Rusko shromažďuje vojenské síly kolem hranic s Ukrajinou i na okupovaném Krymu. Západní státy varovaly před ozbrojenou akcí. Ta by narážela na řadu komplikací, kvůli nimž by byla těžce pochopitelná, upozorňuje odborný asistent z Peace Research Center Prague na Karlově univerzitě Jan Ludvík. Nepochopení a paranoidní obavy jsou však také leitmotivem vztahů Ruska a Západu, takže vyloučit podle něj nelze nic.
Za ruskou červenou linií byl vstup Ukrajiny do NATO, teď už i spolupráce, varuje analytik Ludvík
Podle různých údajů se do blízkosti ukrajinských hranic stáhlo až sto tisíc ruských vojáků. Odkud toto číslo pochází a jak je spolehlivé?
To číslo je dost spolehlivé. Dnes už není dost dobře možné takto velké armádní přesuny skrývat. Zpravodajské zdroje, které dříve byly dostupné jen největším státům, jsou dostupné téměř každému na internetu. Můžete se podívat na satelitní snímky a uvidíte na nich ruskou techniku.
Také existuje řada videí, kdy lidé na servery jako YouTube posílají třeba záběry z přejezdu, kde jede vlak s konvojem. Podle toho dokážou analytici zpravodajských služeb, ale i analytici v nevládním sektoru, poznat, co se děje a kam se která vojenská jednotka přesouvá. Tady není žádných pochyb o tom, že zhruba sto tisíc vojáků na té hranici je a že tam mají i příslušnou techniku.
Které druhy pozemních vojsk a s jakými typy zbraní se k Ukrajině stahují?
V zásadě všechny. Zejména se tam přesouvají jednotky z ústředního moskevského okruhu a z jižního kavkazského. Zajímavé je, že zatím nevidíme masivní přesuny logistiky, která by byla nutná pro invazi hlouběji do ukrajinského území.
Nedávno k tomu vyšla zajímavá analýza, která říká, že ruská armáda je trošku paradoxně, což nás mate, ofenzivně laděná na úrovni taktické a operační, ale je defenzivní na úrovni strategické. To znamená, že ruská doktrína říká: „Pokud budeme napadeni, musíme rychle zaútočit a přenést ten boj alespoň kousek na nepřátelské území.“ Zároveň nemají vybudovanou logistiku, aby mohli bojovat daleko na nepřátelském území, aby mohli rychle postupovat.
Logistika ruských jednotek je menší, než třeba u amerických. Velmi jednoduše: ruská divize má k dispozici menší počet nákladních aut než americká divize. Dřív jim dojde benzín. Ale příhraničních bojů jsou velmi dobře schopní.
Posiluje ruské černomořské loďstvo? Jsou tam stále výsadkové lodě?
Ano, spekuluje se o možnosti výsadkové operace v Oděse.
Dá se z toho všeho usuzovat, jakou by mohl případný útok mít podobu?
V tuto chvíli tam Rusko nemá logistiku na hlubokou ofenzivu. Zároveň v ukrajinských i amerických zprávách se objevuje, že pokud by k ruské ofenzivě mělo dojít, stalo by se to v lednu. To znamená, že Rusko tam logistiku ještě může přesunout. Na to se budeme s velkou pozorností dívat.
Azovské moře
Co by mohlo být cílem případného útoku? Hovoří se o snaze ovládnout celé pobřeží Azovského moře, případně veškerý ukrajinský přístup k moři, nebo o kontrole nad Krymským kanálem, který Ukrajina přehradila a způsobila tím problémy s vodou na poloostrově…
To jsou jedny z možných cílů. Zároveň ale politické cíle nejsou úplně jasné. Hodně se mluví o tom, že by to mohla být jen určitá demonstrace síly. Snaha zatlačit na ukrajinské vedení, aby implementovalo ty části Minských dohod, na kterých Rusku záleží. To znamená vytvořit federalizaci Ukrajiny, která by separatistickým regionům dala právo veta nad dalším prozápadním směřováním státu. O to by samozřejmě Rusko zásadně stálo. To je ta jeho několikrát deklarovaná červená čára: nepřipustit začlenění Ukrajiny do NATO.
Zároveň není jasné, proč by si Rusko mělo myslet, že když pouhá ukázka síly nefungovala na jaře, tak bude fungovat tentokrát.
Pokud by naopak skutečně sáhli k vojenské ofenzivě, tak je otázka, čeho by jí chtěli dosáhnout. Samozřejmě můžou o kousek posunout demarkační linie, třeba otevřít pevninské spojení s Krymem. To by jim vytrhlo drobný trn z paty, ale za poměrně velkou politickou cenu.
Někdo spekuluje i o zásadní ofenzivě proti Ukrajině, jejímž cílem by mohlo být rozdělení státu na dva. Ale je velká otázka, jestli toto je vůbec možné. Považuji to za vysoce nepravděpodobné, ale vyloučit to nemůžeme.
Ukrajinská mapa naznačující rozložení ruských sil na konci listopadu 2021 a potenciální směry útoku
Základním cílem Kremlu je, aby se Ukrajina nestala základnou Západu. Rusko má dlouhodobě paranoidní strach z toho, že Západ ho chce obklíčit. Západ má zase trochu paranoidní strach z toho, že Rusko chce dobýt Pobaltí. Ani jedna strana nechápe, že ta druhá považuje její vnímání za nesmysl.
V Moskvě nechápou, proč si někdo v NATO myslí, že chtějí dobýt Pobaltí. My zase víme, že nechceme stavět základny na Ukrajině, abychom podnikli útok na Moskvu, takže nechápeme, proč se toho Moskva bojí.
Ještě jedno možné vysvětlení je, že Rusko svou červenou čáru posunulo. Dřív znamenala žádný vstup do NATO, ale dnes zjišťuje, že Ukrajina se může stát tou základnou západních zemí, které se obávají, bez toho, aby do NATO vstoupila.
Šéf ukrajinské vojenské rozvědky Kyrylo Budanov varoval, že Rusko chystá invazi na konci ledna. V oblasti bývá tou dobou velká zima. Není to překážka?
Zimní ofenzivy jsou v tomhle regionu běžné. Třeba u Debalceve se bojovalo v zimě. To není problém.
Jak je připravena ukrajinská obrana? Analytik Mychajlo Samus mi v dubnu říkal, že hlavní hrozbou je ruský letecký a raketový úder, který by efektivní obranu výrazně zkomplikoval a na nějž nemá Ukrajina odpověď. Platí to i nyní?
To platí. Z hlediska letectva a palebné podpory na velkou vzdálenost, jako je raketové vojsko, není v žádném případě Rusku schopná čelit. Armáda sice od anexe Krymu roku 2014 učinila velký pokrok a rozrostla se na čtvrt milionu mužů a žen v aktivní službě.
Na druhou stranu nezanedbatelný pokrok za těch sedm let učinila i ruská armáda. Ukrajina by nyní byla pro Rusko větším oříškem, zároveň není pochyb, že byť by konflikt nepochybně stál Rusko mnoho z hlediska životů a zdrojů, tak by v něm zvítězilo.
Kde je největší ruská převaha?
Má velkou výhodu v dělostřelectvu a raketovém vojsku. To byly síly, které ničily ukrajinské jednotky v konfliktu v Luhansku a Doněcku roku 2014. Velkou výhodu má také v oblasti elektronického boje, tam ruské síly patří na špičku. Asi nejdůležitější je ale schopnost kombinovaných operací, různé jednotky umí dobře spolupracovat.
Co obyvatelstvo, jak by reagovalo na případný útok?
To jsou spekulace. Ale rozhodně si nemyslím, že by ho vítalo, a to ani v těch východnějších oblastech. Dřív mělo Rusko na Ukrajině silnou pozici a bylo poměrně populární. Ale dnes je extrémně nepopulární. Jedna věc je území dobýt a druhá ho kontrolovat. A ta druhá je mnohem větší problém. To musí chápat. A pak je otázka, proč by tedy mělo proti Ukrajině zahajovat nějakou větší operaci.
Odpovědi Ukrajinců na dotaz: „Jak byste hodnotili svůj vztah k Rusku?“
Považuji za pravděpodobnější, že Rusko nezaútočí. Na druhou stranu to riziko je dostatečně velké na to, abychom byli znepokojeni. Ruskému vedení nevidíme do hlavy a neznáme přesně jeho motivace. Nevíme, jestli se třeba samo nepřesvědčilo, že je v nějaké zoufalé situaci, přestože chápe, že vojenská akce proti Ukrajině by pro něj byla politicky i vojensky poměrně drahá. Války často začínají ve chvíli, kdy útočník je přesvědčen, že se jí stejně nevyhne a v budoucnu to bude ještě horší.
Jaká panuje nálada ve vedení zemí NATO či EU, zvažují podporu Ukrajiny v případě ruského útoku? Jakou by mohla mít podobu?
To považuji za největší problém v celé situaci. Mám pocit, že řada zemí, možná lépe řada politiků, NATO a EU z toho chce těžit politické body. Chtějí ukázat, jak jsou odvážní ve vystupování proti Rusku a bojí se otevřeně říct, že pravděpodobnost skutečně efektivní obrany Ukrajiny v případě ruské invaze je poměrně malá.
Z úst některých politiků zaznělo, že garantují podporu Ukrajině, ale když se mají vyjádřit k tomu, jaká bude, tak mluví o výcvikové misi a ekonomických sankcích. To při vší úctě není něco, co by Ukrajincům v případě velké války moc pomohlo.
Za nejméně pravděpodobné považuji, že by k nějakému vojenskému zapojení došlo na bázi NATO nebo Evropské unie. Tam by v případě ruské invaze nebyla shoda na tom, že se půjde do války.
Rusko často varuje před ofenzivními akcemi Ukrajiny. Je něco takového pravděpodobné vůči okupovanému Donbasu nebo Krymu?
V tuto chvíli je to velmi nepravděpodobné. Na jaře byly důvody se domnívat, že by to Ukrajina mohla zkusit, ale dnes nepozorujeme, že by se na to připravovala. Ukrajinská armáda se ukázala být velmi disciplinovanou v tom neodpovídat na provokace a neopětovat palbu na Donbase.
Samozřejmě vždy se najde nějaký případ. Ten poslední bylo použití tureckého dronu. Ale to rozhodně není signál, že se Ukrajina chystá osvobodit Luhanskou a Doněckou oblast.
Jan Ludvík je odborným asistentem na Katedře bezpečnostních studií IPS FSV UK a členem univerzitního centra excelence Pražské centrum pro výzkum míru/Peace Research Center Prague. Odborně se zaměřuje na vztah mezi vojenskou silou a politickou mocí, ozbrojené konflikty, americkou a českou zahraniční a bezpečnostní politiku. Je autorem knihy Nuclear Asymmetry and Deterrence: Theory, Policy and History. Jeho odborné články byly publikovány například v časopisech Security Studies, Journal of Peace Research, The Washington Quarterly, International Relations, či Asia-Europe Journal.
Jan Ludvík