Ve Washingtonské národní katedrále se konal pohřeb Madeleine Albrightové, první ženy v čele americké diplomacie a pražské rodačky. Smuteční řeč přednesl mimo jiné prezident Joe Biden či bývalý šéf Bílého domu Bill Clinton, v jehož kabinetu Albrightová mezi lety 1997 až 2001 sloužila. Obřadu se zúčastnila i česká delegace v čele s ministrem zahraničí Janem Lipavským (Piráti).
Vzpomínáme na hrdou Američanku a dceru České republiky, řekl Biden o Albrightové
4 minuty
Ve Washingtonu se konal pohřeb bývalé ministryně zahraničí USA Madeleine Albrightové
„Vzpomínáme na hrdou Američanku a dceru České republiky,“ pronesl během smuteční řeči prezident Joe Biden. Řekl také, že Albrightová věděla, jaké je snášet válku a prchat před pronásledováním. „Nikdo ve 20. a 21. století nebránil svobodu tak jako ona. Nikdy také nezapomněla na svůj původ,“ dodal.
„Jméno Albrightové je stále synonymem Ameriky jako síly pro dobro ve světě,“ řekl Biden. Připomněl přitom slova, která Albrightová pronesla na pohřbu českého prezidenta Václava Havla v roce 2011: „Vrhal světlo na ta nejtemnější místa a neustále nám připomínal závazky, které máme jeden vůči druhému“. „Tato slova platí i pro Madeleine,“ poznamenal Biden.
„Její příběh byl příběhem Ameriky,“ řekl Biden o životní dráze Albrightové, která podle něj brala službu Spojeným státům jako nejvyšší životní poctu a byla vděčná za možnosti, které jí její nová vlast poskytla.
Na pohřeb Václava Havla vzpomínal v projevu i Clinton, který připomněl, že Albrightová tehdy přednesla svůj projev v češtině, což podle něj mělo elektrizující účinek na všechny zúčastněné. „Říkal jsem si: Tohle je to, o co v Americe jde. Těžce pracující rodiny imigrantů mohou přijít a může to zajít až sem,“ dodal Clinton, který měl na klopě saka americkou a ukrajinskou vlaječku.
Clinton ve svém projevu vzpomínal, že Albrightovou jmenoval v roce 1993 velvyslankyní USA při OSN, protože „její životní příběh se měl právě stát příběhem poslední části 20. století ve velké části světa a protože mohla být hlasem Ameriky na jejím vrcholu“. „Bůh jí dal velký rozum, bohaté zkušenosti, (…) a ona z toho vytěžila nejvíc co šlo, nejen pro sebe, ale i pro ostatní,“ dodal.
Bývalá ministryně zahraničí a neúspěšná kandidátka na prezidentku USA Hillary Clintonová ve své řeči mimo jiné vzpomínala na to, jak ji Albrightová vzala na projížďku „po její milované Praze“ a jak poté povečeřeli společně s Havlem a jeho manželkou Dagmar. „Mohla jsem poslouchat, jak mluví o tom, co pro jejich milovanou zemi znamená to, že je svobodná,“ řekla Clintonová.
Albrightová zemřela 23. března na rakovinu. Na smutečním obřadu promluvily i tři dcery Albrightové. Kvůli účasti vysokých politiků provázela akci přísná bezpečnostní opatření.
5 minut
Zpravodaj Miřejovský k poslednímu rozloučení s Madeleine Albrightovou ve Washingtonu
Na pohřeb se dostavila i česká delegace pod vedením ministra zahraničí Lipavského. Její součástí byl také šéf Senátu Miloš Vystrčil (ODS), místopředseda horní komory Jiří Růžička (TOP 09) a předseda senátního zahraničního výboru Pavel Fischer (nestr.).
Piety se dohromady zúčastnilo asi 1400 hostů, mezi nimi také ministr zahraničí Antony Blinken, šéf Pentagonu Lloyd Austin, či neúspěšný kandidát na prezidenta z voleb v roce 2000 Al Gore.
Za oceán rodina Albrightové zamířila po únoru 1948
Albrightová se narodila 15. května 1937 v Praze jako Marie Jana Körbelová, první ze tří dětí v české židovské rodině diplomata Josefa Korbela. Po vyhlášení protektorátu emigrovali do Spojeného království. Madlenka, jak jí doma říkali, byla vychována jako katolička a o svém židovském původu neměla tušení až do roku 1996. Tehdy novináři odhalili, že se její židovští prarodiče a desítky dalších příbuzných stali oběťmi holocaustu.
Po válce krátce bydlela společně s rodinou v Praze, než její otec začal pracovat na velvyslanectví v Bělehradě. Po komunistickém převratu v roce 1948 ho komunistická justice jako nepřítele státu odsoudila k smrti, a rodina proto požádala o politický azyl v USA.
Za oceánem Albrightová vystudovala politologii, veřejné právo a státovědu. Magisterský titul získala v roce 1968 a doktorát v roce 1976. Specializovala se na východní Evropu a vztahy mezi tehdejším Východem a Západem. V polovině sedmdesátých let 20. století se Albrightová zapojila do práce ve volebním štábu Demokratické strany, kde pomáhala s prezidentskými kampaněmi. Třetí z nich byla úspěšná a vítězný Bill Clinton si ji v roce 1992 vybral jako zástupkyni USA při OSN.
Hvězda Albrightové zazářila v lednu 1997, když ji po obhájení mandátu Clinton požádal, aby se stala jako první žena v historii ministryní zahraničí USA. Za největší úspěch sama považovala řešení kosovského problému, za něj však byla i kritizována. Zasadila se také o začlenění Česka a dalších východoevropských zemí do Severoatlantické aliance.
Albrightová patřila do nevelké skupiny demokratických politiků, které uznávali i přední členové konkurenční Republikánské strany. „Byla spojovacím článkem mezi Demokratickou a Republikánskou stranou,“ uvedl zpravodaj ČT David Miřejovský.
Politička, která byla svého času považovaná za nejvlivnější ženu na světě, navštěvovala poměrně často rodné Česko. Hned po sametové revoluci v roce 1989 byla poradkyní prezidenta Václava Havla, s nímž ji pojilo přátelství. V roce 1997 převzala z jeho rukou nejvyšší české státní vyznamenání – Řád Bílého lva.
Od bývalého šéfa Bílého domu Baracka Obamy obdržela v roce 2012 nejvyšší civilní vyznamenání Spojených států – Medaili svobody. V roce 2013 získala rovněž Thayerovu cenu, kterou uděluje vojenská akademie West Point.
