Ukrajinští muži ve věku od 18 do 65 let bez vojenských zkušeností jsou v donbaském regionu vyhledáváni a odchytáváni proruskými separatisty na ulicích a posíláni přímo do války. I taková je realita současného života na východě Ukrajiny v oblasti samozvané Doněcké lidové republiky a Luhanské lidové republiky.
Jelikož Rusko oficiálně nevyhlásilo válku Ukrajině a s invazí od 24. února nezavedlo všeobecnou mobilizaci mužů, musí se spoléhat i na „cizí zdroje“. Vydatně mu v tom pomáhají proruskými separatisty držené samozvané republiky s centrem v Doněcku a Luhansku.
Už koncem března se v Doněcku zvýšila horní věková hranice mužů pro odvod z 55 na 65 let. Podle analytiků i svědectví obyvatel separatistické úřady v Donbasu v posledních týdnech zintenzivnily povolávací akce, přičemž obyvatelé říkají, že muži bez vojenských zkušeností jsou pravidelně zastavováni a odchytáváni na ulicích a okamžitě posíláni na frontu. Eskalace a rostoucí počet obětí začaly vyvolávat hněv dokonce i mezi proruskými komunitami.
Několik videí zveřejněných na internetu údajně ukazuje manželky doněckých a luhanských branců, jak požadují pomoc pro své manžely a ptají se, proč jsou do boje posíláni muži bez vojenského výcviku.
Muži se ukrývají ve sklepích
Jedním z místních svědectví je i případ Eleny z města Horlivka. Společně se svým přítelem Andrejem, který je automechanikem, byli na procházce, když je zastavili vojáci z odvodu. Ti mu na místě předali povolávací listiny.
Během týdne byl Andrej, který neměl žádné vojenské zkušenosti, na frontě a bojoval po boku ruských jednotek v konfrontaci Moskvy s Ukrajinou. „Nevím, kde teď je,“ řekla Elena. „Neznám ani číslo jednotky. Volal jen zřídka, pak už s ním nebyl žádný kontakt,“ dodala.
Ženy naříkají, že dochází k odvodům mužů, na které se neměla vztahovat povinná vojenská služba a navíc neabsolvují ani lékařskou prohlídku. Prostřednictvím mobilní aplikace si proto tamní obyvatelé sdílejí umístění branných hlídek, aby se jim civilisté mohli vyhnout.
Muži, kteří se nechtějí zapojit do války, kterou nepodporují, a proti Ukrajině, kterou většina z nich stále považuje za svou, tráví dny v úkrytu. Často raději žijí ve sklepech nebo zamčení v obydlí. Protože odvod probíhá primárně na základě adresy bydliště, nezůstávají ve svých domovech. Místo toho se schovávají u přátel nebo příbuzných, kde nejsou jako obyvatelé uvedeni žádní muži vojenského věku.
Ve dne tak jejich práci přebírají manželky, sestry či kamarádky nebo se vůbec nevykoná. Například je téměř nemožné nechat si opravit auto, protože většina mechaniků jsou muži, na které by se odvod vztahoval. Náročnější opravy tak dělají muži-mechanici potají v noci. Tamní úřady se už několikrát pokusily vylákat brance z úkrytů tvrzením, že se další odvody ruší. Někteří tomu uvěřili a poté, co vyšli na ulici, byli okamžitě zajati.
Rusko kompenzuje nedostatek vojáků
Od dubna, kdy Rusko stáhlo vojenské síly ze severní Ukrajiny a z okolí Kyjeva, se centrum války přesunulo na východní Donbas, aby se Rusové zaměřili na upevnění okupace na jihovýchodě země.
Web Ukrajinska pravda už na konci dubna informoval o tom, že ozbrojenci samozvané Doněcké lidové republiky neměli už téměř žádné bojovníky, neboť většina z nich zahynula v bojích u Mariupolu. Proto se je snaží doplnit i uvedeným způsobem.
„Zdá se, že Rusko hledá doněcké a luhanské brance, aby nahradilo některá svá vlastní personální omezení, vzhledem k tomu, že nezmobilizovalo své vlastní obyvatelstvo,“ uvedl Rob Lee, vedoucí pracovník amerického think-tanku Foreign Policy Research Institute.
Velké náborové akce byly přitom zahájeny v Luhanské a Doněcké lidové republice už několik dní předtím, než Rusko na konci února Ukrajinu napadlo.
Počet mrtvých vojáků na straně Ruska je nejasný
Rusko se od počátku války snažilo minimalizovat množství veřejných informací o obětech mezi vlastními vojáky na Ukrajině. Regionální média již dříve zveřejnila podrobnosti o obětech z jejich vlastních komunit. Začátkem června však ruský soud rozhodl, že zveřejnění jakýchkoliv informací o vojenských ztrátách země, včetně jmen a osobních údajů vojáků zabitých v bitvě, by bylo považováno za nezákonné.
Ruské ministerstvo obrany naposledy oznámilo počet obětí koncem března. V té době bylo oficiální číslo 1351, ale místní aktivisté uváděli, že skutečný počet byl nejméně dvaapůlkrát vyšší. Britské ministerstvo obrany uvádí současný počet až dvacet tisíc. Ukrajinský generální štáb odhadoval koncem června dokonce více než 34 tisíc, ačkoli přesný počet se nedá nezávisle ověřit.
Také proto zůstává počet mrtvých z Doněcku a Luhansku nejasný. Příbuzní jsou nuceni na sociálních sítích hledat informace o pohřešovaných sami, sdílet fotografie a podrobnosti o identifikačních rysech. V nemocnicích jsou občas vyvěšeny ručně psané seznamy se jmény zraněných vojáků.
Informace o mrtvých však bývají kusé. „Je mrtvý… Sloužil jsem s ním,“ napsal jeden muž pod fotografii zmizelého doněckého bojovníka, kterou zveřejnila jeho sestra. „Všichni jsou povoláni, zůstaneme bez budoucnosti,“ napsal někdo pod vzpomínkový příspěvek na bývalého učitele karate zabitého začátkem června. „Umírají učitelé, sportovní trenéři, traktoristé,“ dodal další k současné realitě.
