Téma 10 let ruské agrese proti Ukrajině

„Až do včerejška jsem s přejmenováním Puškinské ulice nijak nespěchal. Stejně jako mnoho obyvatel Charkova jsem měl vždy pocit, že Puškin není o současném Rusku, o realitě, kterou se nám snaží vnutit Putinův režim, zneužívaje velikosti historických postav ve svůj prospěch,“ napsal po jednom z mnoha loňských brutálních ruských útoků na Charkov tamní starosta. „Ale poté, co nepřítel zasadil našemu městu strašlivé rány, vzal životy nevinným a proměnil domy v ruiny, vidíme skutečnou cenu takových rozhodnutí. Charkov teď tuto bolest cítí nejpalčivěji za celou dobu války. A proto si myslím, že nemůžeme nechat věci tak, jak jsou.“ Puškinská ulice už v Charkově není.

Rusko při své agresi proti Ukrajině používá celou řadu propagandistických lží – ať už jde o tvrzení o „kyjevských fašistech“ údajně ovládajících stát nebo o údajném útlaku Rusů a rusky mluvících obyvatel. Kreml se ale zaměřuje také na historii, jejíž účelovou manipulací se snaží zpochybnit ukrajinskou územní celistvost a upřít Ukrajině právo na existenci.

Rusko-ukrajinská válka začala okupací Krymu, ovšem skutečné boje propukly až v jejím druhém dějství 12. dubna 2014 na Donbase. Kremelská propaganda argumentovala tím, že tento region byl prý vždy proruský a jeho lidé si putinovskou stabilitu přáli. Ve skutečnosti tamní obyvatelé viděli svou budoucnost v Ukrajině, byť jejich vztahy s Kyjevem byly složité. Ostatně jako s každým centrem, které mu vládlo. Donbas byl totiž vždy prostorem zvláštní a drsné svobody, který lákal utečence před nevolnictvím, zákonem i nudou, říká v rozhovoru pro web čt24.cz společník Ukraine Research Institute na Harvardu a emeritní profesor dějin na Indiana University Hiroaki Kuromiya.

„Budu bránit svou rodnou zem a proklínat vás rusky! Protože nebudu mít čas se pořádně naučit ukrajinsky, když mě ruský voják zabije,“ napsal na začátku března 2014 jeden rusky mluvící Ukrajinec z Oděsy na svém facebookovém profilu. Bylo to jen pár dní po začátku ruské invaze na Krym a krátce předtím, než Moskva rozpoutala válku na Donbasu. Tvrdila, že musí chránit tamní ruskojazyčné obyvatele, které Kyjev údajně utlačuje. Jak ale dokládá historie prvních dekád nezávislé Ukrajiny, ruština se v zemi těšila přinejmenším stejné popularitě jako ukrajinština. A byla to právě ruská agrese, která tento pozůstatek ruského imperialismu podlomila a posílila vztah Ukrajinců k jejich vlastnímu jazyku.

Když Rusko před deseti lety napadlo Ukrajinu, začalo se více mluvit o hybridní válce. Mnozí experti sice upozorňují, že jde o poměrně vágní a neohraničený pojem, který se v posledních letech nadužívá a vyprazdňuje. Zároveň ale obrátil pozornost k tomu, co všechno Kreml při své agresi vůči sousední zemi použil a že jde i o prostředky, které nemusejí být na první pohled patrné. Kromě toho má ruská hybridní válka rovněž širší kontext – není namířená jen proti Ukrajině, ale Kreml ji vede proti celému Západu, proti jeho hodnotám a soudržnosti.

Rusko za deset let okupace Krymu silně militarizovalo společnost a udělalo z poloostrova vojenskou základnu, prohlásila Marija Suljalina, výkonná ředitelka ukrajinské lidskoprávní organizace Centrum pro občanskou svobodu, která se zabývá dokumentováním zločinů Ruska proti dětem a ukrajinskému obyvatelstvu. Místní ale podle ní přesto čekají na návrat k Ukrajině, řekla v pořadu Události, komentáře.

Před deseti lety začala ruská vojenská okupace Krymu. Kreml využil křehké situace v Kyjevě po útěku prezidenta Viktora Janukovyče a na konci února 2014 poslal na ukrajinský poloostrov neoznačené vojáky. Do tří týdnů Vladimir Putin podepsal nelegální anexi území. Začala tak ruská vojenská agrese proti Ukrajině, která na jaře 2014 pokračovala vyvoláním války na Donbase a v únoru 2022 plnohodnotnou invazí. Počátky konfliktu na Ukrajině i v Rusku sledoval tehdejší moskevský zpravodaj ČT Miroslav Karas.

Jen pár dní po Revoluci důstojnosti, která svrhla režim ukrajinského prezidenta Viktora Janukovyče, zahájilo Rusko vojenskou invazi na ukrajinský Krym. Nasadilo vojáky bez označení a vydávalo je za místní domobranu, čímž porušilo Ženevské konvence. Vžilo se pro ně označení „zelení mužíčci“. Ti rychle obsadili klíčová místa na poloostrově. Ukrajinská armáda nebyla schopná reagovat a území vzdala. Poprvé od druhé světové války tím stát v Evropě zabral pro sebe silou část území sousedního státu. Začala rusko-ukrajinská válka, která trvá dodnes.

Před deseti lety Rusko zahájilo okupaci Krymu. Poloostrov měl v té době za sebou období dovolenkové prosperity i brutálního vysídlování. Masivní přesuny obyvatel ho postihly v historii nejednou.

Všechny násilné trestné činy proti účastníkům Revoluce důstojnosti před deseti lety včetně vražd spáchali příslušníci ukrajinských bezpečnostních složek na příkaz tehdejší ukrajinské vlády silně ovlivněné Ruskem. Tento týden, kdy si Ukrajina připomíná výročí masakru demonstrantů v centru Kyjeva, to uvedla ukrajinská prokuratura. Tehdejší ukrajinská vláda a její bezpečnostní složky podle vyšetřovatelů spolupracovaly s ruskou Federální bezpečnostní službou (FSB).

Krátce po útěku Viktora Janukovyče a stažení policejních sil z Kyjeva 22. února 2014 se demonstranti z Majdanu i běžní obyvatelé hlavního města vydali do prezidentské rezidence Mežyhirja. Našli ji opuštěnou. Davy si v klidném úžasu prohlížely závratné bohatství včetně drahého nábytku, sbírky automobilů nebo minizoo, které Janukovyč za léta u moci nashromáždil. Přišedší objevili i dokumenty, které se prezidentův tým pokusil utopit v jezeře. Z areálu se poté stalo muzeum.

Dne 20. února 2014 se režim Viktora Janukovyče pokusil rozehnat téměř čtyřměsíční protivládní protesty na kyjevském Náměstí Nezávislosti (Majdan Nezaležnosti) a v okolí ostrou střelbou. Policejní odstřelovači pálili do davu a zabili desítky lidí. Demonstranti se odmítli vzdát a eskalace po složitých peripetiích skončila v následujících dvou dnech útěkem prezidenta, přechodem velké části poslanců jeho strany do tábora tehdejší opozice a ustavením nového vedení státu. Majdan oplakával oběti a slavil vítězství.

Před deseti lety, v únoru 2014, vrcholily v Kyjevě několikaměsíční protesty. Vyvolal je obrat prezidenta Viktora Janukovyče, který náhle a po tlaku z Moskvy odstoupil od podpisu Asociační dohody s Evropskou unií. A zesílily poté, co se policie pokusila brutálním zásahem demonstranty rozehnat. Dvacátého února se policisté chopili zbraní s ostrými náboji, demonstranti palbu opětovali a výsledkem byly desítky mrtvých. Poté režim ustoupil a padl. V nejvypjatějším dni v Kyjevě natáčel mimo jiné zpravodaj České televize Jakub Szántó.

Před deseti lety vrcholily několikaměsíční protesty známé jako Euromajdan či Revoluce důstojnosti. Socioložka Olga Onuchová se svým týmem prováděla po celou dobu výzkum účastníků přímo na místě. V rozhovoru vyvrací některé mýty o demonstracích a popisuje klíčovou roli aktivní občanské společnosti v hájení demokracie a později i samotné existence Ukrajiny tváří v tvář ruské hrozbě.