Syrská armáda informovala, že převzala kontrolu nad městy Dajr Háfir a Maskana na severu země, z nichž se po páteční dohodě stáhly jednotky koalice Syrských demokratických sil (SDF). Píše to agentura AFP. Armáda obsadila i dvě ropná pole Súfján a Saurá. Kurdové dříve oznámili, že považují za nedostatečný dekret, kterým dočasný prezident Ahmad Šará uznal jejich národní práva a kurdštinu prohlásil za úřední jazyk.
Armáda ve státní televizi sdělila, že má plnou vojenskou kontrolu nad městy Dajr Háfir a Maskana, která leží několik desítek kilometrů východně od Aleppa a která při ofenzivě koncem předloňského listopadu ovládla SDF, uvedla agentura SANA. Dva vojáci byli zabiti a další zraněni při střetech, když vstupovali do města Maskana.
Nad oblastí, kde v posledních hodinách došlo ke střetům, přeletěla letadla koalice vedené Spojenými státy, píše Reuters s odvoláním na zdroje z turecké armády. Letouny měly odpálit varovné světlice.
Armáda mezitím postupuje do dalších měst na severu země. Kurdské síly podle agentury AFP vyhlásily zákaz vycházení v provincii Rakká kvůli rychlému postupu armády. Podle stanice al-Džazíra došlo k dalším intenzivním střetům mezi jednotkami SDF a vládními silami jižně od města Tabka.
Jednotky SDF v sobotu vydaly prohlášení, ve kterém podle al-Džazíry uvedly, že řada jejich bojovníků zůstala obklíčena v městech, která byla dobyta armádou. Podle nich to představuje porušení dohody, která stanovila 48hodinovou lhůtu pro stažení a vyžadovala záruky bezpečného průchodu.
Syrské síly podle agentury Reuters v sobotu také obsadily dvě ropná pole na severu země, Súfján a Saurá. Kurdští bojovníci přitom stále ovládají některá z největších syrských ropných polí v severní provincii Dajr az-Zaur. Syrská vláda tvrdí, že tato pole musí být spravována ústředními orgány.
Boje mezi syrskou armádou a kurdskými silami v oblasti Aleppa vypukly začátkem tohoto měsíce, když síly Damašku začaly ostřelovat kurdské čtvrti Aleppa, jež předtím označily za vojenské zóny. Pro odchod civilistů zřídily humanitární koridory. Armáda minulý týden kurdské jednotky z tohoto města vytlačila, na 155 tisíc lidí kvůli tomu opustilo své domovy.
Šará se stal prozatímním prezidentem loni v lednu poté, co v prosinci 2024 jeho islamistické uskupení Haját Tahrír aš-Šám (HTS) s dalšími povstalci svrhlo diktátora Bašára Asada, který v zemi vládl od roku 2000. O ukončení jeho režimu se snažila různá povstalecká hnutí v občanské válce od roku 2011.
Nenaplněná dohoda o začlenění do armády
Šaráova vláda loni nařídila rozpuštění těchto ozbrojených skupin a jejich začlenění do nových bezpečnostních složek státu. SDF se tomu ale vyhýbají, navzdory tomu, že loni v březnu podepsaly s vládou dohodu o integraci ozbrojenců aliance do vládních složek. Dohodu se dosud nepodařilo naplnit, stejně jako obdobné ujednání z října.
SDF během občanské války dobyly rozsáhlá území v severní a severovýchodní Sýrii, včetně ropných a plynových polí, a vytvořily tam de facto autonomii, kterou ale neuznala Asadova vláda a ani ta současná.
SDF byly hlavním spojencem mezinárodní koalice vedené Spojenými státy, jíž pomohly na území Sýrie porazit teroristickou organizaci Islámský stát (IS). Ta má ale stále v zemi buňky, které tam útočí a proti nimž koalice vedená USA dál bojuje společně s novým vedením Sýrie.
Dekret o kurdských právech
V pátek vydal Šará dekret, jímž uznal práva Kurdů v Sýrii. Mimo jiné potvrdil kurdštinu za úřední jazyk, který se může vyučovat ve školách v oblastech s významným zastoupením této menšiny, a označil za oficiální státní svátek nourúz – Nový rok, který Kurdové slaví v březnu.
Kurdská správa ale v sobotu prohlásila, že dekret je nedostatečný a že ho považuje pouze za první krok. Chce, aby práva Kurdů byla chráněna v ústavě, nikoli jen dočasnými dekrety.
V zemi platí od loňského března prozatímní ústava, kterou na přechodné období pěti let sepsal výbor vytvořený Šaráovou vládou. Formálně zaručuje oddělení zákonodárné a výkonné moci, ale podle kritiků dává příliš velké pravomoci prezidentovi.
Kurdové žijí zejména v jihovýchodním Turecku a také v sousedním Iráku, Íránu, Sýrii, Arménii či Gruzii. Bývají označováni za největší národ bez vlastního státu, jediné autonomní území s uznanou vlastní správou mají od začátku 90. let minulého století na severu Iráku.
