Už od konce podzimu se objevovaly první náznaky, že kromě britské, jihoafrické nebo brazilské varianty nového koronaviru existuje i varianta, která je typická pro Českou republiku a obecně země střední Evropy. V odborném článku ji popsal tým slovenské vědkyně Broni Brejové.
Brejová a její kolegové studovali mezinárodní databáze o výskytu různých mutací v koronaviru – soustředili se na variantu nazvanou B.1.258∆. Ta se totiž objevila ve významném množství ve vzorcích, které byly na podzim sekvenované na Slovensku. Vědce zajímalo, jak je tato varianta s řadou zvláštních znaků v Evropě rozšířená. Výsledek byl překvapením: ukázalo se, že během podzimních měsíců se rozšířila po mnoha částech světa, ale zdaleka nejvíce byla zastoupená v Česku.
Její genetický kód se našel ve Velké Británii, Dánsku, na Islandu, nebo dokonce v USA, tam všude ho ale bylo asi do deseti procent. Naopak v Polsku, na Slovensku nebo v Německu tvořila tato varianta až 20 procent všech testovaných vzorků. V České republice se tato varianta potvrdila asi u 50 procent vzorků, které prošly sekvenováním.
Brejová sice ve své studii tuto variantu neoznačila jako českou, ale v rozhovoru uznává, že to je vlastně docela vhodné pojmenování – v Česku a na Slovensku byla během podzimní vlny a na začátku zimy zastoupená opravdu mimořádně silně.
Ve stejné době jako Brejová upozornili na šíření této verze i čeští vědci ze Státního zdravotního ústavu – ti ji ve zprávě z 10. února popisují jako značně rozšířenou na Trutnovsku a označují ji jako „českou“.
Nelze přesně určit, kde se česká varianta vzala
Podobně jako britská nebo brazilská varianta je ta česká označovaná podle země, kde se nejvíc rozšířila, zřejmě u nás ale nevznikla. Podle Brejové se její první šíření začalo objevovat v databázích už na začátku srpna. „Nedá se sice vyloučit, že vznikla na Slovensku nebo v Česku, ale nemůžeme to ani potvrdit – ty úplně první vzorky pocházejí ze Švýcarska a Velké Británie,“ uvedla.
Tyto země ale podle slovenské vědkyně sekvenují výrazně více vzorků než Česko nebo Slovensko, takže se tím zvyšuje jejich pravděpodobnost na zachycení takové změny. Původ celé této skupiny se pak dá podle Brejové vysledovat až do března, kdy se její předchůdci objevili ve Velké Británii. Na podobný původ odkazují i data, která mají čeští vědci – například skupina Jana Pačese.
Některé změny v tom, jak se tato varianta v Česku a na Slovensku vyvíjela, naznačují, že na naše území se dostala rovnou několikrát, a to z více zemí.
Jak vypadá česká varianta?
Koronaviry nemutují nijak rychle, během roku nashromáždily přibližně 20 mutací. Česká varianta je v tom mírně napřed: „Má mutací víc, než je průměr, ale není to zdaleka tolik jako u té známé britské. Má několik výrazných znaků, tím nejtypičtějším je delece, tedy ztráta dvou aminokyselin,“ uvádí Brejová.
„Tato varianta rozšířená ve střední Evropě má asi 25 mutací,“ doplňuje molekulání genetik Jan Pačes.
Virus se tím změnil – a tato změna se týká právě takzvaného spike proteinu, tedy onoho hrotu, jímž virus proniká do buňky. Tyto změny jsou pro vědce vždy varovné, protože právě tímto způsobem se může výrazně zvýšit (ale i snížit) schopnost viru do buňky pronikat – a nemoc se tak může stát buď více nakažlivější, nebo dokonce smrtelnější.
Tato změna patří mezi ty nejsledovanější, protože se podle Brejové objevuje také u vysoce nakažlivé britské varianty a také u dánské, která pochází z norků. Naopak není ve změnách příliš podobná jihoafrické nebo brazilské variantě.
V čem je česká varianta jiná?
Slovenští vědci sami nezkoumali, jak se česká varianta chová, ale sledovali, jak se některé ze změn, které jsou pro ni typické, projevují na nebezpečnosti viru – vycházeli ze zahraničních studií, které sledovaly působení mutací v buněčných kulturách.
Ty naznačují, že právě výše popsaná úprava hrotu viru má dopad na jeho lepší schopnost pronikat do buněk – česká varianta je tedy více infekční než původní „divoká“. Současně je stejná změna spojená i se schopností lépe odolávat protilátkám.
Vědci sice nemají přesná čísla, jak moc se to projevuje například na procentuálním zvýšení reprodukčního čísla, ale vliv na chování viru je jasný. „Ukázalo se, že virus s touto mutací byl infekčnější a také může lépe unikat protilátkám, které se setkaly se starší formou viru,“ vysvětluje Brejová.
„Na 122 vzorcích, které se zkoumaly na Slovensku, bylo vidět, že česká varianta způsobuje vyšší virovou nálož – podobně jako britská varianta,“ doplňuje vědkyně. Vyšší virová nálož bývá spojená s horším klinickým průběhem nemoci, to ale u české varianty není prokázané.
Také podle Jana Pačese neexistuje důkaz, že by průběh nemoci byl u české varianty horší než u jiných: „Je to varianta, která se šíří lépe, lépe se přichytává na lidské buňky. Bude tak více lidí, kteří se jí nakazí. Takže celkový zásah do zdravotnické situace u ní bude větší – ale jednotlivý průběh zřejmě není závažnější.“
Budoucnost české varianty
Ze slovenských dat vyplývá, že česká varianta ustupuje – respektive britská varianta ji velice rychle vytlačuje. „Například v Trenčíně britská varianta tvořila v prosinci asi 5 až 10 procent, teď je to už přes 70 procent,“ ukazuje na datech Brejová. „Byl to obrovský náraz.“
„Zdá se mi, že se ještě pořád drží, má sice menší podíl, ale ještě pořád tady je. Je samozřejmě možné, že nabere nějaké nové mutace a ještě chytí novou sílu. Ale myslím, že může existovat i nadále, i když nebude tak sledovaná jako ty jiné varianty, které mohou být nebezpečnější,“ doplňuje slovenská vědkyně.
Z českých dat, která má k dispozici Jan Pačes, vyplývají podobné závěry: česká varianta je na ústupu, protože ji vytlačuje ta britská. „Britská varianta má opravdu jednu změnu, která pomáhá viru se lépe přichytit. Je u ní experimentálně prokázáno, že se rychleji a snáze šíří, stačí kratší kontakt s nakaženým. Stačí asi dva až tři měsíce, aby tak ostatní varianty vytlačila. Ne úplně, ale převáží,“ říká genetik.
Podle Pačese je klíčové, že šíření různých variant pomáhá lidské chování. „My jako lidstvo jsme tomu viru nechali obrovský prostor. Za normálních okolností virus, který přeskočí na novou populaci, nakazí jen pár lidí, třeba i milion, ale je to málo. Není to ale sto milionů jako u koronaviru. A uvědomme si, že každý pacient je pro virus jako laboratoř, kde si otestuje všechno možné. Jeden člověk vyrobí miliardy kopií toho viru a občas se u některého z nich objeví náhodou nějaká mutace, my si tak ten virus vlastně trénujeme,“ vysvětluje vědec.
„Nové varianty, které jsou něčím závažné, se objevují v oblastech, které pandemie nezvládly – jako je Manaus v Brazílii, Jihoafrická republika, Velká Británie – anebo bohužel Česká republika. Jeden z důvodů, proč nutně musíme snížit množství viru v populaci, je to, abychom mu zabránili přijít s něčím novým,“ dodává Pačes.
