Všechny násilné trestné činy proti účastníkům Revoluce důstojnosti před deseti lety včetně vražd spáchali příslušníci ukrajinských bezpečnostních složek na příkaz tehdejší ukrajinské vlády silně ovlivněné Ruskem. Tento týden, kdy si Ukrajina připomíná výročí masakru demonstrantů v centru Kyjeva, to uvedla ukrajinská prokuratura. Tehdejší ukrajinská vláda a její bezpečnostní složky podle vyšetřovatelů spolupracovaly s ruskou Federální bezpečnostní službou (FSB).
Na Majdanu zabíjely ukrajinské bezpečnostní složky, byly ale pod ruským vlivem, potvrdila prokuratura
„Pokud by někdo chtěl slyšet, že na Majdanu byli ruští odstřelovači, příslušníci ruských bezpečnostních složek, tak tak to nebylo. Toto je krásná verze, která se nezakládá na reálných faktech. Zabíjeli a násilné trestné činy páchali členové ukrajinských bezpečnostních složek, kteří dostávali pokyny od ukrajinských úřadů,“ shrnul tehdejší události Oleksij Donskyj, vedoucí oddělení, které se na generální prokuratuře zabývá případy z doby deset let starých protivládních protestů.
Protivládní demonstrace začaly v Kyjevě v listopadu 2013 jako takzvaný Euromajdan, protest proti rozhodnutí režimu prezidenta Viktora Janukovyče nepodepsat asociační dohodu s Evropskou unií. Poté, co proti demonstrantům zasáhly speciální policejní jednotky Berkut a několik desítek lidí surově zbily, přerostly protesty v takzvanou Revoluci důstojnosti, která Janukovyčův režim nakonec svrhla.
Ještě předtím ale násilí proti protestujícím eskalovalo a při potyčkách s policií či s režimem najatými chuligány začali v lednu umírat lidé. Nejkrvavější den přišel 20. února 2014, kdy do shromáždění v centru města pálili z kopců a střech vládních budov odstřelovači z jednotek ministerstva vnitra, Berkutu a speciální skupiny Alfa ukrajinské bezpečnostní služby SBU. Jen ten den zemřelo pět desítek lidí, celkem bylo mrtvých více než sto. Další stovky lidí utrpěly zranění.
Během protestů se objevily spekulace, že do demonstrantů pálili nejen ukrajinští snipeři, ale také agenti ruských speciálních služeb.
GALERIE
Střelba na Majdanu
Prokuratura: Rusko mělo na průběh událostí obrovský vliv
Prokurátor Donskyj nyní řekl, že tehdejší zločiny spáchaly ukrajinské bezpečnostní složky, ale že „Rusko mělo obrovský vliv na tato rozhodnutí, na celý průběh událostí, které se odehrály během Revoluce důstojnosti“. Konkrétní projevy tohoto vlivu jsou podle něj součástí dokazování, které bude předloženo soudu.
V souvislosti se středně a méně závažnými trestnými činy připomněl podezření, že dvacet důstojníků ruské FSB a tehdejší příslušníci Bezpečnostní služby Ukrajiny (SBU) spolupracovali v oblasti informačních aktivit.
„Nešlo o čistě propagandistickou činnost, ale o způsob, jak legitimizovat nezákonné akce organizované ukrajinskými orgány a spáchané ukrajinskými bezpečnostními složkami. Celkem dvacet důstojníků FSB včetně pěti generálů několikrát přicestovalo na Ukrajinu a společně s SBU vytvořili informační materiály, které se staly podkladem pro páchání určitých trestných činů,“ dodal Donskyj.
Podezřelé je bývalé vedení SBU i Putinův exbodyguard
Vyšetřovatelé již dříve uvedli, že podezírají bývalé vedení ukrajinské SBU a členy ruské FSB z podrývání suverenity, územní celistvosti a nedotknutelnosti Ukrajiny, stejně jako obranyschopnosti země a státní a informační bezpečnosti. Bývalí příslušníci SBU na pokyn svých ruských dohlížitelů podle nich také podněcovali etnickou a náboženskou nenávist a nepřátelství mezi občany.
Podezření se týká mimo jiné bývalého šéfa SBU Oleksandra Jakymenka a jeho tehdejšího zástupce Volodymyra Totského. Na ruské straně je patrně nejznámějším podezřelým Viktor Zolotov, tehdejší zástupce velitele vnitřních jednotek ministerstva vnitra. Předtím byl šéfem ochranky ruského vůdce Vladimira Putina, později i ministrem vnitra a nyní řídí ruskou Národní gardu.
Podle vyšetřovatelů navštívila mezi 13. a 15. prosincem 2013 Ukrajinu skupina dvaceti ruských zpravodajských důstojníků, kteří pomáhali SBU s přípravou video materiálů a dalších publikací, jejichž cílem bylo vytvořit negativní obraz účastníků Euromajdanu a opozice. Na pokyn vedení SBU bylo vyrobeno 257 videí s provokativním obsahem, která se objevila na YouTube. SBU informovala o zveřejnění těchto videí FSB a zaslala jí na ně odkazy.
Poté, co instruktoři z řad ruské FSB Ukrajinu opustili, snažilo se tehdejší vedení SBU jejich činnost legitimizovat jako součást spolupráce v rámci postsovětského Společenství nezávislých států (SNS). Zpětně proto podepsalo dokumenty, které tvrdily, že důstojníci FSB byli do Kyjeva pozváni Komisí pro informační bezpečnost, která spadá pod Radu šéfů bezpečnostních a speciálních služeb SNS, uvedli vyšetřovatelé.
Soud s berkutovci
Vraždy a další násilí spáchané při protestech z let 2013 a 2014 ukrajinskými bezpečnostními složkami jsou v zemi předmětem vyšetřování po celou dekádu od tehdejších událostí. Loni v říjnu, krátce před desátým výročím začátku demonstrací, padl po sedmiletém procesu dlouho očekávaný rozsudek nad pěti příslušníky speciálních policejních jednotek Berkut obviněnými v souvislosti s masakrem z 20. února 2014.
Jeden z nich dostal doživotí za vraždu, další dva za tentýž zločin patnáctileté tresty. Čtvrtý byl shledán vinným ze zneužití pravomoci, za což mu soud vyměřil pětiletý trest, ale propustil ho se zdůvodněním, že už si trest odpykal v rámci dlouhodobé vazby. Pátého soud zcela zprostil obžaloby.
Soud posuzoval spáchané činy individuálně, a rozhodl se proto pro zproštění obžaloby v těch případech, kdy podle něj nebylo možné prokázat, který příslušník Berkutu zabil kterého demonstranta. Předsedající soudce také tvrdil, že zatímco v případě tří odsouzených k trestům vězení existují důkazy o tom, že byli součástí jedné zločinecké skupiny a své akce koordinovali, v případě zbylých dvou toto prokázat nelze.
Rozsudek se setkal s nesouhlasem prokuratury, která okamžitě oznámila, že se proti němu odvolá. Podle prokurátora Donského se obžalovaní dopustili terorismu a byli součástí jedné zločinecké skupiny, a proto je třeba je soudit kolektivně. Podle něj je v tomto případě jedno, kdo spáchal konkrétní činy. Donskyj proto nevidí logiku v tom, že soud mezi podezřelými rozlišuje.
Kontroverzní výměna
Proces ale vyvolává rozpaky ještě z jednoho důvodu. V jednací síni byli přítomni jen dva z pěti obžalovaných, a to ti, kteří byli nakonec propuštěni. Tři odsouzení k trestům vězení jsou na útěku, skrývají se zřejmě v Rusku či na Ruskem okupovaných ukrajinských územích.
Jde o důsledek výměny zajatců z prosince 2019 mezi Ukrajinou a Ruskem koordinovanými silami na Donbasu. Její součástí bylo právě i pět výše zmíněných členů Berkutu, kteří byli už tehdy obvinění a z nichž tři byli v ukrajinské vazbě a dva v domácím vězení. V důsledku výměny byli ale všichni propuštěni a jejich stíhání pokračovalo na svobodě.
Prezident Volodymyr Zelenskyj tehdy výměnu hájil s tím, že zahrnutí pěti obviněných berkutovců bylo podmínkou pro to, aby se domů dostali zajatí ukrajinští zpravodajští důstojníci, kteří se zapojili mimo jiné do těžké bitvy o Debalceve.
Právníci zastupující demonstranty z Euromajdanu i tehdejší prokurátoři v případu byli proti výměně a tvrdili, že je nezákonná. Krátce před výměnou ale tehdejší vedení generální prokuratury tyto žalobce nahradilo novými, kteří s ní souhlasili.
Někteří další bývalí příslušníci ukrajinských bezpečnostních složek byli potrestáni už v předchozích letech, prokurátor Donskyj ale tento týden připustil, že soudy zatím v případech spojených s deset let starým násilím v centru Kyjeva vynesly jen málo verdiktů. Přičetl to mimo jiné tomu, že primární dokumentace k případům bývá nedostatečná, neboť tehdejší orgány činné v trestním řízení podle něj nepostupovaly tak, jak měly.
Dva z pěti vyměněných berkutovců se později na Ukrajinu vrátili s tím, že chtějí prokázat svou nevinu. Zbylí tři jsou ale stále na útěku. Podle webu The Kyiv Independent se v Rusku nebo na Ruskem okupovaných ukrajinských územích skrývá nejméně 27 bývalých důstojník Berkutu obviněných v souvislosti s násilím během Euromajdanu a Revoluce důstojnosti.
Zničené důkazy
Také koordinátor iniciativy obětí z Majdanu Pavlo Sydorenko míní, že hlavním problémem vyšetřování těchto případů je nedostatek důkazů. Prokurátor Ivan Babenko poznamenal, že mnoho důkazů zničili zřejmě hned v období od prosince 2013 do února 2014 tehdejší generální prokurátor Viktor Pšonka a ministr vnitra Vitalij Zacharčenko. Podle Babenka může vyšetřování kauz spojených s násilím vůči demonstrantům během Euromajdanu a Revoluce důstojnosti trvat i dvacet let.
Kromě zásahu příslušníků ukrajinských složek se orgány činné v trestním řízení zabývají také rolí exprezidenta Viktora Janukovyče a dalších vysoce postavených představitelů v tehdejších událostech. Vyšetřování bylo ukončeno loni v říjnu a prokuratura navrhla obžalovat Janukovyče z vraždy a dalších zločinů. Mezi dalšími lidmi, kterých se návrh týká, jsou také exministr vnitra Zacharčenko, exšéf SBU Jakymenko či exministr obrany Pavlo Lebeděv.
K soudu se případ zatím nedostal, podle prokurátora Donského to zdržují potíže s určením příslušnosti soudu. Trestní řízení se vede v nepřítomnosti obviněných, neboť všichni ze země uprchli.
Večer 20. února 2014, po masakru, při kterém během dne zabily bezpečnostní složky v centru Kyjeva pět desítek lidí, odhlasoval parlament konec policejního zásahu. Většina poslanců Strany regionů prezidenta Viktora Janukovyče na hlasování nedorazila.
V noci na 21. února 2021 vyjednávali s Janukovyčem ministři zahraničí Polska, Německa a Francie – Radoslaw Sikorski, Frank-Walter Steinmeier a Laurent Fabius. Jednání se účastnili i vedoucí Janukovyčovy kanceláře Andrij Kljujev a jeho zástupce Andrij Portnov a rovněž ruský ombudsman Vladimir Lukin.
Z jednání vzešla dohoda předpokládající:
- návrat k ústavě z roku 2004, která mimo jiné omezovala pravomoci prezidenta a kterou Janukovyč prostřednictvím ústavního soudu v roce 2010 nahradil starší ústavou, jež naopak prezidenta posilovala
- sepsání nové ústavy do září 2014
- vytvoření vlády národní jednoty
- předčasné prezidentské volby nejpozději v prosinci 2014 (řádný termín byl březen 2015), přičemž Janukovyč měl zůstat do zvolení nového prezidenta ve funkci
- volby se měly konat podle nového volebního zákona a pod dohledem nové centrální volební komise, neboť ta současná byla zkorumpovaná
- vyšetření násilí za společného dohledu úřadů, opozice a Rady Evropy
- amnestii pro zatčené demonstranty
- nebude vyhlášen výjimečný stav, úřady i opozice se zdrží násilí a odblokují úřední budovy, náměstí a ulice
- odevzdání nelegálně držených zbraní ministerstvu vnitra
Dohodu podepsali zástupci opozičních stran a Janukovyč a také Sikorski, Steinmeier a Fabius. Ruský zástupce Lukin dokument podepsat odmítl.
Dohoda ale nakonec přišla vniveč. Hned následující den, 22. února 2014, uprchl prezident Janukovyč z Kyjeva, načež ho parlament tentýž den odvolal z funkce a prozatímně nahradil nově zvoleným předsedou parlamentu, opozičním politikem Oleksandrem Turčynovem. Poslanci nespustili proceduru impeachmentu, jehož schválení vyžadovalo dvoutřetinovou většinu hlasů (338 z 450), protože nebylo splněno požadované kvórum. Janukovyče proto odvolali prostou většinou 328 hlasů se zdůvodněním, že zanedbal své povinnosti a opustil úřad. Jeden z poslanců tento postup podle historika Andrewa Wilsona popsal jako „konsenzuální změnu moci“ s tím, že hlasování bylo jednomyslné napříč frakcemi a že parlament musel dojít ke konsenzu, aby převzetím zodpovědnosti a konsolidací moci, která se po Janukovyčově úprku začala rozpadat, zabránil dalšímu krveprolití.
Rusové začali po Janukovyčově útěku z Kyjeva a následném prezidentově odvolání tvrdit, že šlo o puč. V rozporu se skutečností tvrdili, že Majdan dohodu mezi Janukovyčem a opozicí odmítl. Někteří demonstranti s ní sice opravdu nesouhlasili, protože nechávala Janukovyče až do nových voleb ve funkci, Rada Majdanu ji ale nakonec schválila poměrem 34 hlasů ku dvěma. Rusové zároveň bizarně trvali na tom, že dohoda je závazná, přestože ji jejich vlastní zástupce odmítl podepsat.
Útěk z Kyjeva byl Janukovyčovým osobním rozhodnutím, nedonutily ho k tomu davy, ani Západ a nehrozilo mu žádné bezprostřední nebezpečí, shrnuje historik Wilson. Západní prostředníci naopak podle něj dělali vše pro to, aby přivedli Janukovyče a opozici ke kompromisu. Janukovyč ale prostě nejednal v dobré víře, a proto nakonec uprchl. Do Kyjeva se odmítl vrátit a odjel přes Donbas a Krym do Ruska.
Rusové podle Wilsona trvali na tom, že Janukovyč je stále legitimním ukrajinským prezidentem mimo jiné z toho důvodu, že ho přesvědčili, aby po svém příjezdu do Ruska požádal 3. března 2014 o ruskou vojenskou intervenci. Kreml si tak chtěl zajistit právní krytí své invaze na Krym, která začala koncem února. Toto „krytí“ by ale stejně neobstálo, protože Janukovyč svým útěkem do zahraničí nesplnil podmínku „skutečné politické kontroly“, se kterou počítá mezinárodní právo a která existuje právě proto, aby v případech občanských válek nemohly menšinové či exilové skupiny žádat o podporu svých cílů ze zahraničí, dodal Wilson.
Ukrajina se vrátila k ústavě z roku 2004. V květnu 2014 zvolili občané nového prezidenta Petro Porošenka, který nahradil prozatímní hlavu státu Oleksandra Turčynova. V čele vlády národní jednoty stanul 27. února 2014 opoziční politik Arsenij Jaceňuk. Jeho vláda se po pěti měsících rozpadla, po předčasných volbách v říjnu 2014 ale Jaceňuk sestavil novou vládu, kterou vedl až do dubna 2016.
Zdroje: Andrew Wilson: Ukraine Crisis. What it Means for the West; Serhij Plochyj: The Russo-Ukraininian War; ČT24