Villa Mon Repos - Vysoký a stále elegantní princ Philip stojí už několik desítek let po boku patrně nejslavnější královny světa, britské hlavy trůnu Alžběty II. Po celou dobu věrně podporuje svoji choť v její roli, ale zachovává si i svůj osobitý styl, kterým kdysi zaujal i královnu. Na prince Philipa neexistuje jednoznačný pohled. Jeho příznivci ho velebí za aktivní přístup v obtížné životní roli. Jeho odpůrci ho nazývají pedantickým otcem a kladou mu vinu za rozpad manželství jeho syna Charlese a princezny Diany. Někteří připomínají i jeho temnou rodinnou historii. S Alžbětou II. mají čtyři děti (Charles, Anna, Andrew a Edward) a osm vnoučat. Když se prince jednou v tisku ptali na příčinu úspěchu jejich manželství, prohlásil: „Královna je obdařena neobvykle velkou dávkou tolerance.“
Kadet se uchází o princeznu
Philip to neměl vůbec lehké. Na královském dvoře ho zpočátku příliš nevítali, Philip nebyl „tak úplně prototyp anglického gentlemana“. Alžbětu však mladý pohledný kadet nezvratně okouzlil svým šarmem, humorem a nezávislostí. Korunní princezně bylo sotva 20 a rodiče ji prý marně přesvědčovali, že její vzdálený bratranec není jediný muž na světě. Prosadila si svou. Princův rodokmen se může na jedné straně honosit předky z většiny evropských královských rodů, ale jeho otec byl notorický gambler a svou královskou rentu prohrával v kasinech Monte Carla. Jeho matce Alici z Battenbergu, od narození hluché, později diagnostikovali maniodepresivní psychózu.
Rodokmen hodný aristokrata
Philip, princ řecký a dánský, se narodil 10. června 1921 ve vile na ostrově Korfu. Philipova babička z matčiny strany byla vnučkou britské královny Viktorie. Po vzpouře v Řecku v roce 1922 musela královská rodina i s jednoročním Philipem uprchnout. Nejdříve do Paříže, když se později rozešli jeho rodiče, vyrůstal Philip u sester v Německu či příbuzných v Anglii. Zde také vystudoval školu - Gordonstoun ve Skotsku, kam dal později na studia i svého syna Charlese. Charlesovi synové už však studovali prestižní školu Eton. Po ukončení studia navštěvoval královskou námořní akademii v Darmouthu a za druhé světové války povýšil na poručíka. Když pak za války sloužil u britského námořnictva, podařilo se mu potopit dvě italské lodi díky skvělé práci s reflektorem. Spoluvelel i vylodění na Sicílii.
Svatbu si Alžběta nakonec prosadila, a tak musel Philip konvertovat k anglikánské církvi a vzdát se řecké a dánské koruny. Svatba se konala 20. listopadu 1947 ve Westminsterském opatství. V Británii se poté stal vévodou z Edinburghu, jeho královskou výsostí a britským princem.
Královské povinnosti
V roce 1952 se stala Alžběta královnou Británie, čímž se změnilo mnoho i pro Philipa. Odešel od námořnictva, aby mohl svou ženu doprovázet při reprezentačních povinnostech doma i v zahraničí. Stal se patronem mnoha veřejně prospěšných organizací. Hlavně léta podporuje Světový fond na ochranu přírody (WWF).
Kromě dobročinnosti a ochranářských aktivit, princ rovněž maluje. Vytvořil mimo jiné v roce 1965 portrét snídající královny. Umění také sbírá. Ve světě nejvíc proslul četnými přímočarými poznámkami na hranici hrubosti - slovními „přešlapy“.
