Změnami ve velení invaze ruský vůdce Vladimir Putin lavíruje mezi vlivovými skupinami, aby si udržel postavení, vysvětluje zpravodaj ČT v Rusku Karel Rožánek. V Interview ČT24 řekl, že ačkoliv Putinova podpora v očích veřejnosti po mobilizaci klesla, Rusové jsou ochotni trpět, aby se mohli nazývat velmocí. Tamní společnost dle korespondenta chce návrat bipolárního dělení světa a nechápe, proč země jako Česko nechtějí patřit do ruské sféry vlivu.
Situaci v Soledaru, o němž Rusové tvrdí, že jej dobyli, ale Ukrajinci trvají na tom, že nadále vzdorují, nelze podle Rožánka rozklíčovat. Vše nasvědčuje tomu, že většina města je ruská, míní zpravodaj, ale zdůrazňuje, že obě strany vedou informační válku a snaží se zmást nepřítele. „Je to živý konflikt,“ podotýká.
Kreml v posledním týdnu zamíchal velením své agresivní války proti sousední zemi. Ministr obrany Sergej Šojgu jmenoval velitelem ruských jednotek náčelníka generálního štábu Valerije Gerasimova, jenž vystřídal Sergeje Surovikina. Ten se stal Gerasimovým zástupcem. Kreml vyměnil také náčelníka hlavního štábu pozemních sil, jímž se stal Alexandr Lapin.
Rožánek vysvětluje, že Gerasimov má za úkol velet nejen regulérní armádě, ale i dobrovolnickým skupinám, tedy například žoldákům z Wagnerovy skupiny, které šéfuje Jevgenij Prigožin. Ten dlouhodobě Gerasimova, Šojgua i Lapina kritizuje, stejně jako například čečenský vůdce Ramzan Kadyrov.
„Vladimir Putin zřejmě lavíruje mezi skupinami, které ho podporují. Ty ale mají různé mocenské zájmy a Putin toho využívá a udržuje je v pozici, která ho neohrožuje jako prezidenta,“ komentuje zpravodaj ČT.
Ruské cíle
Dodává, že Putin také čelil kritice, že na rozdíl od ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského není tolik aktivní. V posledních měsících se proto do velení armádě více zapojil. „Skupiny, které mezi sebou bojují nebo se ve veřejném prostoru kritizují, v Rusku jsou,“ uzavírá Rožánek.
Moskva má nyní v záloze stovky tisíc mužů, kteří v současnosti cvičí a připravují se zejména na boj ve městech. Před obnovenou ruskou ofenzivou po Novém roce dříve varoval i Kyjev. „Rusko samozřejmě stále tvrdí, že chce splnit cíle, které stanovil Putin. Původně to byla denacifikace a demilitarizace, o tom už se teď tolik nemluví, ale je to úplné ovládnutí Donbasu a pravděpodobně i dvou anektovaných nových území, které se po nezákonných referendech staly součástí Ruska a nikdo je neuznává,“ shrnuje korespondent s tím, že Kreml chce propojit anektovaný Krym s Ruskem i jinou cestou než jen přes Kerčský most.
Podle Rožánka je ruská společnost trvajícím ukrajinským odporem překvapena – ještě loni panovalo přesvědčení, že válka bude rychlá, náročná bude „denacifikace“. Podle jeho zkušeností tehdy nejen Putinovi podporovatelé říkali, že Ukrajinu je potřeba „denacifikovat a demilitarizovat“, protože „ohrožuje Rusko“.
Pohled na válku částečně proměnila mobilizace
„Rusové byli do 24. února mírumilovní lidé, kteří nechtěli válku. To se změnilo. Jsou podporovatelé Vladimira Putina. Je to srovnáváno (s velkou vlasteneckou válkou),“ líčí Rožánek s tím, že ruská společnost chce návrat k uspořádání po druhé světové válce. Rusové jsou podle zpravodaje přesvědčeni, že Česko, Polsko či pobaltské země neměly právo odejít z východního bloku, a nechápou, že tyto státy nechtějí patřit do ruské sféry vlivu.
Pohled na válku v Rusku dle Rožánka částečně proměnila mobilizace, která snížila Putinovu popularitu, byť ta zůstává vysoká. „Rusové chtějí být velmocí, jsou ochotni trpět,“ konstatuje korespondent a zároveň dodává, že další mobilizační vlny se obávají dvě třetiny Rusů a odvody očekávají.
Rožánek připomíná, že skrze mobilizaci válka dorazila do statisíců rodin i velkých center, jako jsou Moskva nebo Petrohrad, takže i když v ulicích konflikt vidět není, cítit je. „Každý den si Rusové mohou přečíst, co se děje při ‚speciální vojenské operaci‘, jak válku nazývají,“ rekapituluje s tím, že invaze je v Rusku téma číslo jedna, vysoko nad jakýmkoliv jiným.
