Po válce se musí vyjasnit, proč Mariupol padl tak rychle, řekl jeho starosta v rozhovoru pro ČT

Víc než tisíc ukrajinských vojáků v bezvýchodném obklíčení mariupolských oceláren už týdny čelí bombardování a nyní odolává i vpádům ruských tanků. V podzemí mají stovky zraněných. Ujišťují však, že se nikdy nevzdají.

Starosta Mariupolu Vadym Bojčenko jako první už začátkem března řekl, že Rusové nechtějí město ovládnout, ale pokořit. „Nepotřebují lidi. Chtějí jen území. Proto z něj odstraňují všechny Ukrajince, všechny obyvatele Mariupolu. To je jediný cíl, který mají. A jdou si za ním krok za krokem. Potřebují Mariupol, ale bez jeho obyvatel. Proto taková zkáza,“ řekl v rozhovoru se zpravodajem ČT.

Vůbec nejbrutálnější jsou podle Bojčenka jednotky zformované z branců ze sousedního separatistického území Doněcku. Vysvětluje si to tak, že kdysi prosperující Doněck se v roce 2014 dostal pod ruskou okupaci. Během následujcích osmi let se vůbec nezměnil, neprosperoval. Naopak z Mariupolu se stalo dynamické, moderní město. „Nechtějí, aby se u nich někdo dozvěděl, že ukrajinská města se takto rozvíjejí.“

Ruskou agresi starosta nečekal. Navzdory ujištění vojenské obrany si ale hned po jejím vypuknutí byl jistý, že město padne. Vojáci podle něj podcenili brutalitu, s jakou Rusové a jejich spojenci udeří. „Proč město padlo tak rychle? Proč se dostalo do obležení? Po válce z toho musíme vyvodit nějaké důsledky,“ žádá.

Se zbývajícími obránci města v železárnách Azovstal je v denním kontaktu. Samotný areál podle něj opřádají zbytečné legendy. Obrana stojí hlavně díky dobrému výcviku obránců. „Řekli, že z areálu železáren Azovstal odejdou pouze se zbraní v ruce.“

Ukrajinská armáda stále připravuje záchrannou operaci. Vadym Bojčenko se ale přiklání spíše k diplomatickému jednání. To podle něj dál pokračuje a není bez šance.