Slovensko čeká klíčový víkend. Během parlamentních voleb si jeho obyvatelé vyberou, kterým směrem se jejich země vydá v dalších minimálně čtyřech letech. Předvolební kampaň probíhala ve vyhrocené atmosféře, slovenská politika je ale jen tíživou vrstvou jinak skvělé země, uvedla hlava státu Zuzana Čaputová. Interview ČT24 se slovenskou prezidentkou vedl v Bratislavě o současné náladě v zemi, dezinformacích i zbývajících měsících prezidentského mandátu moderátor Michal Kubal.
Po volbách hrozí mentální odklon od Západu, varovala slovenská prezidentka Čaputová v ČT
Zuzana Čaputová v Interview ČT24 (zdroj: ČT24)
Jsou to jenom desítky hodin do parlamentních voleb. Máte obavy, co přinese 30. září?
Především, upřímně řečeno, já volby vnímám jako demokratickou příležitost nastavit zrcadlo zemi v dané době, v daném čase, a věřím, jsem přesvědčena, že tyto volby budou demokratické. Nechci, aby to znělo jako samozřejmá hodnota. Ještě si pamatuji volby z dob svého dětství, kdy jsme je demokratické a svobodné neměli. Doufám, že to budou volby, kterých se zúčastní co nejvíce lidí, aby byly co nejvíce vypovídající. A že se vytvoří obraz o lidech na Slovensku, o občanech Slovenské republiky.
Tyto volby přinesou aktuální změření nálad, hodnotových preferencí. A ano, samozřejmě s tím mohou být spojena určitá rizika, která bych ať už jako občan, ale i jako prezidentka republiky, vnímala jako potenciálně riziková. Pokud jde o hodnotovou orientaci, respektive geopolitiku, existují určité náznaky možné změny oproti dosavadnímu trendu.
Prakticky o každých volbách se říká, že jsou zlomové, že přinesou nějakou zásadní změnu. Přesto, řekla byste Vy o těchto volbách, že jsou zlomové z hlediska slovenské politiky, z hlediska slovenské společnosti?
V mnohých aspektech jsou jiné a už ta předvolební kampaň je jiná, než jsme možná byli svědky doposud. Každé volby jsou důležité, o každých říkáme, že jsou zlomové, aspoň na Slovensku určitě. A platí to i o těchto. Specifikum už jsem naznačila – kampaň, kde by se tak intenzivně pracovalo se lží, která by byla povýšená na názor, případně s nenávistí, si já po roce 1989 nepamatuji. Kampaň je opravdu mnohdy velmi nízká z hlediska politické kultury.
Pokud jde o samotné volby a jejich potenciální zlomovost, možná to hodnocení, které často poslouchám i ze zahraničí, souvisí s tím, jak jsou interpretované některé preference politických lídrů, kteří uvažují jinak než například dosavadní vlády, které byly za poslední čtyři roky u moci. Například pokud jde o hodnocení ruské agrese na Ukrajině.
Volby přinášejí střídání u moci, to je běžné. A pak jsou některé volby, které přinášejí zásadnější změnu, déletrvající změnu. O těchto volbách se pak často mluví jako o osudových. Myslíte si, že hlasování, které čeká Slovensko teď o víkendu má potenciál, aby se z něj staly osudové volby?
Upřímně říkám – nechci podléhat nějaké hysterii. Faktem je, že to, proč se s nimi při pohledu zvenčí osudovost spojuje, souvisí právě s tím, že hranice demokracie mohou být testované. Nemyslím si, že Slovensko čeká odchod od demokracie ze dne na den. Anebo že by nás čekal totální zvrat v geopolitice. Netvrdí to ani strany, které prezentují i jiné názory než strany, které tvořily vládní koalici. Myslím tím například, že nemluví o odchodu z Evropské unie nebo ze Severoatlantické aliance.
Zároveň ale to, co možná hrozí a co je reálné, je jistý mentální odklon od Západu. Někteří političtí představitelé dokonce hovoří o tom, že všechno zlé přišlo ze Západu a všechno dobré přišlo z Východu. Podobné výrazy a názory mohou u posluchačů ze západní části Evropy vzbuzovat obavu. V tomto smyslu rozumím.
Zároveň faktem je, že vývoj na Slovensku není hodnocený jen podle zahraničněpolitických rozhodnutí a rétoriky, ale i podle toho, co se děje anebo co se může potenciálně dít na vnitrostátní, domácí půdě. Protože to je samozřejmě velmi ostře sledované všemi zeměmi například v oblasti právního státu, boje s korupcí, práv menšin. Toto všechno budou věci, které budou velmi pozorně sledované v povolebním vývoji. Je důležité, aby Slovensko ani v těchto věcech, pokud by testovalo jejich demokratické hranice, tak aby je neprovalilo.
Nedávno jste řekla, že hrozí, že ze Slovenska se stane druhé zlobivé dítě Evropy, Evropské unie. Předpokládám, že to první je Maďarsko. Máte obavu o vládu práva? Máte obavu o stav demokracie ve své vlasti?
Potenciálně to může hrozit, a opět se budu opírat jen o vyjádření některých politických lídrů. To, co tu nastalo po posledních parlamentních volbách, je snaha o ozdravení společnosti, pokud jde zejména o postihování korupce. Tento trend je dobrý a důležitý, je posvěcený rozhodnutími soudu, není to jen ve stádiu vyšetřování nebo podané obžaloby. Rozhodnutí soudů je důležité pro každou zemi. Je dobré, aby trend pokračoval, a je možné, že při jisté konstelaci v dalším budoucím vývoji by mohl vypadat jinak. Toto se samozřejmě vyloučit nedá.
Pro některé reprezentuje Robert Fico změnu
Před pěti lety Slovenskem otřásla vražda dvou mladých lidí, Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové. Vzedmuly se obrovské demonstrace, které nakonec stály křeslo Roberta Fica v čele vlády, poté následovaly dvoje volby. V jedněch jste vyhrála vy, porazila jste kandidáta Smeru–SD, v druhých prohrál Smer–SD jako strana. Po pěti letech po vraždě je Robert Fico znovu hlavním favoritem těchto voleb. Aspiruje na to, že bude sestavovat tu budoucí vládní koalici. Co se stalo na Slovensku během těch pěti let?
Myslím, že to je kombinací faktorů. Především se nedají přehlížet externí krize, kterým čelilo nejen Slovensko, ale téměř všechny země světa, minimálně v tomto regionu. Myslím tím pandemii covidu-19, válku na Ukrajině, rekordní inflaci po listopadu 1989, energetickou krizi. A v kombinaci s těmito externími krizemi jsme tu měli velmi silnou vnitropolitickou nestabilitu.
Já jsem za čtyři roky výkonu mandátu zažila čtyři vlády, což je velmi nezvyklé pro vnitropolitickou situaci a vývoj našeho státu. Spolu s tím je spojená vysoká míra zklamání a frustrace lidí, voličů, kteří měli evidentně jiná očekávání. Kromě toho, že čelí obrovskému tlaku v sociálně-ekonomické oblasti, tak to asi zřejmě vnímali jako neuspokojivý obraz, zejména vnitřní konflikty mezi koaličními stranami.
A to všechno může část veřejnosti přimět k tomu, že chce změnu. Pro ně například Robert Fico změnu možná reprezentuje a také možná inklinují k tvrdým, rychlým, radikálním řešením. Toto může být v pozadí toho, co se na Slovensku děje. U průzkumů, které zatím přinášejí různé agentury, nejsou rozdíly velké, ale faktem je, že dlouhodobě se na první příčce umisťuje strana Smer–SD.
Kam se poděl étos demonstrací, na kterých jste se mimo jiné Vy rozhodla, že budete kandidovat na prezidentku?
Upřímně si myslím, že étos nezanikl, že je přítomný. Myslím si, že vůbec takováto silná zkušenost, kterou si národ nebo občanská společnost tehdy prošla, takové probuzení se vzhledem k té brutální vraždě dvou mladých lidí, ale i vzepětí a odmítnutí takového trendu, pokud jde o právní stát a spravedlnost. Myslím si, že to tu přítomné je. Faktem je, že až taková tragická zkušenost lidi vyburcovala k tomu, aby odmítli nějaký styl spravování věcí.
Tento pohled, toto zastoupení nebo étos, byl dřív distribuovaný v rámci země. A to je možná i druhé takové zadání nebo výzva této doby, že preference demokratických stran nejsou zanedbatelné, ale jsou velmi rozptýlené. V demokratickém spektru je taková diverzita, taková atomizace a snížená schopnost spolupracovat. Vytvořit silnější blok jako například v České republice.
Voličům radím, aby nehledali dokonalost
Po vývoji, který tady popisujete – jak přesvědčit voliče, kteří předtím šli volit s tím, že volili pro změnu, aby přišli volit znovu? Aby neztratili víru v to, že volit na Slovensku má smysl, že politika na Slovensku dává smysl?
Pokouším se o to v posledních dnech ještě intenzivněji, v různých videích a rozhovorech a podobně. Především je to moje přesvědčení, že volby jsou unikátní šance pro každého občana převzít kousek zodpovědnosti, ale hlavně vyjádřit názor. Považuji za velmi důležité, aby lidé přišli volit a aby obraz, který vytvoříme, byl co nejvíc reprezentativní.
Nesouhlasím s názorem, že volby nic nemění. Volby mohou změnit velmi mnoho, protože si volíme zastupitelský sbor, parlament, který přijímá zákony, tvoří se nová vláda. A ani nesouhlasím s tím, že je to jedno, protože všichni jsou stejní. Není to vůbec tak, že by byli všichni politici stejní. Opírám se o vlastní zkušenost, o poznání jednotlivých politických hráčů. Každý z nich má jinou motivaci, jiné programy.
Voličům doporučuji, aby nehledali dokonalost. Nikdo z nás není dokonalý. Aby hledali největší míru ztotožnění se s danou politickou stranou nebo političkou, politikem. Je třeba vnímat to, co kdo nabízí, jaké má plány se Slovenskem do budoucna, možná co ho motivuje, jak je schopný ovládat svoje emoce, do jaké míry pracuje s emocemi nenávisti nebo strachu. Do jaké míry žije podle toho, o čem mluví.
Další věc, která je charakteristická pro poslední měsíce, je něco, co se nazývá válkou policistů, problémy bezpečnostních služeb. Jak zvláštní pocit je, když prezidentka republiky vystoupí a musí ujistit národ, že tahle republika je stále ještě právním státem?
Já jsem o tom nepochybovala, i když jsem tehdy navrhla svolat bezpečnostní radu na druhý den po zásahu policie. Potřebovali jsme si o tom pohovořit, příslušní hráči, kteří bezpečnostní radu tvoří. Moje přesvědčení o tom, že Slovensko je stále právním státem, funkčním státem, nebylo zpochybněno ani na vteřinu.
Faktem je, že obzvlášť v tomto vyhecovaném předvolebním období byly kroky policie vnímány citlivě. Ale je třeba si uvědomit vícero věcí. To není jen krok policie – musí být vzápětí verifikován buď ze strany prokuratury, nebo soudu, v případě, že bylo požádáno o vazbu. A pokud se rozhoduje o vazbě, tak se rozhoduje i o důvodnosti trestního stíhání. To je první věc.
Zároveň je třeba nepřehlédnout statistiky, které se týkají obžalob speciální prokuratury, kterým předcházelo vyšetřování. Jen za minulý rok měly přes 96procentní úspěšnost na soudech, pokud jde o uznání viny a uložení trestu.
Říkala jsem, že bych ráda žila v zemi, kde bychom se nemuseli ráno probouzet s tím, že nám naběhne v mobilech, kde NAKA zase zasahuje. Ale to je důsledek. Příčina je to, že se tu děly, nebo možná dějí, nějaké nekalé věci. Je úlohou policie, aby je vyšetřovala, prokuratury, aby je obžalovala, a soudů, aby o nich rozhodovaly. Takže ano, někdy možná policejní kroky mohly vzbuzovat otazníky z hlediska přiměřenosti, z hlediska kvality vysvětlení.
Ano, pokud by mělo jít o trestní stíhání opozičních politiků, v tomto případě to byl v létě jeden z kandidujících poslanců, respektive aspirujících do Národní rady Slovenské republiky, tak tam je třeba být obzvlášť citlivý v každé demokracii, pokud by mělo dojít ke stíhání politického oponenta. Ale pokud se na to podívám z hlediska prověřování zákonnosti postupu policie, tak rozumím ministrům vnitra, kteří byli předtím, nyní je to pověřený pan premiér, že nepřikročí ke kroku zpochybnění práce policie. Naopak, policie vykazuje vysokou míru úspěšnosti v souvislosti s žalobami nebo obžalobou prokuratury a rozhodnutím soudů.
Robert Fico naráží právě na to, že jeden z těch obviněných byl bývalý šéf slovenské policie, nyní jeden z kandidátů na kandidátce strany Smer–SD. Naráží na to, že to je politický boj. Pokud by Robert Fico sestavoval vládu, pokud by se stal novým slovenským premiérem, obáváte se toho, že se to zastaví, nebo že se to obrátí proti současné koalici, že se to obrátí proti vám? Že se něco podobného se bude dít i vám?
Nevidím do hlavy jiných lidí a můžu vycházet jen z toho, co říkají. Vím, že častokrát vzpomínají nějaký revanš a jak vyženou někoho odněkud. Nechci se tím zaobírat, to je jejich pole působnosti. V každém případě věřím Slovenské republice, že jsme stále právním státem. A ano, jisté změny ve sféře exekutivní moci mohou nastat. Mám na mysli například vedení policie, což je logické, každá vláda si tam dá svého policejního prezidenta. Ale pokud jde o revanšismus za stíhání, doufám a věřím, že ještě na Slovensku nadále budou platit pravidla, zákony a že se bude rozhodovat na základě faktů.
„Sociální sítě by měly čelit odpovědnosti za šíření dezinformací“
Hodně se mluví o roli dezinformací, o tom, nakolik jsou Slováci ochotni naslouchat ruským narativům. Čím to je?
Je o tom na Slovensku celkem silná odborná polemika, protože mnohé statistiky mluví o tom, že Slovensko je spolu s Bulharskem nejnáchylnější, pokud jde o důvěru v dezinformace. Četla jsem o tom různé studie, jsou velmi zajímavé. Někteří psychologové a vědci na základě průzkumů říkají, že je to inklinace k autoritářskému způsobu vládnutí, k maskulinitě ve vedení státu nebo při uchopení moci, jsou tam různé faktory. Těžko je teď zjednodušit do nějakého jednotného nebo jednoduchého závěru.
Faktem ale je, že část narativů převzali i političtí reprezentanti, což se možná neděje v mnohých jiných zemích, kde je důvěra v dezinformace nižší, že jsou častokrát šířeny z parlamentu. Z hlediska budoucnosti musíme pracovat s mladou generací, pokud jde o kritické myšlení a vzdělávání. A globálně, protože je to globální problém, se pohnout z hlediska odpovědnosti platforem. Sociální sítě nejsou problémem a dezinformace nejsou šířené zdaleka jen na Slovensku.
My jsme spolu v prvním povolebním rozhovoru, pár hodin po Vašem zvolení, mluvili před prezidentským palácem. Vy jste říkala, že to je jedinečná šance obnovit důvěru ve slovenskou politiku. Proč se to nepovedlo? Není právě tohle, ona ochota naslouchat ruským dezinformacím, ruskému pohledu na to, co se odehrává ve světě, jedním z důsledků toho, že společnost není tak silná? Ruská propaganda je známá tím, že nevytváří rozdíl ve společnosti, nevytváří rozpory, ale že je velmi umná v tom, jak je umí využívat.
Opět bych začala trochu šířeji než jen Slovenskem. Myslím, že čelíme krizi demokracie, demokracie všude na světě je pod obrovským tlakem i kvůli dezinformacím, které jsou šířené skrze sociální sítě. Připomněla jsem už období, které nepřidalo na důvěryhodnosti institucí, které vystavilo slovenskou demokracii velkému tlaku. A to je ta kombinace externích krizí, které tlačily občany ve smyslu těžší sociálně-ekonomické situace, do toho vnitropolitická krize.
V kombinaci s tím je šíření dezinformací brutální dezinformační tlak, který si zažívají všude na světě. Můžu mluvit o vlastní zkušenosti a o tom, co dělám anebo nedělám. To jsou tak absurdní věci – od vlastizrádkyně, Sorošovy služky, americké agentky až po nevím co. S tím se opravdu velmi těžko bojuje, zvlášť když algoritmy pracují právě tak, že podporují šíření nenávisti.
Můžete se přetrhat ve své práci, abyste to překlopil na něco pozitivního. Abyste ukázal, že děláte věci, které jsou podložené, kvalitní, a teď nemyslím jenom sebe, ale jakýkoliv demokratický politik. Když čelíte takovéto apriorní nevýhodě, že někdo působí v neomezeném množství lži, a vy se snažíte držet faktů, to je a priori nevýhoda. Tam jsme, a samozřejmě nejenom na Slovensku. Právě proto upozorňuji, a je to celosvětové téma, na zodpovědnost platforem. Protože tento prostor vytváří možnost zásahů do práv lidí, ať už občanských práv, civilních práv nebo dokonce překračuje trestněprávní rovinu.
Možná osobnější otázka – nebylo Vaše rozhodnutí nekandidovat v dalších prezidentských volbách potvrzením těmto silám, které stojí za dezinformacemi a tímto stylem politiky, že se to vyplácí? Že nakonec dosáhnou toho, čeho chtěli?
Rozumím tomu, že to tak může působit. Přiznám se, že jsem si na své rozhodování dopřála dostatek času, abych se rozhodla v takto důležité věci správně. Jak jsem říkala při oznámení – byla to opravdu kombinace velmi silných osobních důvodů a odhadů svých sil a možností kvalitně v té pozici působit potenciálně dalších pět let. Netvrdím, že mi tyto tlaky síly neubraly, je to možné.
Míra nasazení a kvalita práce, kterou se snažím i s kolegy mít, je vysoká. Ale opravdu to byla kombinace velmi silného osobního poznání a rozhodnutí v tom, zda bych v té míře nasazení a kvality, kterou si ta služba vyžaduje, ji ještě další roky potenciálně ustála.
Vy jste nechtěla mluvit o konkrétních důvodech s tím, že chcete chránit soukromí svých nejbližších. Když se na to zeptám obecně – byl to jeden z těch okamžiků, kdy si člověk musí říct, jestli je rodina největší priorita, a Vy jste si řekla, že ano?
Rodina pro mě byla největší priorita vždy. Možná je to paradoxní, ale i kvůli rodině, kvůli mým dětem, jsem do této funkce šla, protože i pro ně tvoříme budoucnost Slovenska. Změna vnímání priorit tak u mně tedy nenastala. Ale ano, naznačila jsem, že to byl i tlak na moji rodinu až na fyzickou integritu. Je to pro mě faktor, který jsem musela a chtěla zohlednit. Nebyl to ten primární důvod, ale současně s mým rozhodováním souvisel.
Co jste se dozvěděla o slovenské politice, co jste nevěděla předtím?
Je to paradoxně velmi mnoho věcí, samozřejmě od drobností typu, že tajné informace existují zhruba tak dvě vteřiny a vzápětí se o nich dočtu v médiích. Že představa, že je v zákulisí nějaké skryté něco, to mám pocit, že vůbec neexistuje.
Zjednoduším to – spíš Vás to vyděsilo, nebo to s drobnými nuancemi potvrdilo představu, kterou jste o tom měla? Nebo je to mnohem horší, složitější a chcete od toho odejít při příležitosti, která dává smysl?
Já bych nerada celou tu doposud čtyřletou zkušenost nyní hodnotila pod vlivem politické kampaně, která je velmi necitlivá. Jak jsem naznačila, pracuje se lží a nenávistí. Ono by to mohlo vrhat stín, že toto je slovenská politika, ale to není pravda. Slovenská politika je daleko pestřejší a jsou v ní kvalitní, vzdělaní, féroví a čestní lidé.
Ale ano, jsou v ní i lidé, kteří pracují jinými metodami a mají možná jinou motivaci. Je to tedy velká pestrost. Ale byla to obrovská škola i z hlediska procesu. Já jsem se předtím jako právnička věnovala fungování orgánů veřejné moci, justiční reformě, všem těm souvislostem, vazbami a vztahy mezi jednotlivými orgány. Bylo fascinující vidět a zažít to jako jeden z reprezentantů státního orgánu nebo ústavního orgánu.
Největší potenciál Slovenska je v lidech
Slovensko jako takové – jak jste ho poznávala jako hlava státu? Bylo víc věcí, které vás zklamaly, nebo potěšily?
Potěšily, určitě ano. Je to unikátní zkušenost, kdy se jako prezidentka setkávám s množstvím lidí nejen v prezidentském paláci, ale i v regionech. Běžných, obyčejných a zároveň neobyčejných. Zkušenost, která mi dává naději, je velmi silná. Vždy říkám, že největší potenciál, který máme, je právě v lidech. Myslím si, že máme skvělé lidi, vidím to i v zahraničí, kteří se uplatnili na světové úrovni a ve světové konkurenci. Ale i skvělé lidi, kteří zůstávají doma a zvládají své malé velké boje, tvoří hodnoty na městské, obecní, regionální úrovni. Jsou úžasní. Jsem za tu zkušenost vděčná, že Slovensko je skvělé a úžasné.
Jen ta politická vrstva je něco, co nás všechny tíží, a je taková poměrně tíživá, nenávistná, negativní, o strachu a o negativních emocích. Jistě, lidé si volí politiky, zase od sebe nejde odtrhnout dva světy. Ale obraz Slovenska, jak ho já vnímám, je daleko pozitivnější než to, co zažíváme nyní ve volební kampani.
Ještě jednou se vrátím k rozhovoru po Vašem zvolení. Probírali jsme i superschopnosti a Vy jste říkala, že kdybyste měla mluvit o své jedné superschopnosti, tak byste za to označila schopnost navázat se na celek, vnímat jej a být jeho součástí. S ohledem na ony čtyři roky a pár měsíců a na zbývajících devět měsíců – jakou superschopnost byste si přála, abyste všechno, co bylo, zvládla lépe? A to, co bude, abyste zvládla co nejlépe?
Velmi bych si přála, abych to celé dále unesla. Nyní to myslím v dobrém. Já jsem si za jeden mandát odžila možná až tři, byl to opravdu rychlokurz prezidentské funkce. A vím, že nejužitečnější budu pro Slovensko, pokud se budu nadále snažit zachovat klid a nadhled. Nadhled i sama nad sebou a nad tím, že i já jsem člověk, kterého se emoce dotýkají, ale musím mít nohy na zemi a být velmi zralá v posuzování a hodnocení situací, které vidím velmi striktně.
Na tom mi velmi záleží, držet se ústavních mantinelů, velmi striktně vnímat, že moc má tendenci svazovat a nikdo není odolný. Čili být velmi striktně v souladu s ústavou ve všech krocích, které dělám. Chci, aby tyto kroky byly pro zemi uklidňující, ale zároveň i jasné, srozumitelné a odvážné. Ano, teď jsem vyjmenovala katalog superschopností, které nevím, jestli se vměstnají do jednoho člověka, ale velmi bych si to přála kvůli tomu, že by to byla asi nejužitečnější podoba mě v této funkci.
Jeden praktický dopad, který bude následovat v nadcházejících týdnech – pokud Robert Fico, jak naznačují předvolební průzkumy, vyhraje volby, pověříte ho sestavením vlády?
Já jsem se víckrát veřejně vyjádřila, že v tomto máme na Slovensku možná za krátkou historii, ale máme demokratickou tradici, kterou je možné zlomit opravdu jen ve výjimečných případech. A takový si teď nedokážu představit. Je demokratickou tradicí dát příležitost k sestavení vlády tomu, kdo získá ve volbách nejvíc hlasů nebo lídrovi té politické strany.
Bude to s podmínkou? Například s vyloučením některé strany z koalice?
První krok pověření je takový, aby ten člověk měl možnost vyjednávat s politickými stranami. Tak jsem to už udělala, když jsem pověřovala po předcházejících parlamentních volbách Igora Matoviče. Takže dostane příležitost sestavit vládu.
Bude závěrečných devět měsíců zároveň možná nejtěžších devět měsíců, které ve funkci absolvujete?
Uvidíme. Chválabohu nečelíme pandemii, neumírají lidé. Když to vezmu z hlediska toho, o co v životě jde nejvíc, tak se nám snad už nic horšího stát nemůže. Snad se válku na Ukrajině podaří ukončit co nejdříve, všichni si to samozřejmě přejeme, s respektem k suverenitě Ukrajiny a její územní celistvosti.
Co bude po volbách a jakých bude těch devět měsíců, velmi úzce souvisí s tím, jak volby dopadnou. Já jsem připravená na věcný výkon své funkce v souladu s ústavou. Kéž by se s vládou, která po volbách přijde, podařilo nastartovat skvělé, důležité věci, pro které jsem do toho všeho šla a které Slovensko tak velmi potřebuje.
Už máte rozmyšlené první věci, které uděláte po inauguraci nové hlavy státu?
Možná se podívám na Váš rozhovor s novým prezidentem anebo prezidentkou po volbách. Ale co mě v zásadě napadá jako první je, že budu potřebovat chvilku oddych a odstup a nadhled.