Americký prezident Donald Trump v kampani sliboval, že postaví Spojené státy „na první místo“. Vidina toho, že prezident se bude věnovat domácímu dění, rezonovala mezi jeho stoupenci. Čelní představitelé hnutí MAGA po operaci ve Venezuele, odstranění autoritáře Nicoláse Madura a slovech o americkém „řízení“ latinskoamerické země otočili. Útok odsoudili především ti, kteří se s Trumpem už dříve dostali do otevřeného sporu. Průzkumy naznačují, že voliči z tvrdého jádra jsou skeptičtější.
„Tohle je věc, pro jejíž konec mnozí v hnutí MAGA hlasovali. Jak jen jsme se mýlili,“ pronesla na adresu úderů ve Venezuele odcházející poslankyně Marjorie Taylor Greeneová, která dlouho patřila k Trumpovým skalním podporovatelům.
Libertariánsky smýšlející republikán Thomas Massie obvinil Trumpa, že se před útokem na Venezuelu spolčil s americkými ropnými společnostmi a obešel pravomoc Kongresu, když zahájil vojenskou akci bez jeho souhlasu.
„Probuď se, hnutí MAGA. VENEZUELA není o drogách, je o ROPĚ a ZMĚNĚ REŽIMU. To není to, pro co jsme hlasovali,“ napsal Massie v neděli na sociální síti X. Republikánská kritika americké operace ve Venezuele tak přišla především od politiků, kteří spolupředložili petici, která měla za cíl vynutit ve Sněmovně reprezentantů hlasování o zveřejnění Epsteinových spisů.
Trump už v roce 2016 kandidoval s heslem „Amerika na prvním místě“. Motiv opakoval i v minulé kampani a sliboval ukončení zapojení USA do „nekonečných válek“. Prohlašoval také, že „nemá žádné války“. Trump například prosazuje omezení amerického zapojení do pomoci Ukrajině, která se brání ruské agresi, a snaží se Moskvu a Kyjev dotlačit k mírové dohodě.
Jako izolacionistické je možné vnímat i stahování amerických vojáků z Evropy a tlak na evropské partnery, aby převzali více zodpovědnosti za vlastní obranu – byť je třeba konstatovat, že vyšší obranné výdaje po Evropě požadují i američtí političtí jestřábi.
Nejen Bannonova otočka
Absence mohutné vlny kritiky vůči venezuelské operaci ze strany izolacionistického křídla hnutí MAGA je v ostrém kontrastu s jeho reakcí na jiné Trumpovy kroky. V létě 2025 rozhodnutí americké administrativy podpořit izraelské bombardování íránských jaderných zařízení vyvolalo ostrý odpor ze strany prominentních osobností hnutí MAGA, jako jsou Tucker Carlson nebo Trumpův bývalý poradce Steve Bannon.
V souvislosti s Venezuelou a s americkými údery proti lodím údajných drogových pašeráků sice během podzimu 2025 Bannon hovořil o tom, že se USA pustily do „náhodného zabíjení lidí bez jakéhokoli plánu“, po zadržení Madura však prohlásil, že se jednalo o „odvážnou a brilantní“ operaci.
Amerikanista Jiří Pondělíček poukázal na to, že Bannon kritizoval především koncepci, ve které by se USA dlouhodobě podílely na chodu Venezuely a pokoušely se o její demokratizaci, podobně jako to udělaly v Iráku. Pokud jde o rychlé údery, které povedou k prosazení amerického vlivu na západní polokouli, potažmo omezení vlivu Číny a Ruska, a nebudou při nich umírat američtí občané, je ochotný se za ně postavit.
Podobně republikánský senátor Rand Paul, který dlouhodobě odmítá vojenskou intervenci USA ve Venezuele, napsal na sociálních sítích, že „jen málo Venezuelanů nebo Američanů bude nebo by mělo truchlit nad odstraněním Nicoláse Madura od moci“.
„Čas ukáže, zda bude změna režimu ve Venezuele úspěšná bez významných finančních nebo lidských ztrát. Nezapomínejme však, že naši otcové zakladatelé měli důvod omezit pravomoc výkonné moci vést válku bez souhlasu Kongresu – aby zamezili hrůzám války a podpořili obrannou válku,“ napsal Paul.
A například Trumpova šéfka amerických tajných služeb Tulsi Gabbardová útok na Venezuelu veřejně nekomentovala, přičemž před lety se stavěla proti případné americké intervenci v této latinskoamerické zemi. „Nechceme, aby jiné země vybíraly naše lídry – takže se nesmíme snažit vybírat ty jejich,“ psala v lednu 2019.
Někteří příznivci hnutí MAGA sice připouští, že by operace ve Venezuele mohla být pokusem o změnu režimu, ale tvrdí, že je ospravedlnitelná, protože Trump ji na rozdíl od George Bushe v Iráku provedl rychle a bez tak rozsáhlého nasazení amerických vojsk.
Sám Trump však prohlásil, že se „se nebojí vyslat vojáky do terénu“ a během rozhovoru s New York Times prohlásil, že USA budou Venezuelu spravovat řadu let. Americká administrativa dosud nepředložila jasnou vizi svých plánů na „řízení“ tohoto latinskoamerického státu.
Veřejné mínění
Údery na Venezuelu mají podporu i mezi republikánskými voliči. Průzkum veřejného míněné připravený společností Ipsos/Reuters ukázal, že 65 procent republikánů podporuje vojenskou operaci nařízenou Trumpem, zatímco mezi demokraty je to zhruba desetina a mezi nezávislými třiadvacet procent.
Pondělíček však upozornil, že oproti podpoře republikánských voličů pro jiné prezidentovy kroky se v případě Venezuely jedná o nižší procento. „Velká část republikánů, kteří jsou proti úderům na Venezuelu, jsou lidé sdružení kolem tvrdého jádra hnutí MAGA, kteří se cítí zrazeni, podvedeni,“ míní politolog.
„Během bombardování Sýrie v prvním Trumpově funkčním období se buď chlácholili tím, že je to ojedinělý úder, že to nejsou ony nekonečné války, případně to dávali za vinu republikánům okolo Trumpa,“ přiblížil Pondělíček. „Často si to racionalizují tak, že to sice udělala Trumpova administrativa, ale že to vlastně není Trumpova politika, že musel v něčem ustoupit, že k tomu byl dotlačen a podobně,“ dodal politolog.
Podle průzkumu společnosti AP VoteCast asi sedm z deseti voličů, kteří v prezidentských volbách v roce 2024 podpořili Trumpa, uvedlo, že si přejí, aby USA hrály „méně aktivní“ roli při řešení světových problémů.
Server Politico v této souvislosti napsal, že s blížícími se volbami do Sněmovny reprezentantů na podzim 2026 čeká Trumpa zkouška toho, jak moc jsou voliči nakloněni principu „Amerika na prvním místě“, nebo jeho intervencionistickému přístupu.
Obhajoba Bílého domu
Jako hlavní obhajobu úderů na Venezuelu Bílý dům uvedl, že se jednalo o policejní operaci zaměřenou výhradně na dopadení Madura, který byl v USA obviněn z různých trestných činů souvisejících s obchodem s drogami. Toto vysvětlení podpořil mimo jiné také viceprezident JD Vance.
Zároveň však sám Trump do značné míry tento argument podkopal, když pohrozil vojenskou akcí několika dalším jihoamerickým zemím, jejichž lídři většinou ani nebyli v USA z ničeho obviněni.
Další argumentační linie by se dala shrnout jako „právo silnějšího“. O víkendu ji použil právě Vance, který operaci k dopadení Madura označil za legitimní reakci na rozhodnutí Venezuely znárodnit ropná aktiva ve vlastnictví Američanů. Jedná se přitom o krok, který před více než dvěma desítkami let provedl Madurův předchůdce Hugo Chávez.
„Chápu obavy z použití vojenské síly, ale máme snad jen nečinně přihlížet, jak komunista krade naše věci v naší hemisféře?“ napsal Vance. „Velmoci se tak nechovají,“ dodal.
