První žena na postu ministryně zahraničí USA Madeleine Albrightová proslula jako rázná diplomatka, která prosadila válku o Kosovo. Nebyla vizionářkou zahraniční politiky, ale tvrdou zastánkyní amerických zájmů. Nadšená americká i česká patriotka, jíž pojilo přátelství s exprezidentem Václavem Havlem, se také zasadila o vstup Česka, Polska a Maďarska do NATO. Pražská rodačka slaví 15. května osmdesátiny.
Madeleine Albrightová: Rázná diplomatka, za kterou mluvily i její brože
Madeleine Albrightová slaví osmdesátiny (zdroj: ČT24)
Politička, svého času považovaná za nejvlivnější ženu na světě, žije aktivním životem. Poté, co skončila ve funkci šéfky americké diplomacie (1997 až 2001), své zájmy nijak neomezila - cestuje, přednáší, podniká (její jméno je spjato s firmami Albright Stonebridge Group či Albright Capital Management) a píše knihy. O politiku se stále zajímá, v loňských prezidentských volbách podporovala Hillary Clintonovou a vůči vítěznému Donaldu Trumpovi se ostře vymezuje.
Hvězda Albrightové zazářila v lednu 1997, když ji po obhájení svého mandátu Bill Clinton požádal, aby se stala první ženou v čele americké diplomacie. Albrightové se podařila řada věcí, její nekompromisní přístup i břitký jazyk byl ale také často zdrojem kritiky.
Albrightová v prezidentské kampani podpořila Hillary Clintonovou
Řešení problému Kosova stále vidí jako správné
Za největší úspěch sama považuje řešení kosovského problému, za nějž však byla i kritizována a některými obviněna, že vyprovokovala zbytečnou válku špatným vedením mírové konference v Rambouillet.
„Pokud jde o Kosovo, bude žít s důsledky svých rozhodnutí do konce svého života. Ale jak jsem s paní Albrightovou mluvil, nezdá se, že by ji to trápilo a měla ze svého spolurozhodování špatné spaní. Je přesvědčená, že rozhodovala správně,“ míní historik Martin Kovář.
Madeleine Albrightová slaví osmdesátiny (zdroj: ČT24)
Nebýt Madeleine Albrightové, cesta České republiky do NATO by byla mnohem delší a obtížnější.
Poněkud kontroverznější byly její pozdější podnikatelské aktivity na Balkáně. „Odkoupení značného podílu v kosovském mobilním operátorovi, který pak odprodala slovinskému Telekomu… To se ale už netýká politiky, jsou to spíš důsledky politické činnosti v podnikatelských aktivitách politiků, ale v tomhle ohledu není Albrightová jediná,“ připomíná Kovář.
Albrightová také podporovala rozšíření NATO na východ a uvolnění amerických vztahů s Vietnamem a Severní Koreou. Jako svoji prohru pociťuje fakt, že se jí nepodařilo dokončit řešení izraelsko-palestinského problému. Clintonova vláda byla podle ní již blízko, ale administrativa jeho nástupce George Bushe začala poté razit strategii ABC (All But Clinton - Vše jen ne Clinton). Albrightová je tvrdou kritičkou války v Iráku, která podle ní byla „horší než Vietnam“.
obrázek
Na české kořeny nikdy nezapomněla
Marie Korbelová v dětských letech
Narodila se 15. května 1937 v Praze jako Marie Jana Körbelová, první ze tří dětí v české židovské rodině diplomata Josefa Korbela (německou přehlásku ze jména vypustila rodina po válce). Po vyhlášení protektorátu emigrovali do Británie. Madlenka, jak jí doma říkali, byla vychována jako katolička a o svém židovském původu neměla tušení až do roku 1996. Tehdy jí novináři odhalili, že se její židovští prarodiče a desítky dalších příbuzných stali oběťmi holocaustu.
Po válce rodina bydlela krátce v Praze, než otec Albrightové začal pracovat na velvyslanectví v Bělehradě. Po komunistickém převratu v roce 1948 byl ale jako nepřítel státu odsouzen k smrti a rodina požádala o politický azyl v USA. Madeleine, jak začala psát své jméno na škole ve Švýcarsku, vystudovala v USA politologii, veřejné právo a státovědu (magisterský titul v roce 1968, doktorát v roce 1976) a specializovala se na východní Evropu a vztahy Východ-Západ.
Přestávky ve studiu Albrightové zapříčinily mateřské povinnosti. V roce 1959 si vzala novináře ze zámožné rodiny Josepha Albrighta a narodily se jim tři dcery - Katherine a dvojčata Anne a Alice. Pozdější kariérní vzestup však manželství nevydrželo a svazek po 23 letech skončil rozvodem. „Velmi mě to tehdy mrzelo,“ přiznala.
Do Bílého domu ji přivedl Brzezinski
Obama předává Albrightové Medaili svobody
V polovině 70. let 20. století se Albrightová zapojila do práce ve volebním štábu Demokratické strany. V roce 1978 přijala nabídku svého profesora z Columbijské univerzity Zbigniewa Brzezinského a působila jako poradkyně v Radě národní bezpečnosti. Pomáhala také demokratům s prezidentskými kampaněmi. Třetí z nich byla úspěšná a vítězný Clinton si ji v roce 1992 vybral jako zástupkyni USA při OSN - jako první ženu a prvního nerodilého Američana.
Politička, která kromě angličtiny a češtiny ovládá i polštinu, ruštinu a francouzštinu, navštěvuje rodné Česko poměrně často. Hned po sametové revoluci v roce 1989 byla poradkyní Havla, v roce 1997 převzala z jeho rukou nejvyšší české státní vyznamenání - Řád Bílého lva. Havlovu památku uctila spolu s Clintonovými v prosinci 2011 účastí na pohřbu. Albrightová také několikrát navštívila památník v Terezíně, v roce 2015 zde odhalila pamětní desku své rodině.
Albrightová s Kim Čong-ilem
Tajná řeč broží
Je známou sběratelkou nejrůznějších broží, jimiž ráda vyjadřovala svou náladu a záměry. Její „špendlíková diplomacie“ se stala vyhlášenou. O brožích vydala knihu s názvem Tajná řeč broží s podtitulem Příběhy z mé šperkovnice. Je i autorkou dalších publikací: pamětí Madeleine - Nejlepší ze všech možných světů (2003), knihy Mocní a všemohoucí (2006) či vzpomínek Pražská zima (2012).
Od bývalého šéfa Bílého domu Baracka Obamy obdržela v roce 2012 nejvyšší civilní vyznamenání USA - Medaili svobody. Získala rovněž Thayerovu cenu (2013), kterou uděluje vojenská akademie West Point.