Uplnulo osmdesát let od začátku povstání ve varšavském ghettu, největšího aktu židovského odporu proti nacistické zvůli. Na pietní akci do polské metropole zavítá ve středu izraelský i německý prezident. Osudy obyvatel ghetta připomene nová výstava, kterou zaštítila jedna z posledních přeživších.
„Moře ohně kolem nás.“ Výstava ukazuje osudy civilistů z varšavského ghetta
Události ČT: Výstava o civilistech z varšavského ghetta (zdroj: ČT24)
Krystyně Budnické bylo jedenáct let, když povstání ve varšavském ghettu vypuklo. Tehdy už věděla, že část rodiny skončila v plynové komoře. Bratry zastřelili nacisti v prvních hodinách bojů, rodiče se utopili při pokusu o útěk v kanalizaci. Z osmi sourozenců přežila jediná. „Na mě padlo, že jsem přežila. Zůstala jsem sama. Proto, abych toho byla svědkem,“ říká jednadevadesátiletá pamětnice.
Ghetto ve Varšavě bylo největším svého druhu, nacisté v něm v roce 1940 uzavřeli na půl milionu Židů. Sto tisíc z nich zemřelo hladem, 350 tisíc vyvezli do vyhlazovacích táborů. Na jaře 1943 zbývalo asi posledních padesát tisíc lidí, kteří se postavili na odpor. S granáty a pistolemi vzdorovali těžké technice.
Paní Krystyna jako dítě přečkala 28 dní těžkých bojů v bunkru. Jako poslední vzpomínku na domov uvádí štiplavý kouř z vypálených budov. V muzeu polských Židů POLIN je teď patronkou výstavy s titulem Moře ohně kolem nás.
Název výstavy odkazuje na svědectví přeživších Židů. Němci podle nich začali postupně vypalovat dům po domu a lidé, kteří už nemohli vydržet žár plamenů, vyskakovali z oken.
Pamětnice: Lidé na Ukrajině zažívají podobné utrpení
Výstava se vůbec poprvé zabývá výhradně osudy civilistů z ghetta. A to právě na přání Krystyny Budnické. Podle ní totiž v Evropě běžní lidé znovu zažívají stejné utrpení jako tehdy ona. „Je to podobné utrpení, podobná zkáza. Celá Ukrajina trpí, protože se jí tam znovu snaží fašisté vnutit svou vůli.“
„Na výstavě ukazujeme fotky ghetta viděného z árijské strany. Chtěli bychom tam dát i fotku mariupolského divadla. Aby návaznost na to, co se teď děje, byla očividná,“ dodává historička a autorka výstavy Barbara Engelkingová.
16. května 1943 nacisté povstání potlačili – tím, že ghetto srovnali se zemí. Zeď, která ho oddělovala od zbytku města, připomínají už jen její obrysy. Stejný osud o rok později potkal i zbytek města.