První žena na postu ministryně zahraničí USA Madeleine Albrightová proslula jako rázná diplomatka, která prosadila válku o Kosovo. Nebyla vizionářkou zahraniční politiky, ale tvrdou zastánkyní amerických zájmů. Nadšená americká i česká patriotka, jíž pojilo přátelství s exprezidentem Václavem Havlem, se také zasadila o vstup Česka, Polska a Maďarska do NATO. Pražská rodačka slaví 15. května osmdesátiny.
Politička, svého času považovaná za nejvlivnější ženu na světě, žije aktivním životem. Poté, co skončila ve funkci šéfky americké diplomacie (1997 až 2001), své zájmy nijak neomezila - cestuje, přednáší, podniká (její jméno je spjato s firmami Albright Stonebridge Group či Albright Capital Management) a píše knihy. O politiku se stále zajímá, v loňských prezidentských volbách podporovala Hillary Clintonovou a vůči vítěznému Donaldu Trumpovi se ostře vymezuje.
Hvězda Albrightové zazářila v lednu 1997, když ji po obhájení svého mandátu Bill Clinton požádal, aby se stala první ženou v čele americké diplomacie. Albrightové se podařila řada věcí, její nekompromisní přístup i břitký jazyk byl ale také často zdrojem kritiky.
Řešení problému Kosova stále vidí jako správné
Za největší úspěch sama považuje řešení kosovského problému, za nějž však byla i kritizována a některými obviněna, že vyprovokovala zbytečnou válku špatným vedením mírové konference v Rambouillet.
„Pokud jde o Kosovo, bude žít s důsledky svých rozhodnutí do konce svého života. Ale jak jsem s paní Albrightovou mluvil, nezdá se, že by ji to trápilo a měla ze svého spolurozhodování špatné spaní. Je přesvědčená, že rozhodovala správně,“ míní historik Martin Kovář.
Poněkud kontroverznější byly její pozdější podnikatelské aktivity na Balkáně. „Odkoupení značného podílu v kosovském mobilním operátorovi, který pak odprodala slovinskému Telekomu… To se ale už netýká politiky, jsou to spíš důsledky politické činnosti v podnikatelských aktivitách politiků, ale v tomhle ohledu není Albrightová jediná,“ připomíná Kovář.
Albrightová také podporovala rozšíření NATO na východ a uvolnění amerických vztahů s Vietnamem a Severní Koreou. Jako svoji prohru pociťuje fakt, že se jí nepodařilo dokončit řešení izraelsko-palestinského problému. Clintonova vláda byla podle ní již blízko, ale administrativa jeho nástupce George Bushe začala poté razit strategii ABC (All But Clinton - Vše jen ne Clinton). Albrightová je tvrdou kritičkou války v Iráku, která podle ní byla „horší než Vietnam“.
Na české kořeny nikdy nezapomněla
Narodila se 15. května 1937 v Praze jako Marie Jana Körbelová, první ze tří dětí v české židovské rodině diplomata Josefa Korbela (německou přehlásku ze jména vypustila rodina po válce). Po vyhlášení protektorátu emigrovali do Británie. Madlenka, jak jí doma říkali, byla vychována jako katolička a o svém židovském původu neměla tušení až do roku 1996. Tehdy jí novináři odhalili, že se její židovští prarodiče a desítky dalších příbuzných stali oběťmi holocaustu.
Po válce rodina bydlela krátce v Praze, než otec Albrightové začal pracovat na velvyslanectví v Bělehradě. Po komunistickém převratu v roce 1948 byl ale jako nepřítel státu odsouzen k smrti a rodina požádala o politický azyl v USA. Madeleine, jak začala psát své jméno na škole ve Švýcarsku, vystudovala v USA politologii, veřejné právo a státovědu (magisterský titul v roce 1968, doktorát v roce 1976) a specializovala se na východní Evropu a vztahy Východ-Západ.
Přestávky ve studiu Albrightové zapříčinily mateřské povinnosti. V roce 1959 si vzala novináře ze zámožné rodiny Josepha Albrighta a narodily se jim tři dcery - Katherine a dvojčata Anne a Alice. Pozdější kariérní vzestup však manželství nevydrželo a svazek po 23 letech skončil rozvodem. „Velmi mě to tehdy mrzelo,“ přiznala.
Do Bílého domu ji přivedl Brzezinski
V polovině 70. let 20. století se Albrightová zapojila do práce ve volebním štábu Demokratické strany. V roce 1978 přijala nabídku svého profesora z Columbijské univerzity Zbigniewa Brzezinského a působila jako poradkyně v Radě národní bezpečnosti. Pomáhala také demokratům s prezidentskými kampaněmi. Třetí z nich byla úspěšná a vítězný Clinton si ji v roce 1992 vybral jako zástupkyni USA při OSN - jako první ženu a prvního nerodilého Američana.
Politička, která kromě angličtiny a češtiny ovládá i polštinu, ruštinu a francouzštinu, navštěvuje rodné Česko poměrně často. Hned po sametové revoluci v roce 1989 byla poradkyní Havla, v roce 1997 převzala z jeho rukou nejvyšší české státní vyznamenání - Řád Bílého lva. Havlovu památku uctila spolu s Clintonovými v prosinci 2011 účastí na pohřbu. Albrightová také několikrát navštívila památník v Terezíně, v roce 2015 zde odhalila pamětní desku své rodině.
Tajná řeč broží
Je známou sběratelkou nejrůznějších broží, jimiž ráda vyjadřovala svou náladu a záměry. Její „špendlíková diplomacie“ se stala vyhlášenou. O brožích vydala knihu s názvem Tajná řeč broží s podtitulem Příběhy z mé šperkovnice. Je i autorkou dalších publikací: pamětí Madeleine - Nejlepší ze všech možných světů (2003), knihy Mocní a všemohoucí (2006) či vzpomínek Pražská zima (2012).
Od bývalého šéfa Bílého domu Baracka Obamy obdržela v roce 2012 nejvyšší civilní vyznamenání USA - Medaili svobody. Získala rovněž Thayerovu cenu (2013), kterou uděluje vojenská akademie West Point.
