Oslo/Stockholm – Letošní vyhlašování Nobelových cen postihlo nepříjemné nedopatření, když výbor vyznamenal vědce, který zemřel. Jenže v historii tohoto ocenění bylo kiksů víc. Server Live Science sestavil přehled pěti nejhorších rozhodnutí v dějinách udělování Nobelových cen.
Gándhí nikdy nedostal cenu za mír
Indický duchovní vůdce Mahátma Gándhí byl na Nobelovu cenu míru nominován celkem pětkrát. Nikdy ji ale nedostal. A to ani v roce 1948, kdy zemřel. Nobelův výbor totiž neuděluje cenu posmrtně. V roce 1948 proto výbor odmítl udělit cenu za mír, protože „nebyl k dispozici žádný vhodný žijící kandidát“.
V roce 2006 ředitel Nobelova institutu Geir Lundestad na toto téma prohlásil: „Největším opomenutím v naší 106leté historii je nepochybně to, že Mahátma Gándhí nikdy nedostal Nobelovu cenu za mír. Gándhí se bez Nobelovy ceny za mír mohl obejít. Jestli se Nobelův výbor obejde bez Gándhího, to je otázka.“
Nobelovka za lobotomii
V roce 1949 dostal Nobelovu cenu za lékařství a fyziologii portugalský neurolog António Egas Moniz za metodu prefrontální lobotomie. Moniz poprvé začal provádět lobotomie na lidech v roce 1936. Lobotomie znamená přerušení spojení v části mozku zvané prefrontální kůra. Zákrok prováděl u duševně nemocných osob, které třeba trpěly depresemi nebo měly poruchy učení. V současnosti se považuje lobotomie za neetickou, protože může pacienta přivést do vegetativního stavu. S metodou lobotomie nebyl spokojený ani jeden z Monizových pacientů, ten totiž lékaře v roce 1939 postřelil a Moniz tak skončil na kolečkovém křesle.
Ocenění pro Arafata
V roce 1994 dostali Nobelovu cenu za mír izraelský premiér Jicchak Rabin, izraelský ministr zahraničí Šimon Peres a vůdce Organizace pro osvobození Palestiny (OOP) Jásir Arafat. Prestižní ocenění získali, i když nebyli schopní dojednat jakýkoli posun k mírové dohodě. Historik Burton Feldman ve své knize The Nobel Prize: A History of Genius, Controversy, and Prestige napsal, že když pětičlenný výbor odhlasoval Nobelovu cenu za mír pro Arafata, jeden z jeho členů okamžitě rezignoval a „veřejně odsoudil Arafata coby teroristu“.
Literární idealisté
Když psal Alfred Nobel svou závěť, přál si, aby cenu za literaturu dostával autor, který „na literárním poli stvořil nejvýznačnější dílo v ideálním duchu“. Právě tato přesná formulace byla dlouho dogmatem, kterého se výbor držel. Cenu tak z počátku uděloval ne nejvýznamnějším literárním dílům a jejich autorům, ale těm osobnostem, které právě hájily idealismus. Z tohoto důvodu výbor nevyznamenal Jamese Joycee, Lva Nikolajeviče Tolstého, Antona Pavloviče Čechova či Marcela Prousta, Henrika Ibsena nebo Marka Twaina, jejichž díla byla považována za pesimistická a antiutopická.
Mendělejevova tabulka
Dmitrij Mendělejev nikdy nedostal Nobelovu cenu. Jeho periodická tabulka prvků je přitom jedním z nejdůležitějších nástrojů chemie. Mendělejev seřadil prvky podle hmotnosti jejich atomů. Díky své tabulce dokonce dokázal předpovědět objev a vlastnosti deseti dosud neznámých prvků, pro něž nechal v tabulce místo. Mendělejev žil až do roku 1907, tedy ještě šest let po začátku udělování Nobelovy ceny za chemii, přesto ji nikdy nedostal.
