Finové si o víkendu zvolili nového prezidenta. Souboj o post hlavy státu byl mnohem poklidnější, než je zvykem v dalších zemích. Poražený kandidát okamžitě po oznámení předběžných výsledků vzkázal, že země dostává dobrého prezidenta. Zároveň svou porážku uznal a soupeři pogratuloval. Vítěz voleb zase přijel za svým sokem do volebního štábu, kde mu poděkoval za poctivý souboj. Podle politologa Miloše Brunclíka je podobné chování severských politiků standardem.
Alexander Stubb a Pekka Haavisto předvedli světu dokonalou ukázku finské politické kultury. Po uzavření volebních místností společně čekali na prognózu finské veřejnoprávní stanice. Po oznámení, že Stubb získá přes 51 procent hlasů, Pekka Haavisto okamžitě uznal porážku. „Gratuluji ti, Alexandře, k obsazení postu třináctého prezidenta Finska,“ prohlásil.
Vítěz voleb mu okamžitě oplatil stejnou kartou: „Děkuji ti, Pekko. Byl to dobrý, poctivý souboj. Jsem hrdý na to, že jsem mohl být po tvém boku kandidátem v těchto volbách.“
Přátelská slova nebyla přitom jen formalitou před kamerami. Poté, co nově zvolený prezident výhru oslavil se svým týmem, zamířil za rivalem do jeho štábu. „Byla to férová kampaň, neházeli jsme po sobě špínu. Na tom je finská demokracie založená,“ ujistil Haavisto.
Kampaň byla skutečně téměř harmonická. Především po prvním kole, které poslalo do rozhodujícího střetu dvojici kandidátů blízkých si v názorech i sympatiích. V debatách se nenapadali, ale spíš doplňovali. Neshodli se výjimečně. A často se navzájem chválili.
„Já jsem měl možnost vyjednávat mír ve válce v Gruzii v roce 2008, Pekka se také účastnil mnoha mírových vyjednávání. A myslím, že Finsko a jeho příští prezident by se měli zaměřit právě na mírová vyjednávání,“ plánuje nová hlava státu.
V zahraniční a bezpečnostní politice, která je ve Finsku hlavní prezidentskou kompetencí, si oba kandidáti rozumí prakticky ve všem. Podporují aktivní členství v NATO, kam země loni vstoupila, neomezenou podporu Ukrajiny a tvrdý postoj k Rusku. Voliči se tak rozhodovali nejspíš podle hodnot a ideologie – Haavisto patří k levici, Stubb zase k pravici.
Soulad mezi kandidáty i voliči
„Volila jsem Haavista, ale myslím, že Stubb bude dobrý prezident,“ hodnotí výsledek voleb obyvatelka Helsinek. „Volil jsem Alexandra, ale byl bych spokojený, i kdyby vyhrál Pekka,“ tvrdil ještě před uzavřením volebních místností další z Helsinčanů.
Spokojení zásadně nebyli před třemi lety stoupenci Donalda Trumpa ve Spojených státech. Ten po volbách porážku neuznal, naopak bez důkazů tvrdil, že šlo o podvod. Víc než tisícovka demonstrantů pak násilím vnikla do budovy Kongresu. A stejný scénář loni zopakovali voliči bývalého brazilského prezidenta Jaira Bolsonara, kteří napadli vládní budovy. Ostré rozdělení společnosti tak v obou případech udělilo demokracii tvrdou ránu.
Finskou pohodu ale nepřinesla jen názorová blízkost soupeřů. Tamní vlády bývají nejčastěji pestrými koalicemi, kde řada různých stran musí spolupracovat. Politici jsou tak zvyklí na kompromisy a předání moci po volbách je obvykle poklidné.
Ruská hrozba Finy i jejich politiky stmelila, míní politolog
Politolog z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Miloš Brunclík potvrzuje, že chování, které předvedli Stubb a Haavisto, je v severských zemích, které jsou považovány za takzvané konsenzuální demokracie, standardní.
„Obecně platí, že političtí představitelé z různých stran a různých názorů se dokážou shodnout na základních postojích. Navíc je třeba připomenout, že Finsko je pod vlivem ruské invaze na Ukrajinu, to možná také hraje roli. Cítí se ohroženo a je třeba, aby země demonstrovala, že všichni představitelé táhnou za jeden provaz. To myslím také finskou politickou a občanskou třídu stmeluje,“ poznamenal v Horizontu ČT24 Brunclík.
Ani severu Evropy se ale podle něj nevyhnulo celkové hrubnutí debaty pod vlivem sociálních sítí a různých kulturních válek. „Ale je třeba vnímat obrovské rozdíly, jak se k sobě chovají politici a občané napříč Evropou. V některých zemích můžeme vidět drsnější politickou kulturu, kdy lež a vulgarity se stávají standardem. A ti, kteří s tím vyrukují, za to nejsou nijak penalizováni,“ upozorňuje Brunclík.
Všeobecně podle něj platí, že v novějších demokraciích, například postkomunistických státech, jsou pravidla pro politiky volnější a prohřešky jim spíš procházejí.
