Rusko pořádá od pátku do neděle hlasování, které režim nazývá prezidentskými volbami. O volby ale vzhledem k absenci skutečné opozice nejde. I tak ale toto inscenované představení doprovází nátlak na voliče a čekají se manipulace a podvody, neboť šéf Kremlu musí „vyhrát“ dostatečně výrazným způsobem. Jde totiž o rituál, jehož opakování udržuje iluzi demokratičnosti a na základě jehož „správných“ výsledků může Vladimir Putin tvrdit, že je legitimním vládcem země. Kromě toho se tak testuje i loajálnost úřadů a dalších mocenských hráčů, kteří mají žádoucí výsledek zajistit, shodují se odborníci na ruskou politiku.
Volby v Rusku nejsou svobodné, skutečná opozice se jich účastnit nesmí. „Od konce 90. let nebyla v rámci ruských prezidentských voleb žádná skutečná soutěž,“ připomněl například analytik centra Carnegie Michail Vinogradov.
Letos ústřední volební komise nejprve znemožnila kandidaturu novinářce Jekatěrině Duncovové, která vyzývala mimo jiné k ukončení bojů na Ukrajině a kritizovala, že Putin má prakticky neomezené pravomoce. Poté komise k volbám nepustila ani Borise Naděždina, který se taktéž vyslovoval proti ruské válce na Ukrajině.
Ani u nich se sice nepředpokládalo, že by mohli Putinovy vyhlídky na vítězství ohrozit, Kreml se ale obával, že Naděždin získá více než deset procent hlasů a předstihne kandidáty prokremelských parlamentních stran, napsal s odvoláním na anonymní zdroje blízké vedení země opoziční web Meduza působící z lotyšského exilu. Nepříjemným překvapením se podle pozorovatelů stala pro Kreml už skutečnost, že v lednu se Rusové stavěli do front, aby se mohli podepsat na podporu Naděždinovy kandidatury.
Kandidáta s kritickým vyjadřováním na adresu režimu by podle zdroje Meduzy nepustili k volbám, ani kdyby Rusko neválčilo proti Ukrajině, vzhledem k riziku, že někdo takový by mohl pokazit záměr, že Putin oficiálně „obdrží“ více než osmdesát procent hlasů, což se dosud v novodobých ruských dějinách nikomu nepodařilo.
Spolu s Putinem se tak „voleb“ účastní jen kandidát komunistů Nikolaj Charitonov, uchazeč nacionalistů Leonid Sluckij a zástupce strany Noví lidé Vladislav Davankov. Nikdo z nich není ke Kremlu kritický a pro současnou hlavu státu nepředstavuje výzvu. Jde o pouhé „sparring partnery“, kteří vytvářejí iluzi, že si voliči mohou vybrat, ale zároveň mají vyvolat pocit, že lepší kandidát než Putin stejně není.
Štosy lístků v urnách a „černá díra“ elektronického hlasování
Skutečně opoziční politici jsou buď ve vězení, nebo v exilu. Nezávislá média, která by mohla kritizovat Putinovu politiku, byla zablokována a Kreml si udržuje kontrolu nad celým politickým systémem a volebním procesem, shrnula agentura AP.
Ruské „volby“ doprovází opakovaně množství nesrovnalostí, porušování pravidel a manipulace s hlasy, například ve formě vhazování celých štosů lístků do uren, falešných seznamů voličů či vítězství těch „správných“ kandidátů způsobem, který popírá matematiku.
Režim může výsledky manipulovat i prostřednictvím elektronického hlasování. Lev Gudkov z nezávislého výzkumného centra Levada, které dostalo v Rusku nálepku „zahraničního agenta,“ označil tento způsob hlasování už dříve za „černou díru“.
Letos je možné tímto způsobem hlasovat ve 27 regionech a na nelegálně anektovaném Krymu, což zahrnuje (počítaje v to i okupovaný ukrajinský poloostrov) až čtyřicet procent potenciálních voličů, napsal web Novaya Gazeta Europe. Režim chce prostřednictvím elektronického hlasování, ke kterému nutí zejména zaměstnance ve veřejném sektoru a pracovníky velkých firem, zajistit Putinovi až osmdesát procent hlasů. Hlasy odevzdané tímto způsobem jsou podle spolupředsedy nestátní organizace Golos Stanislava Andrejčuka neověřitelné a lidé se obávají, že mohou být monitorovány.
Kromě elektronického hlasování brání transparentnosti procesu také roztažení do několika dnů, upozorňují podle AP nezávislí pozorovatelé. Z minulosti jsou známé třeba případy přes noc vyplněných lístků. V Rusku není vícedenní hlasování úplnou novinkou, v prezidentských „volbách“ se tak ale děje poprvé.
Manipulace a absence pozorovatelů
Rovněž mezinárodní organizace dlouhodobě upozorňují, že v Rusku svobodné volby nejsou. Freedom House ve své výroční zprávě konstatuje, že „Kreml volby manipuluje a skutečnou opozici potlačuje“. Také v posledním prezidentském klání v roce 2018 těžil podle ní Putin z „preferenčního zacházení ze strany médií, četného zneužívání úřadů a procedurálních nesrovnalostí při sčítání hlasů“.
Rovněž Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) v souvislosti s „volbami“ v roce 2018 podotkla, že hlasování „postrádá skutečnou konkurenci“ a je mařeno „pokračujícím tlakem na kritické hlasy“.
Právě „volby“ před šesti lety byly posledními, kterých se OBSE, jež do té doby posílala do Ruska pozorovatele na parlamentní i prezidentská klání, účastnila. Na hlasování o výběru parlamentu v roce 2021 její zástupci nedorazili kvůli překážkám, které misi kladly ruské úřady, a na letošní akci už ani nedostala pozvánku.
Zvláštní kapitolou je pak skutečnost, že Kreml pořádá „volby“ také na okupovaných ukrajinských územích, a to nejen na Krymu, který Moskva nelegálně anektovala v roce 2014, ale i v oblastech východní a jižní Ukrajiny, o kterých Moskva prohlásila, že je anektovala, na podzim 2022, přestože je zcela neovládá. Tyto pseudovolby na okupované Ukrajině jsou nelegální.
„Volby“ jsou pro režim důležitý rituál
Přestože ruské hlasování nemá s politickou soutěží nic společného, Kreml toto zdání voleb potřebuje. „Autoritářský vůdce, jakým je Putin, vyžaduje projevy popularity, aby získal mandát vládnout. I když prezident Rusko pevně kontroluje, volby jsou zásadním nástrojem pro demonstraci jeho legitimity mezi ruským obyvatelstvem,“ podotýká analytik britského think-tanku RUSI Callum Fraser.
Proto je tak důležité, aby se podařilo zajistit dostatečně dobrý oficiální výsledek. „Pouhé vítězství Putinovi nikdy nestačilo. Musí vyhrát způsobem, který ukáže, že zůstává pánem ruského politického systému. A to znamená mobilizovat elity, včetně nejvyšších úrovní federální byrokracie a regionálních vůdců, aby pro něj zajistily silnou účast a drtivý podíl hlasů s minimálními podvody,“ podotýká analytik Thomas Graham z European Council on Foreign Relations.
„Volby“ jsou nezbytné i pro samotný politický systém, který by bez nich nefungoval, vysvětluje analytička centra Carnegie Jekatěrina Kurbangalejevová. „Na všech úrovních jsou volby v Rusku iniciačním rituálem a zkouškou sounáležitosti. Člověk musí prokázat naprostou loajalitu k prezidentovi a připravenost hrát podle jeho pravidel,“ uvádí analytička.
Zejména v regionech mají podle ní volby důležitou funkci, neboť jsou iniciačním rituálem pro gubernátory, jejich pomocníky a místní mocenské zprostředkovatele. Pod drobnohledem jsou ale i další elity a také někteří státní zaměstnanci, jako ministři či šéfové velkých podniků, pracovníci zajišťující volby a vedoucí prorežimních občanských sdružení. Rovněž vedení obcí jsou pod tlakem, aby plnila požadavky shora.
„S každými volbami vyhranými za použití takových pochybných postupů ruští úředníci a politici lépe chápou mechanismy, jimiž se dosahují ‚správné‘ výsledky. Zároveň se upevňuje a rozšiřuje loajalita, základní kámen ruského neformálního systému administrativní moci. Režim má všechny důvody pořádat volby rok co rok,“ uzavřela Kurbangalejevová.
Klíč k úspěchu: vysoká účast
Zásadním prvkem této potvrzovací funkce „voleb“ je vysoká účast. Kremelská administrativa by si přála, aby dosáhla 70 až 80 procent, Rusové ale mají pramalý zájem o „volby“, jejichž výsledek je dopředu jasný, napsal opoziční portál Meduza. Kreml se tak podle zdrojů webu pokusí dosáhnout svého cíle mobilizací voličů z řad státních zaměstnanců i pracovníků velkých soukromých firem nebo členů vládnoucí strany Jednotné Rusko.
K vysoké účasti mají přispět státní zaměstnanci a další skupiny společnosti tím, že co nejvíce lidí ze svého okolí přesvědčí, aby šli hlasovat. Státní zaměstnanci mají k urnám přivést nejméně tři další osoby, pracovníci velkých soukromých firem dva. Nejvyšší nároky jsou kladeny na členy prokremelské strany Jednotné Rusko, z nichž každý má přesvědčit k hlasování dalších deset lidí. Za nesplnění požadavku ale žádné postihy nehrozí, tvrdí podle Meduzy zdroj blízký vedení strany.
Popsaný mechanismus agitace mezi zaměstnanci vznikl už před lety, sdělili Meduze dva političtí specialisté spolupracující s prezidentskou administrativou. Toto schéma funguje podle nich tak, že pracovník musí svému vedení už několik týdnů před hlasováním poskytnout jména a příjmení lidí, které přemluvil k účasti, jejich telefonní čísla a e-mailové adresy.
Kontrolu účasti zagitovaných lidí podle Meduzy v poslední době Kremlu usnadňuje i výše zmíněný systém elektronického hlasování. Tam, kde není možné hlasovat elektronicky, budou účast namátkově pomocí QR kódů kontrolovat pracovníci provádějící takzvané exit polly, tedy průzkumy na základě odpovědí voličů u východu z volebních místností.
Od „zahraničního agenta“ po „diskreditaci armády“
Prostor pro skutečnou opozici se zužuje už od Putinova nástupu k moci v roce 2000, ale zásadní zlom znamenaly protesty proti manipulaci parlamentních a prezidentských voleb na přelomu let 2011 a 2012, po kterých následovala vlna represivních zákonů.
Hned v červenci 2012 byla zavedena nálepka „zahraniční agent“, kterou režim označuje nepohodlné nevládní organizace, média či jednotlivce dostávající finanční příspěvky ze zahraničí, a v prosinci téhož roku dostal mediální regulátor Roskomnadzor pravomoc blokovat weby šířící výzvy k protestům a jiný „extremistický obsah“ pouze na příkaz ruské generální prokuratury, a nikoli soudu.
Zákon z května 2015 zakázal pod pohrůžkou až osmi let vězení činnost „nežádoucích organizací“ ohrožujících „ústavní pořádek, obranyschopnost nebo bezpečnost“. Režim ho opět použil proti nevládním organizacím opozičním skupinám či kritickým médiím.
V červenci následujícího roku rozšířil stát výrazně pravomoci donucovacích orgánů a umožnil sledování a sběr dat o občanech pod záminkou boje proti terorismu a extremismu. Cílem zákona o „suverénním internetu“ z května 2019 pak bylo zpřísnění kontroly internetové infrastruktury, blokování obsahu, přesměrování provozu a případné odříznutí od zbytku světa.
V březnu 2022, po zahájení plnohodnotné pozemní invaze na Ukrajinu, přijaly úřady legislativu zakazující „diskreditaci“ ruské armády nebo šíření „nepravdivých informací“ o ruské agresi, za což hrozí až patnáct let vězení. Zákon byl téměř okamžitě použit proti odpůrcům války, nezávislým médiím a opozičním aktivistům.
Vězení za nálepky v supermarketu, básně i posty na sociálních sítích
Ve vězení tak už nekončí jen výrazní představitelé opozice jako Alexej Navalnyj, který dostal 19 let za „extremismus“ a letos v únoru zemřel v trestanecké kolonii, či Vladimir Kara-Murza, jemuž soud udělil 25 let vězení mimo jiné za „vlastizradu“.
Na sedm let za mříže poslal režim na základě nového zákona třeba umělkyni Sašu Skočilenkovou, která nahradila štítky na regálech v supermarketu informacemi o ruské válce proti Ukrajině a protiválečnými hesly. Sedm, respektive pět a půl roku vězení dostali moskevští básníci Arťom Kamardin a Jegor Štovba za recitaci protiválečných básní.
A pět a půl roku dostala i dvaasedmdesátiletá Jevgenija Majborodová, která v reakci na to, že její bratr zůstal po ostřelování uvězněný pod troskami budovy v ukrajinském Dnipru, sdílela na sociální síti „emocionální video“ a příspěvek o ruských ztrátách ve válce. Seniorka kritizovala válku už dříve a ruské úřady ji vedly na seznamu „extremistů a teroristů“.
Opozice vyrazí k „volbám“ v poledne
Za takovýchto podmínek má ruská opozice jen velmi omezené možnosti, jak dát během „voleb“ najevo svůj nesouhlas s režimem.
Vdova po Navalném Julija proto vyzvala Rusy, aby tak učinili v třetí den „voleb“, v neděli 17. března. Navrhuje setkat se před „volebními“ místnostmi přesně v poledne a svou přítomností i hlasováním dát najevo, jak mnoho Rusů nesouhlasí s Kremlem.
„Můžete hlasovat pro kteréhokoliv kandidáta vyjma Putina. Můžete svůj volební lístek roztrhnout, můžete na něj velkými písmeny napsat Navalnyj. Pokud si myslíte, že hlasování nemá smysl, tak prostě jen přijďte, postůjte ve volební místnosti a pak se otočte a jděte domů,“ řekla Navalná v poselství na síti X.
S myšlenkou na tuto formu odporu přišel sám Navajnyj. Sliboval si od toho vytvoření dlouhých front, které budou svého druhu protestním shromážděním.
