Evropská unie a Čína prohlubují svou spolupráci při ochraně ovzduší. Po summitu EU a Číny to řekl šéf Evropské rady Donald Tusk. Představitelé Unie se s čínským premiérem Li Kche-čchiangem sice zabývali řadou témat od vzájemného obchodu po Severní Koreu, zcela však dominovaly otázky plynoucí ze čtvrtečního rozhodnutí amerického prezidenta Donalda Trumpa odstoupit od Pařížské klimatické dohody.
„Čína a Evropa dnes ukázaly solidaritu s budoucími generacemi a odpovědnost za celou planetu. Jsme přesvědčeni, že včerejší (čtvrteční) rozhodnutí USA odstoupit od Pařížské dohody je velkou chybu,“ prohlásil Tusk před novináři. Různí představitelé EU se už od čtvrtečního večera vyjadřují podobně, ostatně jako mnozí další politici z celé Evropy.
Podle dobře informovaného diplomata EU ale nakonec nebylo na summitu EU-Čína formálně odsouhlaseno společné prohlášení k ochraně klimatu, ačkoliv s jeho obsahem ani jedna ze stran nemá problém. Důvodem jsou trvající neshody ohledně udělení statusu tržní ekonomiky Číně.
Šéf unijních summitů ovšem také zdůraznil, že klíčová transatlantická vazba je důležitější a vydrží i přes „nejnovější nešťastná rozhodnutí“ nové americké administrativy. Tyto vazby jsou totiž podle něj nadále základní jistotou, že lidé a země prosazující svobodu a vládu práva nezůstanou opuštěni a bez pomoci.
Trumpův škrt amerického podpisu pod dohodou uzavřenou 195 státy v prosinci 2015 v Paříži je ale podle Tuska horší než starší rozhodnutí USA nepřipojit se k předcházejícímu protokolu z japonského Kjóta z konce 90. let. „Ale boj s klimatickými změnami a veškerý výzkumný, inovační a technický pokrok, který přinese, bude dál pokračovat s USA nebo bez nich,“ zdůraznil Tusk.
- Pařížskou dohodu o klimatu v roce 2015 podepsalo 195 zemí. Jejím cílem je omezení emisí skleníkových plynů, aby se zvyšování světové teploty udrželo výrazně pod dvěma stupni Celsia v porovnání s teplotou v předindustriálním období. Dohodu nepodepsalo jen minimum států jako Sýrie či Nikaragua.
Tusk se bojí o svobodu projevu v Číně, Li požaduje respekt
S čínskou stranou se zástupci EU podle Tuska bavili také o lidských právech a o tom, jak v této oblasti zlepšit spolupráci. „Vyjádřil jsem naše obavy o svobodu vyjadřování a shromažďování v Číně,“ řekl Tusk s tím, že upozornil na situaci národnostních menšin jako jsou Tibeťané i na zadržování některých obhájců a advokátů, kteří se právy zaobírají.
Li Kche-čchiang upozornil, že stabilní vztahy mezi EU a Pekingem jsou užitečné při řešení rostoucích nejistot ve světě. „Čínská strana věří, že bychom se při posilování vztahů mezi Čínou a EU měli řídit principem vzájemného respektu a rovnosti,“ poznamenal. Peking podle něj doufá, že EU bude respektovat čínské okolnosti a čínskou volbu cesty rozvoje země.
Spolupráce EU a Číny v investicích a obchodu je široká a dál se prohlubuje, uvedli zástupci EU. Šéf Evropské komise Jean-Claude Juncker uvedl, že s čínskou stranou opět otevřel téma čínské nadprodukce oceli a vstupu země do Světové obchodní organizace (WTO). „Pozice se sblížily, ale hotovo ještě není,“ poznamenal Juncker. „Společně si myslíme, že volný obchod je třeba udržet, přináší světu rozvoj a prosperitu a je základem míru ve světě,“ prohlásil čínský premiér.
„Máme mnoho společných zájmů, včetně toho základního – udržení a posílení mezinárodního systému založeného na pravidlech,“ řekl Tusk. Nynější v pořadí už 19. společný summit EU–Čína byl podle něj zatím v historii nejslibnější.
- V úvodu smlouvy se praví, že „státy uznávají potřebu účinné a progresivní reakce na naléhavé hrozby změny klimatu na základě nejlepších dostupných vědeckých poznatků“.
- V článku 2 jsou pak formulovány tři hlavní cíle:
- udržet nárůst průměrné globální teploty pod hranicí alespoň 2 °C v porovnání s obdobím před průmyslovou revolucí a usilovat o udržení oteplení do 1,5 °C, a tím omezit rizika a dopady změny klimatu
- zvýšit schopnost přizpůsobení se nepříznivým dopadům změny klimatu a posilovat odolnost vůči změně klimatu a nízkoemisního rozvoje způsobem, který neohrozí produkci potravin
- sladit konzistentní finanční toky s nízkoemisním rozvojem odolným vůči změně klimatu
- V dlouhodobém horizontu, jak je posléze zmíněno v článku 4, pak státy počítají s radikálním snížením emisí skleníkových plynů, tak aby ve druhé polovině 21. století bylo dosaženo stavu rovnováhy, takzvané uhlíkové neutrality, kdy se bude do atmosféry vypouštět jen tolik emisí, kolik jich dokážou ekosystémy zachytit. Znamená to nastoupit cestu směrem k dekarbonizované globální ekonomice bez fosilních paliv (třebaže slova dekarbonizace a fosilní paliva se v textu pařížské dohody nevyskytují).
