Evropská agentura pro životní prostředí vydala velkou zprávu, která hodnotí, jak se vyvíjí životní prostředí členských zemí Unie. Co říká o stavu Česka?
„Česko v posledních několika desetiletích dosáhlo významného pokroku v oddělení environmentálních tlaků od ekonomické aktivity. Země ale zůstává jednou z nejvíce energeticky, uhlíkově a zdrojově náročných ekonomik v EU, a to především kvůli své silné průmyslové základně a značné závislosti na uhlí,“ uvádí rozsáhlá zpráva.
Zpráva vědců z Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) nastiňuje deset oblastí, v nichž srovnává Česko se zbytkem EU, a hodnotí, jakým směrem se vyvíjejí – zda pozitivně, anebo spíše směrem, který přinese zemi více problémů. Podívejte se na ně v grafikách:
České výzvy a řešení
Šéfka EEA Leena Ylä-Mononenová navštívila na začátku listopadu Prahu. „Velmi konkrétním a dramatickým příkladem (změny klimatu) jsou dopady dlouhodobého sucha na lesy v Česku. Tato sucha vyvolala největší kalamitu kůrovce v historii, která začala v roce 2015 v Jeseníkách na severní Moravě a v následujících letech se postupně rozšířila do všech regionů. Nejenže došlo ke ztrátě značné části lesních ekosystémů, ale také to vedlo k vyšším emisím uhlíku,“ nastínila pro ČT.
Zelenou transformaci Česka podle ní doprovází řada výzev, které ještě zhoršuje ruská válka proti Ukrajině, která má na Česko významný dopad, poznamenala Ylä-Mononenová.
Česko podle zprávy zavádí nová pravidla na podporu udržitelné dopravy, renovace budov za účelem zvýšení energetické účinnosti a investice do čistších a účinnějších zdrojů energie a recyklační infrastruktury. Plán obnovy a odolnosti Česka zahrnuje kapitolu repowerEU zaměřenou na postupné ukončení závislosti na ruských fosilních palivech, diverzifikaci dodávek energie a zvýšení výroby čisté energie v nadcházejících letech.
„Vzhledem k energetické krizi a současné geopolitické situaci jsou tyto iniciativy zásadní pro zajištění energetické nezávislosti Česka a pokrok v přechodu na ekologičtější technologie. Rozsáhlý průmyslový sektor země nabízí příležitost těžit z ekologické transformace, ale budou nutné další investice do výzkumu a inovací v oblasti technologií čisté energie,“ doporučuje analýza.
Co se povedlo
Kvalita životního prostředí v Česku se podle zprávy v posledních desetiletích výrazně zlepšila, a to především díky značným investicím do snižování znečištění. „Země je na dobré cestě ke splnění národních cílů v oblasti znečištění ovzduší do roku 2030, s výjimkou cílů týkajících se amoniaku (NH3), u nichž je splnění stále nejisté,“ zmiňují autoři.
Kvalita povrchových vod se sice od roku 2000 zlepšila díky novým čistírnám odpadních vod a pokročilým technologiím, ale v posledních letech se pokrok zastavil. Hlavní výzvou je dle autorů zprávy, mezi nimiž jsou i čeští experti, identifikace a regulace takzvaných rozptýlených zdrojů znečištění – jde o spousty menších, ale dohromady vlivných zdrojů. Intenzivní zemědělství zůstává hlavním faktorem přispívajícím ke znečištění povrchových vod a také vede k degradaci půdy a ztrátě biologické rozmanitosti.
Česko učinilo významné pokroky v oddělení environmentálních tlaků od ekonomické činnosti, tvrdí zpráva, a to díky strukturálním a technologickým změnám. „Energetický sektor postupně přechází od pevných fosilních paliv k většímu využívání obnovitelných zdrojů energie, přičemž stále spoléhá na jadernou energii, ale stále je třeba zlepšit energetickou účinnost a spotřebu. Emise skleníkových plynů se od roku 1990 snížily o 47,8 procenta a země se snaží splnit cíl EU pro snížení emisí do roku 2030 prostřednictvím dalších opatření,“ konstatuje report.
... a co ne
Přibližně čtrnáct procent českých domácností přes výše popsané změny i nadále používá k vytápění pevná fosilní paliva. Uhlí, které je z hlediska emisí uhlíku i znečištění tím nejhorším zdrojem, představuje stále zhruba dvanáct procent paliv používaných k vytápění.
Nedávná energetická krize související s ruskou agresí na Ukrajině vedla některé domácnosti k tomu, že kvůli vysokým nákladům na alternativní způsoby vytápění pokračují v používání uhlí, anebo se k němu dokonce vrátily.
Odvětví dopravy je z hlediska dekarbonizace nejméně pokročilé, s rostoucí spotřebou energie a více než devadesátiprocentní závislostí na fosilních palivech. Česko má třetí nejnižší podíl nových registrací bateriových elektromobilů v členských státech EU.
Jak zpráva vznikla
Stejným detailním způsobem jako Česko analýza hodnotí i všechny ostatní země EU. „Zpráva poukazuje jak na neúspěchy, tak na úspěchy,“ uvedla pro ČT výkonná ředitelka EEA.
„Pokud jde o neúspěchy, vidíme přetrvávající úbytek biologické rozmanitosti a ničení a vyčerpávání ekosystémů. Stále je 62 procent všech chráněných druhů a 81 procent všech stanovišť ve špatném nebo velmi špatném stavu. Mezi úspěchy patří snížení emisí skleníkových plynů díky transformaci energetického systému. Domácí emise se od roku 1990 snížily o 37 procent, zatímco podíl obnovitelných zdrojů energie vzrostl na 24 procent a emise v energetickém sektoru se snížily o 49 procent,“ shrnuje dokument.
Zpráva navazuje na starší analýzy, které vycházejí pravidelně. „Zpráva Životní prostředí v Evropě 2025 je sedmou zprávou tohoto druhu,“ vysvětlila šéfka úřadu pro ČT24. „Poskytuje spolehlivé, vědecky podložené poznatky o tom, jak musíme reagovat na obrovské a složité výzvy, kterým čelíme, jako jsou změna klimatu, ztráta biologické rozmanitosti a znečištění ovzduší a vody,“ dodala.
Leena Ylä-Mononenová je výkonnou ředitelkou Evropské agentury pro životní prostředí. Má magisterský titul v oboru environmentálních věd z Helsinské univerzity se specializací na ekotoxikologii a posuzování a řízení rizik chemických látek.
Před nástupem do Evropské agentury pro životní prostředí byla generální ředitelkou finského ministerstva životního prostředí. Měla na starosti oddělení pro ochranu klimatu a životního prostředí, kde se zabývala otázkami environmentální politiky a dokumenty EU týkajícími se změny klimatu, znečištění ovzduší, snižování průmyslového znečištění, oběhového hospodářství, udržitelné spotřeby a výroby, nakládání s odpady a prevence environmentálních rizik způsobených chemickými látkami.
Před nástupem na ministerstvo v dubnu 2019 pracovala více než 11 let na vedoucích pozicích v Evropské agentuře pro chemické látky (ECHA) v Helsinkách, nejprve jako vedoucí oddělení a poté více než osm let jako jedna z ředitelů. Než v roce 2007 nastoupila do tehdy nově založené agentury ECHA, pracovala více než pět let v Evropské komisi, Generálním ředitelství pro životní prostředí v Bruselu, kde se zabývala politickými záležitostmi souvisejícími s chemickými látkami a pesticidy i multilaterálními dohodami o životním prostředí týkajícími se chemických látek.
Prvních deset let své kariéry pracovala ve Finském institutu pro životní prostředí (SYKE) v Helsinkách. Jako odbornice na životní prostředí a vedoucí týmu se zabývala zejména posuzováním environmentálních rizik a řízením průmyslových chemikálií, biocidů a pesticidů. Během své kariéry se Ylä-Mononenová podílela na mezinárodní spolupráci na severské, evropské i globální úrovni a na vyjednávání a provádění mnohostranných environmentálních dohod o chemických látkách, odpadech a změně klimatu.
Zpráva vznikla v úzké spolupráci s Evropskou sítí pro informace a pozorování životního prostředí, díky čemuž čerpá z rozsáhlých znalostí předních odborníků a vědců této sítě v oblasti životního prostředí z 32 členských zemí EEA a šesti spolupracujících zemí.
„Doufáme, že zpráva osloví a zaujme čtenáře: tvůrce politik EU, národní a regionální aktéry, občanskou společnost a občany. V těchto nejistých časech má sloužit jako spolehlivá znalostní základna a katalyzátor naléhavých opatření, která jsou nezbytná k přiblížení se naší společné vizi – žít dobře v mezích naší planety. Budoucnost je v našich rukou,“ zdůraznila Ylä-Mononenová.
Proč se Evropané bez kvalitní přírody neobejdou
Tato zpráva je nástrojem, který by měl umožnit, aby obyvatelé Evropy žili v důstojném životním prostředí a aby se jim podařilo udržet ekonomickou úroveň. Ta totiž s kvalitou životního prostředí přímo souvisí. To, co příroda lidem poskytuje, se odborně označuje jako ekosystémové služby.
„Ekosystémové služby naší planety jsou opravdu životně důležité pro naši existenci a způsob života. Tyto služby nám poskytují potraviny, pitnou vodu, dřevo, suroviny a léky. Dodávají základní zdroje, které jíme, pijeme, používáme ke stavbě a v průmyslu. V širším měřítku ekosystémové služby regulují a udržují naše klima, opylování, úrodnost půdy, ochranu před povodněmi, regulaci nemocí a dokonce i čištění vody. Udržují stabilní klima, chrání před extrémními povětrnostními jevy, zajišťují čistý vzduch a vodu a podporují výnosy plodin,“ vysvětluje Ylä-Mononenová.
Ale to není zdaleka všechno. „Existuje také řada zdravotních a širších společenských přínosů, jako je duševní pohoda, pracovní místa v cestovním ruchu, kulturní identita a vzdělávací příležitosti, které zvyšují naši kvalitu života. Bez těchto zásadních služeb by se zhroutila naše potravinová a vodní bezpečnost a výroba zboží,“ doplňuje a zakončuje rozhovor několika fakty: „Až 36 procent hrubé přidané hodnoty EU závisí na přírodě. Ochrana a obnova našich ekosystémů je proto ekonomickou nutností a základním kamenem udržitelného rozvoje. Příroda není luxus, je nezbytností.“
