Evropská unie doporučuje, aby bylo očkovaných nejméně 75 procent pracovníků ve zdravotnictví. Aktuální údaje z Česka ale ukazují, že tohoto čísla v případě vakcíny proti chřipce nedosahuje ani jediná skupina zdravotníků a proočkovanost je mezi nimi výrazně nižší.
Češi a Češky jsou proti sezonní chřipce naočkováni méně než ve většině evropských zemí, ukázala data, která před několika dny zveřejnilo ministerstvo zdravotnictví. Například ve zranitelné skupině nad 65 let je v tuzemsku očkováno 23,9 procenta populace, zatímco v Německu je to 47,3 procenta.
Na žádost vědecké redakce ČT24 resort doplnil další údaje, které se týkají očkování různých skupin pracovníků působících v českém zdravotnictví. Ty ukazují, že proočkovanost proti chřipkovým virům není v tuzemsku zásadně vyšší ani u lidí, kteří přicházejí do každodenního kontaktu s nemocnými.
Údaje poskytl Ústav zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) a vycházejí z aktuálních údajů o proočkovanosti. Data ukazují značné rozdíly napříč třemi kategoriemi profesí, které ve zdravotnictví působí. Zatímco u lékařů je průměrná proočkovanost 26,3 procenta, u sester je to devět procent a u nelékařských zdravotnických pracovníků (NLZP) 6,2 procenta.
Pro srovnání lze využít čísla z Německa: V sezoně 2024/25 se tam nechalo naočkovat 56,3 procenta nemocničního personálu celkem. V lékařské službě přesáhla proočkovanost 80 procent, zatímco v terapeutických a ošetřovatelských profesích se naočkovala přibližně polovina pracovníků.
Platí přitom, že starší lidé se i ve zdravotnictví očkují více než ti mladí. Ale ani statisticky nejzranitelnější skupina nepřekračuje v proočkovanosti hranici padesáti procent: nejvyšší míru vakcinace mají lékaři ve věku nad 65 let působící v oblasti akutní lůžkové péče, kde má očkování proti sezonní chřipce 38 procent z nich.
ÚZIS se podíval i na to, jaké typy zdravotnických zařízení mají nejvíce a nejméně proočkovaný personál. Nejvyšší míru vykazují zaměstnanci ve zmíněné akutní lůžkové péči, tedy ti, kteří se starají o pacienty v klasických nemocnicích. O něco méně je očkovaná skupina v nelůžkové péči a nejméně ta v kategorii „jiná lůžková péče“, kam spadají například léčebny dlouhodobě nemocných, zařízení následné lůžkové péče nebo hospice.
V těchto zařízeních, kde jsou především starší, dlouhodobě nemocní a tedy zranitelní pacienti, má vakcínu proti chřipce 21,6 procenta lékařů, 5,2 procenta sester a jen 0,7 procenta NLZP.
Proč by se (ne)měli zdravotníci očkovat proti chřipce
Státní zdravotní ústav uvádí, že vakcinace proti chřipce je doporučována mimo jiné „osobám, které zvyšují možnost nákazy rizikových skupin“, mezi které patří „zejména osoby, které o rizikové osoby pečují (zdravotníci a sociální pracovníci)“.
Česká vakcinologická společnost ve svém aktuálním doporučení píše: „Očkování proti chřipce u pracovníků ve zdravotnictví a v zařízeních sociálních služeb přináší kromě individuální ochrany jednotlivce a jeho okolí také významné snížení rizika absence těchto pracovníků v případě onemocnění chřipkou v době očekávané zvýšené zátěže zdravotnictví a sociálních služeb v době chřipkové epidemie. Podobně vakcinace osob pracujících ve velkých kolektivech snižuje riziko šíření chřipky v zaměstnání a minimalizuje dopady pracovních absencí v době každoroční chřipkové epidemie.“
Co radí Evropa
Detailní doporučení přidává také Evropské centrum pro infekční nemoci. To má na svých stránkách rovnou několik argumentů pro vyšší proočkovanost zdravotníků, která by podle něj měla přesahovat 75 procent.
Zdravotníci mohou podle centra šířit chřipku na pacienty i tehdy, kdy sami nemají žádné zjevné příznaky, protože nemoc může probíhat mírně nebo zcela asymptomaticky. Neočkovaní zdravotníci tak pacienty vystavují riziku. Očkování by nemělo „být otázkou osobní preference, ale závazkem vůči bezpečnosti pacientů“ — chřipka totiž může být pro pacienty ve zvýšeném riziku obzvláště závažná a vést k invaliditě nebo úmrtí.
Zdravotníci by si podle centra měli být vědomi své odpovědnosti poskytovat pacientům přesné a důkazy podložené informace o očkování — a zároveň jít dotyčným příkladem tím, že se sami nechají naočkovat.
Proč zdravotníci odmítají vakcíny?
Vědci už řadu let zkoumají, proč zdravotníci v Evropě nejsou proti chřipce očkování tolik, jak se doporučuje. Celá řada studií z různých zemí, včetně rozsáhlého evropského výzkumu na 55 tisících zdravotnících, popsala několik argumentů, které se opakují nejčastěji.
Zdravotnický personál jednak příliš nedůvěřuje v účinnost vakcín proti chřipkovým virům, současně má tendenci nepovažovat se za rizikovou skupinu a věří, že imunitní systém si s „banální nemocí“ poradí sám. Řada také uvádí, že na očkování zapomene, nebo si vzpomene příliš pozdě, když už je chřipková sezona v plném proudu, kdy se pak bojí souběhu očkování a nákazy – tedy že by se mohli infikovat v době, kdy jsou už vakcinovaní, ale látka ještě nezabrala.
