejší událostí byla zřejmě náhlá bouřka z května 1906, při které zemřelo dvacet lidí v důsledku úderu blesku. Celkem třináct lidí jí padlo za oběť, když se před bouřkou ukryli na hřbitově v Koňákově (dnes součásti Českého Těšína) v tamní zvonici, kterou zasáhl blesk. Dalších sedm lidí zahynulo tentýž den na jiných místech při práci na poli nebo v lese i uvnitř budov.
Nepřímé oběti počasí
Počasí nejenže přímo způsobuje katastrofy, ale také může k dalším tragédiím přispět. To se stalo u čtyř velkých dopravních katastrof, a to kvůli zhoršené dohlednosti. Největší železniční neštěstí způsobené počasím v českých zemích se stalo v listopadu 1960 ve Stéblové na Pardubicku.
Kvůli velmi husté mlze se tu srazily vlaky a zemřelo 118 lidí. K nehodě došlo proto, že osobní vlak odjel ze stanice Stéblová bez povolení. Průvodčí, který údajně v mlze zahlédl záblesk zeleného světla, dal strojvedoucímu pokyn k odjezdu. Kvůli husté mlze však byla jejich komunikace pouze ústní. Strojvedoucí protijedoucích vlaků se v husté mlze uviděli až na vzdálenost asi osmdesáti metrů, kdy už nebylo možné zastavit.
Silná přízemní mlha zase způsobila nejhorší českou leteckou katastrofu v pražském Suchdole, při které v říjnu 1975 zahynulo osmdesát lidí. „Ten den byla zaznamenána výrazná radiační inverze. V pražské Libuši byla teplota vzduchu na stanici pouze nula, zatímco o šest set metrů výše byla čtrnáct stupňů. Odhadujeme tloušťku mlhy na několik set metrů,“ popisuje Müller.
Při tragickém letu přepravovalo jugoslávské letadlo McDonnell Douglas DC-9 především české turisty z přímořského letoviska Tivat na letiště Praha-Ruzyně. Při sestupu skrz mlhu se piloti dopustili chyby a klesli příliš nízko. Místo přistání tak letadlo narazilo do chatové osady nad řekou Vltavou v Praze-Suchdole.
Tragédii u Cerhovic, při níž se v listopadu roku 1868 srazily vlaky a zemřelo 31 lidí, zase způsobilo silné noční sněžení. „Ráno v den tragédie zaznamenala stanice Praha-Klementinum rekordních 52,6 milimetru srážek, což je nejvyšší denní úhrn v zimním půlroce od roku 1804 do současnosti,“ vysvětluje Müller. Právě v tento den brzy ráno odjel z Plzně běžný osobní vlak směřující do Prahy, v němž cestovali maďarští vojáci, kteří se vraceli z italského tažení na dovolenou. Velké sněhové závěje způsobily, že vlak musel zastavit v Újezdě u Cerhovic, kde do něj narazil nákladní vlak, který jel za ním.
Další dopravní katastrofu způsobila opět mlha: leteckou nehodu ve Sluneční jámě v Krkonoších v únoru 1945 nepřežilo čtyřiadvacet vojáků. Koncem druhé světové války letělo přetížené německé vojenské letadlo Junkers JU 52 s osmi členy dvou posádek a dvaceti zraněnými vojáky z obklíčené Vratislavi směrem k letišti Drážďany-Klotzsche v Německu. Vzhledem k poloze válečné fronty na západě letělo letadlo pravděpodobně oklikou přes české území, které bylo stále okupováno německou armádou.
