Cenzura přináší větší problémy než neregulovaná svoboda projevu, myslí si profesorka z New York Law School Nadine Strossenová. Na veřejný diskurz mají dohlížet sami občané, tvrdí v rozhovoru pro Události, komentáře autorka knihy Nenávist a proč bychom se měli bránit pomocí svobody projevu, nikoliv cenzurou. Otázky pokládal moderátor Michal Kubal.
Strossenová souhlasí, že svoboda projevu jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého. Takové pravidlo ale nesmí přerůst v cenzuru ostatních jen proto, že s nimi nesouhlasíme. „Když mluvčí cílí na konkrétního jedince nebo malou skupinu a vyvolává nějaké násilí, tak to ale nelze ochraňovat.“
„Svoboda projevu může být omezena jedině, když projev přímo způsobuje vážné poškození,“ míní expertka. Nenávist se podle ní šíří kvůli sociálním sítím rychleji. Díky nim je ale možné rychleji a efektivněji nenávisti oponovat, čehož využívá mnoho univerzit a think-tanků.
Profesorka ve své práci popisuje rozdělení společnosti a snahy o umlčení jiných názorů. Současnou situaci ale nehodnotí pouze negativně. „Když se podíváte na lidské dějiny, tak máme spoustu důvodů pro optimismus. Svoboda projevu je nebezpečná, ale cenzura je daleko, daleko nebezpečnější.“
Cenzura zvyšuje zájem o zakazované
Podle Strossenové není na vládách, aby kontrolovaly veřejný diskurz. „Ve svobodné společnosti, když nemáme rádi určitou myšlenku nebo s ní nesouhlasíme, tak my jako jednotlivci musíme vysvětlit proč.“
Pokud vláda něco cenzuruje, lidé začnou být podezřívaví a zakazované myšlence věnují více pozornosti. „My musíme odsoudit násilí, ale nikoliv myšlenky.“
Problém je podle ní navíc to, že kdykoliv vznikne subjektivní potřeba cenzurovat, tak ji politici zneužijí proti disidentům a menšinám. „Vidíme, že zákony proti nenávistným projevům, které mají chránit minority, jsou disproporcionálně využívány proti nim,“ myslí si expertka na svobodu slova.
