Rok a půl po podpisu pařížské dohody o změnách klimatu je její osud nejasný. Postoj Spojených států, tedy jednoho z nejvýznamnějších signatářů a zároveň největších znečišťovatelů, se totiž může změnit. Americký prezident Donald Trump už v minulosti zapochyboval, jestli klimatické změny skutečně způsobuje člověk a může je ovlivnit. Jak se k dohodě postaví, by měl Washington oznámit do konce měsíce.
Dokument podepsaly před rokem a půl v Paříži dvě stovky zemí. Jeho cíl je ambiciózní a zní jasně ‒ oteplení do konce století je potřeba udržet pod dvěma stupni Celsia. „Jsem přesvědčen, že tento okamžik může být pro celý svět zvratem. Dokázali jsme, že svět má vůli i schopnost tento problém řešit,“ řekl tehdy americký prezident Barack Obama.
Do Bílého domu se ale mezitím usadil jiný muž a přístup jeho administrativy zatím ohledně dodržování dohody připomíná přešlapování na místě. Trump dosud neoznámil, jestli jsou Spojené státy stále na palubě ‒ šéf jeho diplomacie byl na Arktickém summitu na Aljašce opatrný a připomněl, že i v této otázce platí známé Amerika především.
„Ve Spojených státech teď zvažujeme několik klíčových věcí. Včetně toho, jak se Trumpova administrativa postaví k otázce klimatických změn. Oceňujeme, že každý z vás má na věc svůj důležitý pohled. Ale my rozhodnutí neuspěcháme. Uděláme to, co bude správné pro Spojené státy,“ uvedl ministr zahraničí Rex Tillerson.
Z washingtonských kuloárů zní, že Trumpův tým je ohledně pařížské dohody i celé problematiky ve skutečnosti rozpolcený. Prezidentova dcera Ivanka s manželem jsou údajně pro. Známý klimaskeptik, ředitel Agentury pro ochranu životního prostředí Scott Pruitt, i poradce Steve Bannon bojují podle amerických médií za odstup od úmluvy.
Obavy už vyjádřila i Evropská unie. „Vím, že se teď o tom hodně mluví a respektujeme to, ale 195 zemí tu dohodu o klimatických změnách podepsalo a bude tu 195 různých cest, jak cíle splnit. Proto doufám, že americká administrativa najde svou vlastní cestu, jak to dodržet,“ podotkla šéfka unijní diplomacie Federica Mogheriniová.
O klimatu se v těchto dnech mluvilo i v italském Bari, kde se sešli ministři financí zemí G7. Právě po vrcholném jednání lídrů sedmi nejvyspělejších ekonomik světa, které se uskuteční na konci měsíce na Sicílii, by měl Trump oznámit, jestli Amerika bude nástupce kjótského protokolu dodržovat, nebo ne.
I pokud by se Trump rozhodl americký podpis z pařížské dohody vymazat, může trvat až čtyři roky, než z ní Spojené státy formálně vycouvají.
Finsko bojuje za tuleně
K podpoře klimatické dohody se snaží Spojené státy přesvědčit i Finsko, které nově předsedá Arktické radě. Změny klimatu totiž hlásí i jeho odborníci a nedostatek sněhových závějí ohrožuje jednoho z nejvzácnějších poddruhů tuleně kroužkovaného.
Ochránci přírody z něj v rámci boje o jeho přežití udělali hvězdu internetu. Na čtvrtém největším evropském jezeře Saimaa, kde žije pouhých 360 tuleňů kroužkovaných, namířili na vybraná skaliska webkamery.
Celý měsíc půjde obraz živě k milionům diváků. Až do začátku června, kdy zvířata dokončí výměnu srsti a stáhnou se zpátky do ledových vod. „Zajímavé na tom je, že se toho moc neděje. Většinu času lidé vidí prázdné skalisko. Odměnou je pak ale to, když tuleň vyleze z vody, když se převalí, když se podrbe,“ konstatuje ochránce přírody Joonas Fritze.
Loňské přenosy tuleňů byly mimořádně úspěšné, sledovaly je víc než dva miliony lidí. Živé online vysílání běželo v kancelářích, školách a hotelech. Upozornilo na to, jak mláďata ohrožují sítě: když se do nich zapletou, utopí se.
Jediné endemické zvíře ve Finsku ale ohrožují i změny klimatu. „Dřív bývalo hodně sněhu, jezero zamrzlo už brzo, v prosinci, a sníh měl čas nashromáždit se do velkých sněžných valů. Teď je to mnohem horší,“ přibližuje vedoucí programu Petteri Tolvanen.
Jezero už řadu let zamrzá později, závěje se netvoří a tuleni nemají kde hloubit nory a vrhnout mladé. Už druhý rok proto zasahovali dobrovolníci. Čtyřicet mláďat přišlo loni v zimě na svět jen díky uměle navršeným valům.
„Situace se zlepšuje, ale stále je tu ohrožení současných stavů klimatickými změnami. Musíme zůstat ve střehu, ale můžeme doufat,“ uzavřela bioložka Meeri Koivuniemiová z Východofinské univerzity.
