Pařížská úmluva OSN o změně klimatu byla uzavřena přesně před deseti lety, 12. prosince 2015, vstoupila ale v platnost až skoro o rok později – v listopadu 2016. Podle dokumentu, který nahradil Kjótský protokol, se má oteplování udržet pod dvěma stupni Celsia, nejlépe do 1,5 stupně ve srovnání s předindustriálním obdobím. Průměrné teploty i emise skleníkových plynů se ale stále zvyšují.
„Historicky poprvé se největší světoví emitenti (skleníkových plynů) přihlásili k nějaké své odpovědnosti. To je klíčová zpráva. Evropa a několik dalších států už v tom nebudou samy. Pro mne je to určitý zlom,“ komentoval ji tehdejší ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO).
Smlouva, kterou podepsala drtivá většina států světa, ukládá všem smluvním stranám povinnost stanovit si vnitrostátní redukční příspěvky a plnit je. Na základě dohody se tedy i Česko společně s ostatními členskými státy EU zavázalo ke společnému cíli snížit do roku 2030 emise skleníkových plynů o nejméně 40 procent ve srovnání s rokem 1990. Tyto cíle se ale postupně měnily a stávají se u řady zemí ambicióznějšími.
Pařížská smlouva ale vymezila také okruhy spolupráce při řešení ztrát a škod způsobených negativními dopady změny klimatu mezi smluvními stranami a potvrdila povinnost rozvinutých států poskytovat finanční podporu rozvojovým zemím. Na finanční podpoře se mohou dobrovolně podílet i ostatní státy. Poprvé se tak jasně připustilo, že hospodářská situace v rozvojových státech se vyvíjí a že některé z nich jsou už samy schopné podílet se na financování ochrany klimatu.
Americké peripetie
Smlouvu ratifikovala drtivá většina zemí, Česko roku 2017. Írán, Libye, Jemen ji neratifikovaly nikdy.
Spojené státy, které jsou po Číně druhým největším producentem oxidu uhličitého, od smlouvy v červnu 2017 odstoupily, když někdejší americký prezident Donald Trump uvedl, že dohoda by stála Američany biliony dolarů, zrušila pracovní místa a brzdila ropný, plynárenský, uhelný a zpracovatelský průmysl.
Joe Biden pak opět USA učinil členem, takže ve skutečnosti byly mimo dohodu jen krátce mezi listopadem 2020 a únorem 2021.
Když získal Donald Trump svůj druhý prezidentský mandát, vydal exekutivní příkaz a vláda zahájila proces opětovného vystoupení z Pařížské dohody. Formálně Spojené státy dohodu opustí v lednu příštího roku.
Předek Pařížské dohody se narodil v Japonsku
Pařížská úmluva nahradila Kjótský protokol o snížení emisí skleníkových plynů, na kterém se dohodli zástupci 159 zemí v prosinci 1997 v japonském Kjótu a který vstoupil v platnost v únoru 2005. Podle dokumentu měly být v letech 2008 až 2012 sníženy celkové emise oxidu uhličitého a dalších skleníkových plynů v průměru o 5,2 procenta v porovnání s rokem 1990.
Kjótský protokol o snížení emisí skleníkových plynů byl protokolem k Rámcové konvenci OSN o změnách klimatu (UNFCCC), která byla přijata v červnu 1992 v Riu de Janeiro a vstoupila v platnost v březnu 1994. Zlomem se stala konference o změnách klimatu v Dauhá, kde byla platnost Kjótského protokolu prodloužena do roku 2020.
USA Kjótský protokol podepsaly, ale odmítly jej ratifikovat s tím, že by poškodil jejich hospodářství, a protože se ke konkrétnímu závazku snižování emisí nepřipojily Čína a Indie.
Je realistická, nebo mrtvá?
Podle drtivé většiny expertů už lidstvo přišlo o šanci udržet globální oteplování pod hodnotou 1,5 stupně. Meteorologický úřad OSN předvídá, že průměrné teploty ve světě s 80procentní pravděpodobností v alespoň jednom z následujících pěti let dosáhnou nárůstu o více než 1,5 stupně Celsia oproti období před průmyslovou revolucí, a překročí tak limit stanovený v Pařížské dohodě. Omezení nárůstu pod 1,5 stupně má podle shody vědců omezit negativní dopady klimatické změny jako sucha, vln veder i náhlých přívalů deště.
Emise oxidu uhličitého vytvořené pálením fosilních paliv, které jsou hlavní příčinou klimatické změny, v posledních letech stále rostou, a to na stále vyšší rekordní maxima navzdory mezinárodním dohodám, které mají za cíl je omezit. Uhlí, ropa a plyn stále tvoří zhruba tři čtvrtiny světových zdrojů energie.
„Pařížská dohoda je – i z odstupu deseti let – přelomová, protože svět se shodl na společném cíli zastavit klimatickou krizi a globální jednání přestala stagnovat,“ poznamenal Jiří Koželouh z Hnutí Duha.
Podle klimatologů a ekologů dohoda výrazně posílila mezinárodní spolupráci. „Na datech vidíme progres, který dohodnutý rámec přinesl. Globální oteplování, které bylo před deseti lety na trajektorii ke čtyřem stupňům Celsia, se dnes odhaduje na 2,5 stupně Celsia,“ uvedla Miriam Macurová z české pobočky Greenpeace.
Klimatolog Radim Tolasz dodal, že růst emisí globálně zpomaluje, a v některých regionech se dokonce už zastavil či klesá, což je výsledek, který dohoda očekávala až po roce 2030.
Odborníci se shodují v tom, že Pařížská dohoda udržuje světovou pozornost na změně klimatu, ale že současné tempo a ambice nestačí. „Globální společenství potřebuje vyšší politické ambice a akci, zejména jasné kroky k rychlému a spravedlivému ukončení využívání fosilních paliv a zajištění dostatečných financí pro adaptaci a modernizaci,“ řekla Macurová.
