Pařížská dohoda z roku 2015 by mohla globálně pomoci vyhnout se 57 horkým dnům, pokud země dodrží plány na snížení emisí a omezí oteplování v tomto století na 2,6 stupně Celsia, vyplývá z nové studie. Zpráva organizací Climate Central a World Weather Attribution ukazuje, že historická dohoda může pomoci světu směřovat k bezpečnějšímu klimatu.
Pařížská dohoda z roku 2015 stanovila cíl udržet globální oteplování výrazně pod dvěma stupni Celsia, přičemž se snaží omezit nárůst na 1,5 stupně. V současné době dosáhlo oteplení už víc než 1,3 stupně a také emise skleníkových plynů pořád rostou. Někteří politici proto zpochybňují účinnost celé dohody.
Nová studie zároveň ukazuje, že dohoda pomáhá posunout svět k bezpečnějšímu klimatu. Výzkum se podíval na dvě oblasti. První část se zaměřila na horké dny – deset procent nejvyšších teplot v zemích po celém světě. Pokud by došlo k oteplení o čtyři stupně, což je scénář, kdy by země proti klimatické změně nedělaly vůbec nic, zažil by na konci století svět v průměru 114 extrémně horkých dnů.
Pokud ale země splní své současné emisní plány a oteplení udrží na 2,6 stupně, pak by se to významně projevilo – v různých zemích různě. Keňa by mohla zaznamenat horkých dnů o 82 méně, Mexiko o 77, Brazílie o 69, Egypt o 36, Austrálie o 34, Indie o 30, USA o 30, Velká Británie o 29, Čína o 29 a Španělsko o 27, tvrdí studie. Průměrně by svět zažil o 57 horkých dní méně než v nejhorším scénáři.
Podle nové zprávy Světové meteorologické organizace (WMO) hladina oxidu uhličitého (CO2) v atmosféře v roce 2024 vzrostla na rekordní úroveň, což povede k dlouhodobému zvýšení teploty na planetě. Zpráva WMO Greenhouse Gas Bulletin z 16. října 2025 uvádí, že za tento stav jsou zodpovědné pokračující emise CO2 z lidské činnosti a nárůst lesních požárů, stejně jako snížená absorpce CO2 „pohlcovači“, jako jsou suchozemské ekosystémy a oceány – což hrozí vytvořením začarovaného klimatického cyklu.
Míra růstu CO2 se od šedesátých let ztrojnásobila a zrychlila z průměrného ročního nárůstu 0,8 ppm na 2,4 ppm v desetiletí 2011–2020. V letech 2023 až 2024 vzrostla průměrná globální koncentrace CO2 o 3,5 ppm, což je největší nárůst od zahájení moderních měření v roce 1957.
Roku 2004 činila roční průměrná hladina CO2 naměřená sítí monitorovacích stanic Global Atmosphere Watch WMO 377,1 ppm. V roce 2024 to bylo 423,9 ppm.
Zdroj: WMO
Vlny veder jsou častější při průměrně teplejším klimatu. Šest nedávných vln veder, které zasáhly země po celém světě, by bylo při oteplení o čtyři stupně asi pětkrát až pětasedmdesátkrát pravděpodobnější než dnes. Při oteplení o 2,6 stupně „jen“ třikrát až pětatřicetkrát pravděpodobnější.
Udržení oteplení výrazně pod hranicí dvou stupňů Celsia je podle autorů zásadní, protože s každým zlomkem stupně se vedro stává nebezpečnějším. Od roku 2015 vedlo zvýšení o pouhé 0,3 stupně celosvětově k jedenácti horkým dnům navíc a ke zvýšení pravděpodobnosti výskytu vln veder, a to až desetinásobně v Amazonii, devítinásobně v Mali a Burkina Faso a dvojnásobně v Indii a Pákistánu.
Prospěch i pro Česko
„Odhad 57 horkých dnů ročně vychází z globálního průměru, který však zakrývá výrazné regionální rozdíly. Česko se otepluje přibližně o čtyřicet procent rychleji než svět jako celek, a proto lze očekávat, že dopady i potenciální přínosy Pařížské dohody se zde projeví výrazně citelněji,“ říká expertka na globální správu klimatu a výzkumnice z Univerzity Palackého v Olomouci Nikola Adamovská.
„Zlehčování nebo popírání významu Pařížské dohody znamená odmítání vědecky podložených důkazů. Studie ukazuje, že dodržování jejích cílů je především investicí do zdraví, bezpečnosti a kvality života. Každá desetina stupně navíc zvyšuje pravděpodobnost extrémních projevů počasí a posouvá hranici toho, co je ještě zvládnutelné,“ doplňuje expertka.
„Deset let po přijetí Pařížské dohody studie připomíná, že i když rámec z roku 2015 nasměroval svět k bezpečnějšímu klimatu, jeho sliby zatím naplněny nejsou. I při částečném úspěchu, tedy při omezení oteplení na 2,6 stupně a zhruba o 57 horkých dnů ročně méně, by planeta čelila mnohem nebezpečnějšímu klimatu, než jaké dohoda slibovala odvrátit. Výročí je tak spíše příležitostí k důrazné sebereflexi,“ dodává Adamovská.
Stejný pohled má i hlavní autorka zprávy, Friederike Ottová z Centra pro environmentální politiku Imperial College v Londýně: „Pařížská dohoda je silný, právně závazný rámec, který nám může pomoci vyhnout se nejzávažnějším dopadům změny klimatu. Země však musí udělat více, aby se odklonily od ropy, zemního plynu a uhlí. Máme všechny potřebné znalosti a technologie k přechodu od fosilních paliv, ale k rychlejšímu pokroku jsou zapotřebí silnější a spravedlivější politiky. Politici musí brát důvod Pařížské dohody mnohem vážněji. Jde o ochranu našich lidských práv. Každá desetina stupně oteplení bude pro miliony lidí znamenat rozdíl mezi bezpečím a utrpením.“
Svět už z Pařížské dohody profituje
Vědci tvrdí, že kampaně a iniciativy, které na základě Pařížské dohody vznikly, pomohly v asi polovině všech signatářských zemí zavést systémy varování a nejméně 47 zemí má funkční akční plány. Dalším jasným závěrem studie je, že nejúčinnějším způsobem, jak chránit lidi a minimalizovat úmrtí související s vedrem, je rychlý odklon od ropy, plynu a uhlí.
„Pařížská dohoda pomáhá mnoha regionům světa vyhnout se nejhorším možným důsledkům klimatických změn. Ale nenechte se mýlit – stále směřujeme k nebezpečně horké budoucnosti. Dopady nedávných vln veder ukazují, že mnoho zemí není dobře připraveno na oteplení o 1,3 stupně Celsia, natož na oteplení o 2,6 stupně Celsia, které se předpokládá, pokud – a to je velké pokud – země splní své současné závazky ke snížení emisí,“ řekla viceprezidentka pro vědu z neziskové organizace Climate Central Kristina Dahlová.
