Jednou z nejviditelnějších oblastí, v níž se nový americký prezident Donald Trump hodlá radikálně vymezit vůči odkazu předchozí administrativy, je ochrana klimatu a životního prostředí. Trumpův tým nyní intenzivně pracuje na tom, aby demontoval Obamovu ambiciózní klimatickou politiku, kterou se dnes již bývalý prezident snažil během osmi let v Bílém domě prosazovat na domácí, ale i mezinárodní úrovni.
Obamův klimatický odkaz. Významný ve světě, rozporuplný doma. Zničí ho Trump?
Obamova administrativa vylepšila renomé USA v rámci mezinárodních klimatických vyjednávání. Je však škoda, že téma klimatické změny neprotlačil prezident výrazněji do své agendy už během prvního období.
Při hodnocení Obamových klimatických počinů se experti shodnou na několika základních styčných bodech.
1. Obama se problematice globálního oteplování mnohem více věnoval během svého druhého prezidentského mandátu, což předeslal v inauguračním projevu z ledna 2013. „Odpovíme na hrozbu klimatické změny s vědomím, že případné selhání by bylo zradou vůči našim dětem a příštím generacím,“ zdůraznil tehdy.
2. Na mezinárodní scéně byl spolu s šéfem diplomacie Johnem Kerrym a týmem jeho lidí z ministerstva zahraničí hlavním motorem složitých vyjednávání o nové globální klimatické dohodě, nástupkyni Kjótského protokolu. Podařilo se mu především do rokování aktivně zapojit Čínu a Indii ‒ coby dvě „nejtěžší váhy“ z řad tzv. rozvojového světa.
I díky konstruktivnímu přístupu těchto dvou zemí spatřila v prosinci 2015 světlo světa Pařížská klimatická dohoda. Své ratifikace se dočkala v rekordně rychlém čase. „Kdyby se do toho nevložily Spojené státy, ratifikaci by se nepodařilo zvládnout do summitu v Marakéši (v listopadu 2016),“ potvrdil Seyni Nafo, vyjednavač za Mali a koalici zemí „The Africa Group“.
obrázek
Obamův na první pohled zářný odkaz v mezinárodní klimatické politice však nedávno zpochybnil britský deník The Guardian, když spočítal, že jeho administrativa podpořila po celém světě částkou 34 miliard amerických dolarů projekty spojené s těžbou uhlí, ropy či zemního plynu. Týkalo se to například investic v Ukrajině, Mexiku, Austrálii nebo Indii. Spalování fosilních paliv je přitom podle řady odborných studií primární příčinou procesu globálního oteplování.
Elektrárny na fosilní paliva jsou největším zdrojem emisí oxidu uhličitého v USA. Podílí se 31 procenty na celkové produkci všech "amerických" emisí skleníkových plynů vypouštěných do atmosféry.
3. Zatímco svět většinově tleskal Obamovu klimatickému entuziasmu a jeho podílu na dojednání Pařížské klimatické dohody, na domácí půdě se jeho kroky v oblasti ochrany klimatu s tak pozitivním přijetím rozhodně nesetkaly. „Pro své klimatické politiky nedokázal získat širší podporu v Kongresu,“ upozornil server Climate Change News a připomněl, že poté, co Obama nepřesvědčil republikány o důležitosti zmiňované agendy, rezignoval v tomto směru na spolupráci s Kongresem a příslušnou legislativu začal prosazovat prostřednictvím exekutivních výnosů.
Skrze takto vydaný příkaz oznámil v srpnu 2015 spuštění „Clean Power Plan“, vlajkové lodi své klimatické politiky. Plán zaměřený na celonárodní snižování emisí oxidu uhličitého cílí především na škodliviny vznikající v elektrárnách, na prvním místě v těch uhelných, a stanovuje limity pro množství CO2, které je možné vypustit do vzduchu. Zároveň se zaměřuje na rozvoj výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů, když počítá, že na tomto poli budou mít do roku 2030 trojnásobný podíl oproti stávajícímu stavu.
Solární panely na střeše rezidenčního komplexu v kalifornském městě National City
Dědictví Obamových tuzemských klimatických opatření je rozporuplné. Svědčí o tom statistiky. Podle jedněch klesly v průběhu let 2008-2015 emise CO2 v americkém energetickém sektoru o 9,5 procenta, ovšem na druhé straně se právě za Obamy staly Spojené státy celosvětovou jedničkou v produkci ropy (předstihly Saúdskou Arábii) i zemního plynu (zde přeskočily Rusko).
Křížové tažení proti EPA, Američané jsou však proti omezení jejích pravomocí
Samotní obyvatelé Spojených států považují klimatickou změnu za vážnou hrozbu. Podle výsledků průzkumu University of Texas, které na podzim 2015 zveřejnil deník Bloomberg, tři čtvrtiny z dotázaných Američanů souhlasí s tvrzením vědců, že lidskou činností produkované emise skleníkových plynů zásadně přispívají ke globálnímu oteplování.
Změna klimatu je jednou z největších výzev, kterým čelíme v oblasti životního prostředí a lidského zdraví. Dopady klimatické změny ovlivňují životy všech Američanů – od silných bouří po dlouhé epizody sucha přes rostoucí náklady na pojistné až po vyšší ceny jídla a rozsáhlejší výskyt alergií.
V letošním lednovém šetření agentury Reuters/Ipsos pak více než 60 procent oslovených vyjádřilo přání, aby USA zůstaly lídrem v globálním úsilí čelit následkům klimatické změny. Přibližně stejný počet respondentů se vyslovil pro zachování či dokonce posílení pravomocí federální Agentury pro ochranu životního prostředí (EPA).
Právě její pracovníci měli klíčový podíl na vzniku zmiňovaného „Clean Power Plan“, a jsou proto trnem v oku lidem z Trumpova týmu, kteří by naopak velmi rádi instituci její kompetence omezili. Nedávné jmenování Scotta Pruitta novým šéfem EPA je zřetelným signálem toho, že Trump a spol. mají v úmyslu poslat klimatickou politiku předchozí administrativy na smetiště dějin.
Pruitt opakovaně popřel existenci klimatické změny a doteď působil jako generální prokurátor Oklahomy. Ta je ze všech amerických států největším producentem ropy a zemního plynu.
Dalším náznakem otočení kormidla o 180 stupňů je vydaný příkaz, že jakékoliv budoucí výstupy z vědeckých studií této federální agentury budou muset předtím, než se objeví na veřejnosti, projít schválením ze strany politických reprezentantů, vyslaných do agentury Bílým domem.
Zároveň se chystá úprava všech sekcí webu EPA informujících o klimatické změně. Zmizela už odsud pasáž, která se zmiňuje o „závazku Spojených států spolupracovat v rámci mezinárodního společenství a hledat řešení v otázce snižování koncentrací skleníkových plynů.“ Podobný osud ostatně potkal internetové stránky Bílého domu, kde byl odstraněn oddíl pod názvem „změna klimatu (climate change)“ a Trumpovi lidé tam umístili informace o rázné změně environmentální a energetické politiky.
„Zrušení těchto omezení výrazně pomůže pracujícím Američanům a v průběhu následujících sedmi let zvedne mzdy o více než 30 miliard dolarů (780 miliard Kč),“ uvedl Bílý dům v kritickém prohlášení na adresu opatření, které byly přijaty - za prezidenta Obamy - v boji proti globálnímu oteplování.
obrázek
Odstoupí USA od Pařížské dohody?
Environmentální hnutí je v moderním světě největší hrozbou pro jeho svobodu a prosperitu.
Podle Myrona Ebella, který měl do Trumpovy inaugurace v jeho týmu na starosti audit EPA a momentálně je již zpět v čele libertariánského think-tanku „Competitive Enterprise Institute“, je pravděpodobné, že nový prezident vyváže Spojené státy z Pařížské klimatické dohody.
„Očekávám, že bude velmi horlivý v plnění svých předvolebních slibů. Lidé, kteří pro něj hlasovali, nechtějí pro Ameriku místo u jednacího stolu,“ uvedl Ebell ve zjevné narážce na slova ministra zahraničí Rexe Tillersona, který naopak prohlásil, že by si USA v případě mezinárodních klimatických vyjednávání měly podržet místo u stolu.
„Americký národ odmítl ve volbách tzv. experty, kteří se, podle mého názoru, mýlili v jedné věci za druhou. Včetně změny klimatu. Zdá se mi, že tato třída expertů je plná arogantních a elitářských jedinců,“ dodal Ebell.
Vyvést svou domovinu z mezinárodního klimatického režimu nebude pro Trumpa snadnou záležitostí. Článek 28 Pařížské dohody stanovuje, že z ní členský stát nemůže vystoupit tři roky od chvíle, kdy se stala mezinárodně platnou smlouvou, a pokud tak daná země učiní, musí navíc počítat s roční výpovědní lhůtou. To by znamenalo nejbližší možný termín vystoupení v podobě listopadu 2020, kdy proběhnou nové prezidentské volby.
Ovšem, jak tvrdí web The Verb, je tu ještě jiná možnost. Rozhodnou-li se totiž Spojené státy ukončit své členství v Rámcové úmluvě OSN o změně klimatu (UNFCCC) - čímž by automaticky došlo k přerušení jejich vazby k Pařížské dohodě - ocitnou se vně klimatického režimu za pouhý rok.
Příznivci Donalda Trumpa s hesly podporujícími těžbu uhlí
Fosilní lobby vrací úder
Těsně před koncem mandátu schválil Obama půl miliardy dolarů Zelenému klimatickému fondu OSN, z jehož peněz jsou financovány projekty v rozvojových zemích nejvíce postižených změnou klimatu.
Sám Trump se v poslední době k možnému odstoupení od globální klimatické dohody explicitně nevyjádřil, jeho administrativa každopádně plánuje výrazné omezení finančních prostředků plynoucích z americké strany do pokladny Organizace spojených národů na podporu jejích multilaterálních aktivit.
Mezi ně patří ‒ jako jedna z prioritních oblastí ‒ ochrana klimatu. „Zrušíme posílání milard dolarů, které utrácí OSN (v boji s globálním oteplováním). Amerika je na prvním místě,“ zůraznil Trump loni v říjnu na předvolebním shromáždění v michiganském Warrenu.
Čím menší je Trumpova ochota dávat peníze na zmírnění následků klimatické změny, tím větší je jeho zájem vyjít vstříc požadavkům těžařů fosilních paliv. Zatímco Barack Obama na sklonku minulého roku zakázal těžbu nerostných surovin z amerických arktických oblastí Severního ledového oceánu a rok předtím zamítnul projekt kontroverzního ropovodu Keystone XL z Kanady do Spojených států, jeho nástupce vydal před dvěma týdny exekutivní příkazy, kterými rozhodl jak o pokračování výstavby Keystone XL, tak i dalšího sporného ropovodu ‒ Dakota Access. Proti němu mohutně protestují Siouxové. Původním obyvatelům Severní Dakoty se nelíbí, že by vedl přes území jejich indiánské rezervace.
V čase, kdy existuje téměř jednohlasná shoda vědecké komunity na tom, že klimatická změna má devastující účinky na lidstvo, si nemůžeme dovolit budovat nové ropovody, které nás přinutí spalovat fosilní paliva na mnoho let dopředu.
Trumpovy signatury prezidentských výnosů mimochodem zparodovala ministryně švédské vlády pro mezinárodní rozvojovou spolupráci ‒ Isabella Lövinová. V tweetu, který se stal hitem sociálních sítí, je obklopena sedmi svými spolupracovnicemi ve chvíli, kdy připojuje svůj podpis pod zákon, který zavazuje všechny budoucí švédské kabinety k tomu, aby realizovaly zodpovědné klimatické politiky. K dohodě nad zněním zákona došlo napříč celým politickým spektrem (s výjimkou krajní pravice). Švédsko chce být do roku 2045 první zemí na světě s neutrální uhlíkovou stopou.
Kalifornie v čele odporu
„Bez ohledu na to, s čím přijde (Trumpova) administrativa nebo Kongres, města, podniky a občané budou pokračovat ve snižovaní emisí skleníkových plynů. Vysvětlení je jednoduché. Uvědomili si ‒ stejně jako třeba Čína ‒ že to je v jejich vlastním zájmu,“ myslí si Michael Bloomberg, dlouholetý starosta New Yorku. Zatím poslední hodnoticí zpráva Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) konstatovala, že právě města budou zásadním aktérem ve snaze lidstva předejít drastické změně klimatu. Podle řady studií se totiž jejich podíl na globálních emisích skleníkových plynů pohybuje okolo 70–75 procent.
Trumpovo očekávané anti-klimatické tažení však mohou významně přibrzdit i jednotlivé státy. Patnáct z nich (např. New York, Kalifornie, Virginie, Vermont nebo Nové Mexiko) již varovalo Bílý dům ústy svých generálních prokurátorů, že pakliže zruší výše uvedený„Clean Power Plan“, přikročí k soudní žalobě.
„Máme vědce, máme právníky a jsme připraveni bojovat,“ vyjádřil se rezolutně Jerry Brown, guvernér Kalifornie, která plánuje do roku 2030 snížit emise skleníkových plynů o 40 procent oproti stavu z roku 1990. Ve stejném časovém horizontu hodlá využívat polovinu elektrické energie z obnovitelných zdrojů. A v neposlední řadě zkoumají její právníci variantu, zda by v případě vystoupení Spojených států z UNFCCC mohla právě Kalifornie zaujmout uvolněné místo v mezinárodním klimatickém režimu.
Kalifornie je šestou největší ekonomikou světa a podle mínění jejího ex-guvernéra Arnolda Schwarzeneggra (viz video dole) je důkazem toho, že ekomomický růst může kráčet ruku v ruce s ochranou životního prostředí a ambiciózními klimatickými opatřeními.
Vědci chystají protestní pochod
Trumpovo popírání vědou podložených faktů (nejen v oblasti globálního oteplování) a údajná snaha získat kontrolu nad obsahem odborných výstupů z badatelské sféry, vyvolala u zástupců zámořské vědecké komunity nebývale silnou protireakci. Vědce pobouřil například záměr zrušit klimatický výzkum v rámci NASA, protože je prý podle Trumpa „zpolitizovaný“ nebo jeho nedávný výnos ohledně zákazu vstupu do USA pro obyvatele sedmi zemí s převážně muslimským obyvatelstvem.
Celosvětové pochody za práva žen. Miliony lidí tím daly najevo svůj nesouhlas s Trumpem
Vědci se rozhodli svolat na Den Země (22. 4.) akci pod názvem „March for Science“. Protestní pochod povede ulicemi Washingtonu, je ovšem zřejmé, že se podobné akce uskuteční i v mnoha dalších světových městech ‒ tedy obdobným způsobem, jako tomu bylo před dvěma týdny při globálních manifestacích za práva žen, z nichž se nakonec do značné míry staly masivní demonstrace proti osobě Donalda Trumpa a stylu jeho politiky.
„Většina z nás, vědců, tráví nejraději čas v laboratořích a své názory se spíš nechává pro sebe. Jen opravdu výjimečné okolnosti nás přinutí vyjít do ulic. Trumpův útok na vědu je právě takovou chvílí,“ podotknul klimatolog Michael Mann. „Není potřeba, aby to byl politický protest, vždyť politici z obou táborů (demokraté i republikáni) často zaujímají postoje, které jsou v rozporu s vědeckými důkazy. Není ale možné ignorovat politiku, která se přímo dotýká nejen vašeho zaměstnání, ale i budoucnosti vědy jako takové,“ uzavřela spoluorganizátorka pochodu Caroline Weinbergová.