Před dvaceti lety byl spáchán atentát na izraelského premiéra Jicchaka Rabina - zabil ho krajně pravicový extremista Jigal Amir na protest proti probíhajícímu mírovému procesu s Palestinci. Tento čin odhalil hluboké trhliny v izraelské společnosti a měl zásadní dopad pro další osud mírového procesu na Blízkém východě.
Židovský stát dodnes rozděluje debata o tom, jestli by už mezi oběma stranami existoval trvalý mír, kdyby se vražda nestala. „Věřím, že kdyby žil dál, podepsal by finální mírovou dohodu do května 1999, což bylo konečné datum pro uzavření míru. Nejsem si tím jistý stoprocentně, nemohu to dokázat, ale opravdu tomu věřím,“ míní Josi Bejlin, autor mírových dohod s Palestinci, známých jako Dohody z Osla.
- Šéf Strany práce Jicchak Rabin stál spolu s tehdejším ministrem zahraničí Šimonem Peresem za historickou mírovou dohodou s Palestinci ze září 1993. Ta vedla ke vzniku palestinské autonomie na izraelském území a slibovala další kroky k celkovému urovnání konfliktu ve Svaté zemi.
- S tím ale zásadně nesouhlasily izraelská pravice a vojenské kruhy, které to označovaly za katastrofu a chtěly hlavně zabránit stahování izraelských osadníků z okupovaných palestinských území. Také Rabinovo gesto usmíření s předákem Organizace pro osvobození Palestiny (OOP) Jásirem Arafatem bylo v očích ortodoxních Židů vnímáno jako zjevná zrada.
Aaron David Miller, někdejší poradce amerického ministerstva zahraničních věcí v otázce arabsko-izraelského usmíření upozorňuje, že v době těsně před Rabinovou smrtí byla praktická realizace mírových ujednání ve vážných problémech. „A to i proto, že dohody neřešily, jak naložit s klíčovými tématy konfliktu, jakými byly statut Jeruzaléma, právo palestinských uprchlíků na návrat nebo bezpečnost hranic,“ tvrdí Miller.
Bejlin na to konto zdůrazňuje, že Rabin si byl velmi dobře vědomý, že času není nazbyt. „Chtěl uzavřít finální dohodu před tím, než bude mít Írán jaderné zbraně a Židé se stanou menšinou na Západním břehu Jordánu,“ podotýká Beljin.
Odvážný vizionář Rabin měl velké plány - v roce 1994 podepsal mír s Jordánskem. Obdobná jednání se Sýrií se zadrhla a dohodu s Palestinci zakrvácel teror Hamásu. Rabin bojoval i s izraelskou pravicí.
„Je těžké jejím představitelům odpustit, i když nezamýšeli provést to, co se pak stalo. Ale nepochopili, že i slova mohou zabíjet,“ vyjadřuje se Bejlin tvrdě vůči politickému táboru, který je už dvě dekády zosobněn především Benjaminem Netanjahuem. Ten v letech 1992-1995 coby opoziční předák vytrvale tepal Rabina za vstřícnost vůči palestinské straně a charakterizoval jeho politiku jako „ústupky, ústupky a ústupky“.
Při nedávném projevu v Knessetu se Netanjahu, v letošních parlamentních volbách už počtvrté zvolený do premiérského křesla, přitom neváhal zaštítit Rabinovým odkazem a ocenil jeho význam coby „muže, který věděl, že nelze dosáhnout míru bez bezpečnostních záruk, a který uměl čelit terorismu, aniž by dělal ústupky“.
Takové vyjádření řádně nadzvedlo šéfa Strany práce, Jicchaka Herzoga, který kontroval obviněním na adresu Netanjahua, že právě jeho neúspěšná politika v posledních deseti letech přibližuje Izrael k něčemu, čeho se Rabin snažil vyvarovat a zaplatil za to svým životem. “A to je, aby se z naší země stal 'Isra-stine'“, uvedl Herzog s odkazem na bídné vyhlídky vyřešení konfliktu na základě vzniku dvou států, kdy namísto této varianty se zdá být čím dál tím více nevyhnutelnou alternativa dvounárodnostního státu s převahou palestinské (muslimské) populace.
Rabinova smrt izraelskou společnost polarizovala
Pro vznik dvou států se v nedávném rozhovoru pro AP vyslovil veterán izraelské politické scény, Šimon Peres. „Jinak nemůžeme zůstat židovským a demokratickým státem,“ prohlásil prezident Izraele z let 2007-2014 a nepřímo zkritizoval Netanjahuovu administrativu za blokování mírového procesu s Palestinci, když utrousil, že „vláda by měla být hodnocena jen podle toho, co opravdu udělala nebo neudělala, a ne podle toho, co řekla,“ dodal Peres, který se v minulosti několikrát zmínil o tom, že Rabinova smrt izraelskou společnost a její politickou scénu ostře polarizovala.
Na tento neblahý jev upozornila i Rabinova dcera Dahlia. „Co otec zemřel, jsme konfrontováni s nejtemnější nenávistí v izraelské společnosti, tato zloba živí, rozpoutává a vytváří atmosféru strachu a násilí, takovou, ve které byl zabit otec.“
