Teleskop Gemini South funguje už 25 let. Tamní astronomové oslavili čtvrtstoletí tím, že vydali nový snímek mlhoviny Motýl. Jde o zatím nejdetailnější fotografii tohoto vzdáleného půvabného objektu, který naznačuje i to, co jednou čeká Slunce.
Planetární mlhovina označovaná oficiálně jako NGC 6302 leží v souhvězdí Štíra přibližně 2500 až 3800 světelných let od Země. Její jádro tvoří drobná, ale nesmírně žhavá hvězda. Tento bílý trpaslík býval kdysi „normální“ hvězdou zřejmě podobnou Slunci, jen hmotnější. Ale pak se, jak pálila své palivo, její život nachýlil ke konci a hvězda nabobtnala na červeného obra, který se nakonec zbavil svých svrchních vrstev a stvořil z uvolněného materiálu mlhovinu.
Podívejte se na historické i současné snímky galaxie NGC 6302 z různých dalekohledů. A také na kresbě E. E. Barnarda z roku 1860:
Zbytek hvězdy – její žhavé jádro – se stal bílým trpaslíkem, který má hmotnost jen dvou třetin Slunce. Ale zpět k „motýlovi“. Jeho tvar vychází z toho, jak z hvězdy hmota explodovala. Materiál s nižší rychlostí byl vyvržen z rovníkové zóny červeného obra a vytvořil tmavý, prašný pás, jenž tvoří tělo motýla. Křídla pak vznikla rychlejšími výtrysky hmoty a nakonec ji do současné podoby vytvarovaly radiační větry spojené s posledními momenty existence červeného obra.
Dalekohled Gemini South, umístěný na vrcholu hory Cerro Pachón v chilských Andách, je jednou polovinou Mezinárodní observatoře Gemini, jejíž druhou polovinu tvoří jeho dvojče Gemini North na hoře Mauna Kea na Havaji. Oba dalekohledy provozuje NOIRLab Národní vědecké nadace s finanční podporou Brazílie, Kanady, Chile a Spojeného království.
Pozůstatky tohoto procesu jsou na mlhovině Motýl viditelné dodnes. Radiační vítr, který nesl energii od hvězdy, tento materiál zahřál na teplotu až 20 tisíc stupňů Celsia. Tím došlo k ionizaci tohoto plynu: přičemž různé ionizované plyny mají jiné barvy: červená barva na obrázku označuje ionizovaný vodík a modrá barva ionizovaný kyslík.
Podívejte se na video, které ukazuje, kde mlhovina Motýl leží:
Pro obyvatele Země je to vlastně pohled do jejich budoucnosti. Sice se toho nedožijí, ale asi za pět miliard let čeká stejný osud Slunce: promění se v bílého trpaslíka obklopeného krásnou planetární mlhovinou – a jediné, co zbude z lidské civilizace na Zemi a Sluneční soustavy, bude jen prchavý obří kosmický motýl.







