Německý kancléř Olaf Scholz podle očekávání nedostal při pondělním hlasování ve Spolkovém sněmu důvěru. Z celkem 717 přítomných poslanců mu ji vyjádřilo jen 207, zdrželo se 116 a 394 hlasovalo proti kancléři. Dosavadní kancléř po prohraném hlasování o důvěře navrhl prezidentovi Franku-Walteru Steinmeierovi rozpuštění Spolkového sněmu.
Scholz se rozhodl o důvěru požádat poté, co se rozpadla jeho koaliční vláda sociálních demokratů (SPD), Zelených a svobodných demokratů (FDP), která byla u moci od prosince 2021. V posledních měsících se v kabinetu prohlubovaly spory kolem finanční a hospodářské politiky, až se na počátku listopadu kancléř rozhodl odvolat ministra financí Christiana Lindnera. Jeho FDP, kterou Scholz obvinil z pokusů vládu sabotovat, pak kabinet zcela opustila.
Právě ze špatného hospodaření obvinil Scholzovu vládu předseda opoziční CDU Friedrich Merz. Bylo podle něj hlavní příčinou ztroskotání trojkoalice. V projevu se navíc zastal Lindnera a ostře odsoudil jeho nucenou demisi. Merz je podle průzkumů favoritem na post příštího spolkového kancléře.
„Zanechal jste zemi v jedné z největších hospodářských krizí od konce války. Jen dvakrát se stalo, že Německo bylo dva roky po sobě v recesi – a vy tady stojíte a říkáte, že budeme pokračovat jako dosud, že budeme utrácet peníze a zadlužovat se na úkor mladé generace,“ nechal se slyšet Merz s tím, že Scholz si důvěru nezaslouží.
Poslanci vládní strany Zelených, jichž je 117, před hlasováním avizovali, že se zdrží. Chtěli tím mimo jiné předejít možnosti, o které se dlouho spekulovalo, že by se celá frakce AfD mohla pokusit vyslovit Scholzovi proti jeho vůli důvěru, a vyvolat tak politický chaos.
Volby by vyhrála unie CDU/CSU
Podle dřívější dohody několika stran by se předčasné parlamentní volby měly konat 23. února. Původně přitom měli Němci nové poslance Spolkového sněmu vybírat až na konci září. Německo má tedy nyní menšinový kabinet složený ze Scholzovy SPD a Zelených, vláda je až do ustavení nového sněmu po volbách plně akceschopná.
Podle sobotního průzkumu agentury INSA by nyní volby vyhrála opoziční konzervativní unie CDU/CSU s jednatřiceti procenty hlasů. Na druhém místě by skončila Alternativa pro Německo (AfD) označovaná za pravicově populistickou až krajně pravicovou stranu, která by dostala dvacet procent hlasů. Scholzova SPD by měla sedmnáct procent. Do parlamentu by se dostali ještě zelení s jedenácti procenty.
Nová levicově populistická strana Spojenectví Sahry Wagenknechtové (BSW) by získala sedm procent hlasů. Kolem pětiprocentní hranice nutné pro zvolení do parlamentu se dlouhodobě pohybuje FDP. Do Spolkového sněmu by se letos poprvé od roku 1990 nemusela dostat postkomunistická Levice, která je oslabená mimo jiné odštěpením BSW.
Podle Vladimíra Handla z katedry německých a rakouských studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy je bodem, na kterém se široká demokratická koalice německých stran shodla, posílení stability Ústavního soudu. Ten by podle něj mohl být blokován v případě, že by AfD získala dostatek hlasů.
Podle Handla existují projekty, které by ještě mohly být realizovány. Jako příklad uvedl spolupráci na zvýšení dětských příspěvků a snížení zdanění nízkopříjmových skupin. Opozice podle něj nechtěla projekty realizovat, „aby nepomáhala vládě, která odchází. Teď se zdá, že by to mohlo být možné“.
AfD je podle Handla nadále izolovaná, protože její zahraničně-politické požadavky jsou pro ostatní strany „naprosto nepřijatelné“. „V podstatě AfD chce odbourat všechny pilíře poválečné německé zahraniční politiky. To znamená – vystoupit z EU, respektive vystoupit z NATO, obrací se proti Americe a obrací se vstřícně vůči Rusku a Číně. Takže tam je těžké, aby někdo z demokratického středu s ní spolupracoval,“ vysvětlil odborník.
Prezident má na rozpuštění Spolkového sněmu 21 dní
Podle německé ústavy může kancléř požádat Spolkový sněm o důvěru, když se chce ujistit, zda má nadále podporu dostatečného počtu poslanců. Může to spojit s konkrétním návrhem zákona, což ale Scholz neučinil. V případě, že důvěru nedostane, může prezident na kancléřovu žádost během následujících 21 dní Spolkový sněm rozpustit. Podle ústavy pak do šedesáti dnů následují předčasné volby.
Steinmeier minulý týden uvedl, že chce po hlasování nejprve vést rozhovory se zástupci politických stran, už dříve ale avizoval, že považuje navržený termín 23. února za realistický.
V dějinách spolkové republiky se s žádostí o vyslovení důvěry kancléři obrátili na Spolkový sněm už šestkrát. Ve dvou případech – v roce 1982 u kancléře Helmuta Schmidta a v roce 2001 u Gerharda Schrödera – nenásledovaly předčasné volby, protože poslanci šéfovi vlády důvěru vyjádřili. Willy Brandt v roce 1972, Helmut Kohl v roce 1982, Schröder v roce 2005 a nyní i Scholz využili ústavní možnosti požádat o důvěru, aby vyvolali předčasné volby.
Po zkušenostech z meziválečné Výmarské republiky autoři Základního zákona, který je německou obdobou ústavy, zakotvili po druhé světové válce silnou pozici kancléře při vyvolávání předčasných voleb. Předchozí možnosti sněmu, aby se sám rozpustil, využili při nástupu k moci ve třicátých letech minulého století nacisté.
