Jen málokterá událost otřásla rakouskou politikou tolik jako aféra bývalého kancléře Sebastiana Kurze. Sedmatřicetiletý politik se zářnou kariérou, kterého přezdívali „Wunderwuzzi“ neboli zázračné dítě, stanul v říjnu před soudem, kde se poprvé podrobněji vyjádřil k obviněním z křivého svědectví v parlamentním vyšetřovacím výboru v korupční kauze Ibiza. V poslední době ale stále častěji vystupuje na veřejnosti a komentuje politické dění. Vznikly o něm také tři filmy a stále více se spekuluje o tom, zda se snaží očistit své jméno, nebo chystá návrat rovnou do nejvyšších pater politiky.
„Zázračné dítě“ evropských konzervativců, „princ železné srdce“, mladý Metternich či rakouský Donald Trump – tak Kurze v minulosti označovala některá rakouská i světová média. Jeho tvář se v roce 2018 objevila i na titulní straně magazínu Time, který jej zařadil do žebříčku deseti lídrů příští generace.
Hvězdou rakouské i evropské politiky se Kurz stal v roce 2013 jako nejmladší šéf diplomacie v členské zemi EU. A o čtyři roky později dovedl tento vídeňský rodák lidovce (ÖVP) k vítězství ve volbách a usedl do kancléřského křesla. V úřadu kancléře se Kurz stal nejmladším premiérem na světě, poprvé ve 31 letech a podruhé o tři roky později. Sliboval zlepšení politické kultury v zemi a ukončení klientelismu.
Jeho politickou kariéru však – alespoň prozatím – předčasně ukončily skandály. Během prvního mandátu kancléře vyplula v roce 2019 na povrch takzvaná aféra Ibiza, do které byli zapojeni Kurzovi koaliční partneři. Po této aféře parlament jeho vládě vyslovil nedůvěru, ale v následných předčasných volbách Kurzova strana opět zvítězila. V roce 2020 tak vytvořil koalici se Zelenými.
Později se objevilo podezření, že je Kurz zapleten i do jiného případu. Na podzim 2021 rakouské úřady oznámily, že vyšetřují Kurze pro podezření z úplatkářství a zneužití důvěry. Podle vyšetřovatelů existují náznaky, že v zájmu Kurze byly použity prostředky ministerstva financí na zveřejnění „výhradně politicky motivovaných, někdy zmanipulovaných průzkumů společností pro výzkum veřejného mínění“.
Podle rakouských médií úřady podezírají ministerstvo financí z nákupu reklam v bulvárním listu výměnou za kladné průzkumy a články o Kurzovi a jeho straně.
Kurz nejdříve prohlásil, že hodlá v čele vlády zůstat, posléze oznámil rezignaci a nedlouho poté i úplný odchod z politiky. Téměř dva roky po svém odchodu je však Kurz pořád viditelnou postavou rakouské veřejné sféry. Ačkoliv v posledních dnech i nedobrovolně. Jde o výjimečnou událost v dějinách Rakouska – bývalý spolkový kancléř se musí zodpovídat u soudu z obvinění kvůli křivé výpovědi právě kvůli již zmíněné aféře Ibiza.
Ostře sledovaný proces
„Proces je ostře sledovaný rakouskými médii i širokou veřejností,“ podotýká Zuzana Lizcová z Katedry německých a rakouských studií Institutu mezinárodních studií FSV UK. O tom svědčí i to, že soudní síň bývá během slyšení zcela zaplněná a místa si během prvního říjnového slyšení předem rezervovalo 83 zástupců médií z Rakouska i ze zahraničí.
„Kurz všechna obvinění popírá, vystupuje před soudem velmi sebevědomě a staví se do role oběti. Během procesu emotivně hájí své postoje a využívá při argumentaci své komunikační dovednosti i politické bohaté zkušenosti,“ dodává Lizcová.
Prokuratura Kurze viní z toho, že před výborem k takzvané aféře Ibiza či Ibizagate snižoval svou roli při obsazení funkce šéfa rakouského státního holdingu Öbag svým důvěrníkem Thomasem Schmidem.
Když ho tehdy poslanci požádali, aby popsal svou roli v procesu, který vedl ke Schmidově jmenování do čela státní holdingové společnosti, Kurz řekl, že byl informován, ale nebyl do procesu přímo zapojen. Následně zveřejněná komunikace mezi kancléřem a Schmidem však naznačuje, že tomu bylo naopak.
Exkancléř nyní před soudem prohlásil, že si nepamatoval na každý detail a mnohdy se vyjadřoval obecně, aby neřekl nepravdu. Svou roli prý sehrál i strach z možného trestního stíhání. „Od Ibizy bylo cílem zatahovat do trestního stíhání další politiky vlády lidovců a svobodných,“ tvrdil Kurz.
„Byl jsem spolkovým kancléřem, tehdy byla koronavirová pandemie, byla to drsná doba, byla to stresující doba. Byl jsem tehdy – a to byla moje chyba – příliš špatně připraven,“ omlouval nyní Kurz svůj tehdejší výkon před vyšetřovacím výborem.
Podle médií vystupuje exkancléř před soudem opět jako politik ve svém „přesvědčovacím módu,“ který ví, jak jednat před médii a působit na veřejnost. „Přestože ví, že ho kvůli své práci musí přítomní poslouchat, koketně jim děkuje ,za pozornost'. (…) Objevil se znovu bývalý šéf vlády, který jakmile vejde do místnosti, chce udávat tón. Soudce Michael Radasztics si musel dávat pozor, aby neztratil kontrolu nad jednáním,“ komentoval dění v síni například server Profil.at.
Naplánovány byly tři dny jednání, ale už nyní je podle médií jasné, že jich bude podstatně více. „Státní zastupitelství bude těžko prokazovat, že Kurz v parlamentu ,vědomě' a ,úmyslně' lhal,“ píše die Welt. Podle serveru je tento proces také šancí Kurze na jeho politickou rehabilitaci.
„Osvobozující rozsudek by mu výrazně usnadnil to, aby v případném dalším procesu kvůli obvinění z korupce v příštích letech znovu vyšel jako vítěz,“ píše server.
Návrat do politiky?
Exkancléř totiž v poslední době stále častěji vystupuje na veřejnosti. Objevily se proto spekulace, že připravuje politický comeback a nynější soud může být dalším nástrojem, který by mu mohl pomoci.
Těsně před začátkem procesu navíc přišly do kin rovnou dva filmy o jeho životě. Kritický snímek „Projekt Ballhausplatz“ od rakouského režiséra Kurta Langbeina sliboval, že odhalí „děsivý příběh o vzestupu k moci.“
Pár týdnů před jeho uvedením do kin se ale ve Vídni objevily obrovské billboardy propagující jiný životopisný film – „Kurz–Film“ – od bývalého šéfa lidovců (ÖVP) Saschy Köllnreitnera, kde sám Kurz hovoří o svém vzestupu a politickém životě.
Na rozdíl od Ballhausplatz, který je pojmenován podle kancléřova paláce, konkurenční film vykresluje o poznání růžovější obraz Kurzova působení, přičemž do popředí klade jeho úspěchy a nabádá diváky, aby vnímali Kurzův nucený odchod v roce 2021 jako „tichý převrat.“
Film však vyvolal pobouření mezi rakouskou vládnoucí elitou. Proti svému působení v něm se ohradila liberální členka parlamentu a jedna z největších kritiček Kurze Stephanie Krisperová, která uvedla, že se cítí podvedena.
Měla okomentovat turbulentní politickou situaci v Rakousku, ale – jak posléze řekla – netušila, že se objeví v „hagiografii“. Producenti filmu jakékoliv politické vměšování důrazně popřeli.
Média a i pozorovatelé si však začali klást otázku, která by byla ještě před pár měsíci nemyslitelná – plánuje Kurz návrat? „O Kurzově možném návratu do politiky se v posledních měsících v Rakousku živě spekuluje. On sám tvrdí, že momentálně politický comeback nemá v plánu a cítí se dobře v soukromém sektoru,“ podotýká Lizcová, ale zároveň dodává, že je patrné, že má Kurz nadále ambice veřejně vystupovat a ovlivňovat dění ve své zemi.
„Navíc je stále ještě mladý, v politice byl před svým neslavným odchodem velmi úspěšný a dodnes si udržel řadu důležitých kontaktů doma i v zahraničí,“ podotýká.
Kurz po odchodu z vlády nastoupil jako „globální stratég“ k miliardáři Peteru Thielovi – spoluzakladateli internetového platebního systému PayPal nebo společnosti Palantir, která se specializuje na analýzu dat. Spolupracuje také s kontroverzním izraelským podnikatelem Shalevem Huliem, jehož firma NSO vytvořila špionážní program Pegasus, který následně prodávala vládám po celém světě.
Původně měl sloužit jako program včasné detekce přípravy teroristického útoku, v některých zemích byl však zneužíván proti novinářům či aktivistům, například v Polsku, Saúdské Arábii nebo Mexiku.
Bývalí i současní politici
O Kurzových kontaktech mezi politiky však svědčí i to, že na premiéře filmu Kurz–Film bylo vedle samotného exkancléře přítomno několik aktivních i bývalých ministrů, nechyběl ani bývalý kancléř Wolfgang Schüssel. Naopak chyběl Karl Nehammer, současný šéf ÖVP a Kurzův nástupce ve funkci kancléře.
O pár týdnů později se navíc objevil i třetí film s názvem „Kurz–Pravda,“ k němuž napsala scénář Judith Grohmannová, jež je rovněž autorkou Kurzovy autorizované biografie. „Hodinový portrét chorvatského režiséra Jakova Sedlara se vyžívá v pozitivních superlativech o bývalém lídrovi ÖVP, který je označován za ,zosobnění rakouského charismatu' a ,idola konzervativců po celém světě',“ píše rakouský server Film.at, který zároveň dodává, že snímek ve své nekritické perspektivě převyšuje i Kurz–Film Saschy Köllnreitera.
„Opravdu nevím, jak toto může být náhoda,“ řekl pro server Financial Times Marcus How, vedoucí výzkumu z poradenské společnosti monitorující rakouskou politiku VE Insight. „Můj dojem je, že Kurz je rozhodně netrpělivý ohledně návratu do politiky… ale to samozřejmě neznamená, že se tak skutečně stane,“ dodal.
Média hovoří také o tom, že Kurzova kancelář ve Vídni je stále aktivní. Mezi těmi, kteří ji pravidelně navštěvují, je podle serveru bývalý ministr financí Gernot Blümel, který byl nedávno zproštěn obvinění z korupce, a bývalá generální tajemnice ÖVP a současná ministryně cestovního ruchu Elisabeth Köstingerová.
„Bezvýznamnost by pro něj byla tím nejhorším, co by ho mohlo potkat,“ píše Die Welt. „Je to politický plnokrevník. Chce utvářet a ovládat na velkém jevišti – a mít možnost kdykoli oslovit mocné tohoto světa.“
Server Financial Times připomíná, že Kurz byl navzdory své místy bouřlivé vládě mocnou sjednocující silou v rakouské politice, která vytvořila vazby založené na pragmatismu a v důsledku toho mohla sebevědomě vládnout.
ÖVP se v průzkumech propadá
Kurz také zřejmě není nijak zvlášť spokojen s působením svého nástupce Karla Nehammera a průzkumy mu dávají za pravdu.
Od jeho odchodu se Rakouská lidová strana (ÖVP) v průzkumech propadla a hrozí, že po volbách v příštím roce poprvé za posledních čtyřicet let neusedne ve vládě.
„Bude samozřejmě záležet na výsledku probíhajícího procesu, pokud se ale sejdou příznivé okolnosti, mohl by se Kurz do čela ÖVP vrátit jako její ,zachránce',“ podotýká analytička Lizcová.
Podobně hovoří i média. „Charismatická osobnost, jakou je bývalý šéf strany a exkancléř Kurz, v ÖVP není v dohledu. Tím se Kurzovi znovu otevřely dveře,“ píše Die Welt.
„Straně se v současné době nedaří dobře, v aktuálních průzkumech veřejného mínění ÖVP zaostává za pravicově populistickou FPÖ i sociální demokracií a její podpora se pohybuje kolem pouhých dvaceti procent hlasů,“ podotýká dále Lizcová. V posledních parlamentních volbách v roce 2019 získala pod Kurzovým vedením téměř dvojnásobek, přes 37 procent hlasů.
„Kurz odešel z politiky před téměř dvěma lety. Pro ÖVP ale zůstal důležitý. Pořád jí na něm záleží. Zejména proto, že je s ním nerozlučně spjata,“ podotýká rakouský novinář Johannes Huber pro server News.at a poukázal na to, že se Kurze někteří vládní politici stále zástavají a hovoří o tom, že obvinění „jsou založena na velmi slabých základech“.
Podle průzkumu pro server Profil.at by navíc Kurzův návrat uvítala čtvrtina voličů ÖVP, a to bez ohledu na výsledek trestního řízení. Dalších 37 procent chce, aby byl Kurz nejprve zproštěn viny. Celkově jsou tak téměř dva ze tří voličů ÖVP pro jeho návrat do politiky.
V celkových číslech si však sedmdesát procent všech dotázaných Kurzův návrat nepřeje, a to ani kdyby byl zproštěn všech obvinění.
Rodilý Vídeňan vstoupil do politiky ještě jako teenager. Už v 16 letech se přidal k Rakouské lidové straně a do povědomí veřejnosti se zapsal svéráznou předvolební kampaní, když projížděl Vídní v terénním autě se spoře oděnými slečnami.
V politice se uchytil a získával stále více příznivců mezi voliči i v rámci strany. V roce 2009 se stal předsedou mládežnické organizace lidovců, o rok později zasedl ve vídeňské městské radě a v roce 2011 byl jmenován státním tajemníkem pro integraci.
Kvůli politice mu ani nezbyl prostor pro studium – práva na Vídeňské univerzitě nestihl dokončit. V parlamentních volbách 2013 se už jako etablovaná osobnost Rakouské lidové strany dostal do Národní rady a v prosinci se stal ministrem zahraničí – v pouhých 27 letech. Kvůli nedokončenému studiu jej posměšně nazývali „ministr-maturant“.
Muž, který za svůj politický idol považuje Nelsona Mandelu, se do mezinárodní politiky pustil s vervou. Kladl důraz na vyřešení krize na východní Ukrajině, hostil ve Vídni mezinárodní jednání o íránském jaderném programu a zasadil se o uzavření balkánské migrační trasy. Rázně odmítl další přijímání žadatelů o azyl a postavil se i tureckému prezidentovi Recepu Tayyipu Erdoganovi.
Po nečekaném odstoupení předsedy lidovců Reinholda Mitterlehnera vystoupal i na stranický vrchol a ještě si vymohl podmínky, za jakých se funkce předsedy strany ujme – právo veta při sestavování kandidátek a rozhodující slovo v dalších personálních záležitostech partaje. Žádný jiný předseda rakouské politické strany takové možnosti neměl.
Americký časopis Time zařadil Sebastiana Kurze mezi „Deset lídrů příští generace“.
Nejmladším kancléřem v historii Rakouska a nejmladším úřadujícím premiérem zemí Evropské unie se Kurz stal ve svých jedenatřiceti letech v říjnu 2017, do úřadu nastoupil v prosinci. Od médií si tehdy vysloužil přezdívku Wunderwuzzi (zázračné dítě).
Jeho Rakouská lidová strana (ÖVP) předtím zvítězila ve volbách před Sociálními demokraty (SPÖ) a protiimigrační Svobodnou stranou Rakouska (FPÖ), se kterou nakonec sestavil vládu.
Po skandálu koaličního partnera, Svobodné strany Rakouska (FPÖ), parlament jeho vládě vyslovil nedůvěru, ale v následných předčasných volbách Kurzova strana opět zvítězila.
Ve druhé vládě v roce 2020 vytvořil koalici se Zelenými. Počátkem října 2021 rakouské úřady oznámily, že vyšetřují Kurze pro podezření z úplatkářství a zneužití důvěry; stalo se tak po razii v centrále Kurzových lidovců (ÖVP) a na ministerstvu financí. Kurz nejdříve prohlásil, že hodlá v čele vlády zůstat, o několik dní později ale oznámil, že skončí.
Kurz po demisi na funkci kancléře neodešel z nejvyšších pater politiky úplně, zůstal ve funkci předsedy Rakouské lidové strany (ÖVP) a v polovině října 2021 složil poslanecký slib v Národní radě, kde převzal vedení poslaneckého klubu své lidové strany.
Státní zastupitelství vyšetřující případy hospodářské trestné činnosti a korupce (WKStA) ale požádalo parlament, aby Kurze zbavil imunity. V listopadu 2021 parlament jednohlasně zbavil Kurze poslanecké imunity před trestním stíháním kvůli korupci.
V prosinci 2021 pak Kurz oznámil, že úplně odchází z politiky a chce se věnovat rodině. V čele vládních lidovců (ÖVP) jej nahradil dosavadní rakouský ministr vnitra Karl Nehammer.
