Mezinárodní vědecký tým identifikoval nepříliš vzdálenou planetu u cizí hvězdy. O „druhou Zemi“ se sice nejedná, ale těleso je zajímavé mnoha svými vlastnostmi – například povrchovou teplotou až 1500 stupňů Celsia či nadprůměrnou rychlostí. Na objevu se podíleli i čeští vědci z Akademie věd.
Na poměry exoplanet – tedy planet mimo naši sluneční soustavu – je nově objevená planeta s názvem GJ 367 b jenom drobeček. S průměrem něco málo přes 9000 kilometrů je jenom o něco větší než Mars. S polovinou hmotnosti Země je jednou z nejlehčích mezi téměř pěti tisíci dnes známými exoplanetami. Oběh své mateřské hvězdy jí trvá přibližně osm hodin, právě tak je na ní tedy dlouhý jeden její rok.
Její planetární systém se nachází necelých 31 světelných let od Země a je tak ideální pro další výzkum. Objev dokazuje, že je možné přesně určit vlastnosti i těch nejmenších a nejméně hmotných exoplanet. Takové studie představují klíč k pochopení toho, jak se kamenné planety formují a vyvíjejí.
„Na základě přesného určení poloměru a hmotnosti je GJ 367b klasifikována jako kamenná planeta,“ konstatuje Kristine Lamová, která výzkum vedla. „To ji řadí mezi terestrické planety s velikosti menší než Země a posouvá výzkum o krok vpřed při hledání druhé Země,“ doplnila. Na objevu se podíleli také čeští vědci ze Skupiny exoplanet z Astronomického ústavu Akademie věd, konkrétně Petr Kabáth a Jan Šubjak.
Planetu GJ 367b badatelé identifikovali takzvanou tranzitní metodou, jež pozoruje zeslabení jasu hvězdy, které naznačuje přechod tělesa. Takto vědci objevili mnoho exoplanet. Poprvé se to podařilo před čtvrt stoletím, do té doby odborníci jen tušili, že planety mimo naši sluneční soustavu existují, nebyli ale schopni to prokázat. Od té doby z velké části díky Keplerově teleskopu už takových těles objevili více než čtyři tisíce.
V současné době se astronomové už mohou soustředit kromě samotného objevování planet i na jejich přesnější popis.
Mateřská hvězda je červený trpaslík
GJ 367 b patří do skupiny exoplanet, které oběhnou kolem své hvězdy za méně než 24 hodin. „Několik takových planet již známe, ale jejich původ je v současné době neznámý,“ vysvětluje Lamová. „Díky přesnému měření základních vlastností planety můžeme nahlédnout do historie vzniku i vývoje systému.“ Po objevu této planety vědci studovali už ze Země spektrum její hvězdy – zapojilo se do toho několik týmů a různých přístrojů v několika zemích.
Díky pečlivému studiu a kombinaci různých vyhodnocovacích metod vědci přesně určili rozměry planety: její poloměr činí 72 procent poloměru Země a hmotnost 55 procent hmotnosti naší planety.
Díky určení poloměru a hmotnosti mohli vědci vyvodit závěry také o vnitřní struktuře exoplanety. Jedná se o kamennou planetu s nízkou hmotností, která má ale vyšší hustotu než Země. „Vysoká hustota naznačuje, že planetě dominuje železné jádro,“ vysvětluje další autor práce Szilárd Csizmadia. „Tyto vlastnosti jsou podobné vlastnostem Merkuru s nepoměrně větším železným a niklovým jádrem, které ho odlišují od ostatních pozemských těles ve sluneční soustavě.“
Blízkost planety k její hvězdě však znamená, že je vystavena extrémně vysokému záření, více než pětsetkrát silnějšímu, než jaké zažívá Země. Teplota na povrchu by mohla dosahovat až 1500 stupňů Celsia – což je teplota, při které by se roztavily všechny horniny a kovy.
Mateřská hvězda této nově objevené exoplanety, červený trpaslík GJ 367, je jen asi o polovinu menší než Slunce. To bylo pro objev výhodné, protože tranzitní signál obíhající planety je obzvláště významný.
Červení trpaslíci jsou nejen menší, ale také chladnější než Slunce. Díky tomu je snazší najít a charakterizovat s nimi spojené planety. Patří k nejběžnějším hvězdným objektům v našem vesmírném sousedství, a proto jsou vhodnými cíli pro výzkum exoplanet. Vědci odhadují, že tyto červené trpaslíky, známé také jako „hvězdy třídy M“, obíhají v průměru dvě až tři planety, z nichž každá je maximálně čtyřikrát větší než Země.
