V noci z 2. na 3. srpna 1944 bylo ve vyhlazovacím koncentračním táboře Osvětim-Březinka zavražděno téměř tři tisíce Romů ze čtrnácti zemí světa. Od roku 2014 si Polsko tuto událost připomíná jako Den národní památky Romů a u této příležitosti se v Osvětimi konaly pietní akce. Účastnila se jich i dvacítka přeživších či náměstek německého ministra zahraničí Michael Roth.
Před 75 lety vyvraždili nacisté v Osvětimi během jediné noci tři tisíce Romů
Den vzpomínky na vyhlazení Sintů a Romů (zdroj: ČT24)
Několikadenní akce připomínající vyvraždění Romů nazvaná „Dívej se a nezapomeň“ se koná v Osvětimi nebo v Krakově. Na konferenci se tam zabývají historickými událostmi i rasismem v dnešním světě.
Celosvětově je pojem holocaust spojován především s nacistickým vyvražděním asi šesti milionů Židů během druhé světové války. Pro zabití asi půl milionu Romů a Sintů se vžil pojem romský holocaust. Sintové jsou lidé, kteří před mnoha staletími přišli z Indie a usadili se v západní a střední Evropě. Romové žijí převážně ve východní části Evropy. Obě skupiny se obvykle označují za Romy.
Romský holocaust připomíná i romská vlajka vyvěšená na budově Nové radnice v Praze
Bojujme proti netoleranci, vyzval Pompeo
Michael Roth před návštěvou Osvětimi poukázal na nedostatek obecného povědomí o systematickém vyvražďování romských komunit během 2. světové války. „Příliš dlouho jsme vytěsňovali genocidu více než půl milionu Sintů a Romů z historické paměti a dovolili jsme, aby byla největší etnická menšina v Evropě vytlačena na okraj naší společnosti.“
Západoněmecký kancléř Helmut Schmidt až v roce 1982 veřejně prohlásil, že Sintové a Romové „byli pronásledováni z důvodu rasy“ a že tyto zločiny byly genocidou.
Americký ministr zahraničí Mike Pompeo vyzval „všechny vlády, aby podnikly kroky v boji proti netoleranci vůči Romům a umožnily jim plnou účast na občanském a ekonomickém životě“.
Události: Připomínka obětí romského holocaustu (zdroj: ČT24)
Romské rodiny žily v Osvětimi pohromadě
Osvětimí prošlo přes dvacet tisíc Romů, včetně 4870 z protektorátu. Takzvaný „cikánský tábor B II e“ tvořilo 32 dřevěných budov na ploše 150 krát 170 metrů. V budovách pro tři až čtyři stovky lidí se jich tísnilo až 1200.
Na rozdíl od jiných koncentračních táborů nebyli Romové zařazováni do pracovních komand mimo tábor a rodiny žily pohromadě. Mohli si také ponechat vlastní oblečení. „Zároveň ale zde byly podmínky neslučitelné se životem. Romové umírali na nemoci, infekce i vyčerpání z práce. A byli vyhlazováni v plynových komorách,“ popsal zpravodaj ČT v Polsku Lukáš Mathé.
Tragická pouť osvětimských Romů se završila v noci z 2. na 3. srpna 1944. „Rudá armáda postupovala směrem na západ a podle všeho se velitelé tábora rozhodli, že je třeba zlikvidovat zbytky cikánského tábora, kde v té době byly asi tři tisícovky lidí. Povraždili je v plynových komorách,“ dodal Mathé.
Byla to druhá největší hromadná vražda československých občanů za války po usmrcení 3792 židovských mužů, žen a dětí z takzvaného českého (či terezínského) rodinného tábora v noci z 8. na 9. března 1944.
Schéma koncentračního tábora Auschwitz-Birkenau
Podle Himmlerova rozkazu…
V genocidních mašinériích nacistického Německa zahynulo za druhé světové války téměř devadesát procent českých a moravských Romů. Z asi 6500 protektorátních Romů jich 4870 odjelo transporty do Osvětimi, vrátilo se jich jen 583.
Už na základě nacistických Norimberských zákonů bylo ve 30. letech v Německu stanoveno, že rasovým nepřítelem číslo jedna jsou Židé a za nepřítele číslo dvě byli stanoveni „Cikáni a cikánští míšenci“. V hitlerovském Německu i v zemích pod nadvládou Třetí říše byli tedy Romové perzekvování a deportováni do různých druhů táborů.
První protiromský výnos, zakazující především kočování, vyhlásila protektorátní vláda již koncem března 1939. „Cikáni, cikánští míšenci a osoby žijící po cikánsku“ začali být evidováni.
Čeští a moravští Romové byli soustřeďováni v kárně-pracovních táborech v Letech u Písku a v Hodoníně u Kunštátu na Blanensku, které byly otevřeny v srpnu 1940 (v březnu 1942 byly přejmenovány na sběrné).
Takzvané „konečné řešení cikánské otázky“ pak přinesl rozkaz šéfa SS Heinricha Himmlera z 16. prosince 1942 o deportaci Romů do Osvětimi, kde je většinou čekala smrt.
Na okupovaných územích Sovětského svazu se Romové stali oběťmi řádění komand Einsatzgruppen, v Srbsku se na vyhlazování výrazně podílela německá armáda, v Chorvatsku zase ustašovci.