O setrvání Spojeného království v Evropské unii má zájem staronový ministerský předseda, většinová část britského byznysu i zbylých sedmadvacet členů evropského spolku. S vítězstvím konzervativců v pátečních parlamentních volbách ale Unii přesto čekají dva roky debat o možném brexitu – a v roce 2017 finální britské referendum.
Když Spojené království za vlády konzervativce Edwarda Heatha vstoupilo počátkem roku 1973 do Evropského hospodářského společenství, bylo londýnskému rodákovi Davidu Cameronovi šest let. O čtyřiačtyřicet let později bude tentýž muž z pozice britského ministerského předsedy přihlížet tomu, zda ostrovní království evropské řady opět neopustí. Páteční parlamentní volby totiž Cameron pro své konzervativce vyhrál mj. slibem, že do konce roku 2017 vypíše referendum o setrvání Velké Británie v evropské osmadvacítce.
Staronový ministerský předseda, který tento týden zajistil toryům po bezmála čtvrt století jednobarevnou vládu, se tím dostává do poněkud paradoxní situace. Sám bývá ve Velké Británii řazen k umírněným sympatizantům evropského projektu a staví se za to, aby Britové Unii neopouštěli. Právě ona umírněnost je ovšem častokrát zaměňována za nerozhodnost a lavírování mezi středovými liberálními pozicemi a ortodoxním, thatcherovským křídlem vlastní strany.
První volební vítězství před pěti lety sice Cameron toryům zajistil i díky tomu, že stranu do středu naklonil – zmodernizoval ji podobně jako Tony Blair svého času opoziční labouristy a programové spektrum rozšířil např. o ekologická témata. Slabé vítězství, po němž musel sestavovat koaliční vládu s liberálními demokraty, mu ale uvnitř strany přílišnou podporu nepřineslo a teprve relativně silný zisk z tohoto týdne utišil britské spekulace o tom, zda se Camerona nepokusí starší vnitrostraničtí rivalové nahradit.
Jak silní jsou kritici Unie?
Na tom, nakolik bude vítězství stačit i na euroskeptické křídlo uvnitř strany, se ovšem západní komentátoři neshodnou. Zatímco podle Nilse Pratleyho z britského deníku Guardian volební bilance Cameronovu autoritu posílila, londýnský korespondent Frankfurter Allgemeine Zeitung Marcus Theurer tvrdí pravý opak; thatcherovci podle něj budou v jednobarevné vládě ještě více slyšet a jejich hlas by navíc mohl najít své posluchače. Euroskeptická strana UKIP Nigela Farrage sice kvůli většinovému volebnímu systému obsadila ve Westminsteru jediné křeslo, na počet hlasů se ale s necelými 13 procenty a čtyřmi miliony hlasů umístila třetí v pořadí. Hlasovalo pro ni čtyřikrát více voličů než v roce 2010.
Jak přitom připomíná sloupkařka Guardianu a někdejší editorka francouzského Le Monde Natalie Nougayredová, ozvuk těchto hlasů bude klíčový pro celé následující dva roky i vlastní referendum v roce 2017: „Britští politici nyní musí zjistit, že se debata bude odehrávat v informovaném, konstruktivním duchu, a ne tím způsobem, kdy se za pomoci laciných šovinistických sloganů hraje na nepodložené obavy.“ Ve snaze ubrat UKIPu hlasy voličů totiž v uplynulých volbách přistoupil na proti-imigrantskou rétoriku i samotný Cameron. A právě migrace je jedním z témat, která budou britskému rozhodování o setrvání v evropské osmadvacítce dominovat.
O čem chce Brusel mlčet
Británie počítá s tím, že referendu musí předcházet revize podmínek britského členství v Evropské unii a případné přenesení některých pravomocí zpět do Británie. Evropská komise i velké členské státy se k takové možnosti dosud stavěly skepticky, po Cameronově obhájení Downing Street se ale z Bruselu ozývají hlasy ochotné k debatě.
Jedním z ústupků, o který se hraje, je zpřísnění právních předpisů, které upravují sociální dávky pro občany EU, stěhují-li se do jiného státu společenství. Stálý předseda Evropské rady Donald Tusk i šéf Evropské unie Jean-Claude Juncker dali podle Guardianu najevo, že jsou svolní k jednání o snížení nároků přistěhovalců na sociální zabezpečení ve Spojeném království. Juncker ostatně už na konci dubna v rozhovoru pro BBC uvedl, že Británie si přeje dosáhnout „spravedlivé dohody“.
Ani evropské instituce ani evropské metropole vč. Berlína a Paříže ovšem dosud nechtěly otevírat základní smlouvy Evropské unie. Vyjednávat tak není možné o takzvaných čtyřech svobodách, které jsou základem evropské integrace - tedy volného pohybu osob, zboží, služeb a peněz mezi zeměmi EU.
První zmíněná svoboda, volný pohyb osob, je přitom jedním z cílů kritiky, která v souvislosti s migrací zaznívá od britských euroskeptiků. Konzervativec John Redwood se nechal slyšet, že Británie bude žádat i nabytí dohledu nad vlastními hranicemi. Cameron a jeho pravděpodobný hlavní vyjednavač, šéf státní kasy George Osborne, se tak sice mohou při jednání s Bruselem spokojit s dílčími ústupky, zůstává ale otázkou, nakolik se jim je podaří prezentovat jako dostatečný triumf.
„Pro Evropu je to velmi nepříjemná situace, protože kdyby volby dopadly tak, jak se předpovídalo, čili že vznikne koalice, mohl se pan Juncker utěšovat tím, že plebiscit nebude,“ prohlásil v Událostech, komentářích politolog Petr Robejšek. „Teď má Evropská unie jenom dvě velmi špatné alternativy – buď vyjít Velké Británii vstříc, aby zůstala, a ona přesto nezůstane – a nebo jí nevyjít vstříc, a ona nezůstane určitě.“ Ve hře o Unii, kterou se chystá Londýn zahájit, navíc nestojí jen stoupenci a odpůrci evropské integrace, ale také specifické zájmy britského byznysu a finančníků z londýnské City.
Co se říká v City
Dominantním tématem voleb byla britská ekonomika a z pohledu konzervativců především schopnost Cameronovy vlády provést zemi finanční krizí až k hospodářskému růstu. To mu podle prvních analýz britských voleb hlasování nakonec skutečně vyhrálo, Financial Times ve svém komentáři uvádějí, že tváří v tvář levicovým labouristům a jejich projektu založenému na nedůvěře k trhu „došli voliči oprávněně k závěru, že kontinuita bude lepší volba“.
Debata o odchodu z evropské osmadvacítky ovšem může britskou ekonomiku (která už tak v posledním čtvrtletí výrazně zpomalila) oslabit; již citovaný korespondent FAZ Marcus Theurer upozorňuje, že dvouleté čekání na verdikt britské veřejnosti se může prodražit, protože investiční plány skončí ve Velké Británii u ledu až do chvíle, kdy se rozhodne evropská otázka. Toryovští stoupenci setrvání v evropském společenství tak podle Pratleyho komentáře pro Guardian drží výhodnou pozici: voliče přesvědčili svou ekonomickou způsobilostí. Nyní ji znovu potvrdí tím, že zdůrazní význam Unie pro britské hospodářství.
Ekonomka z VŠE Michaela Ševčíková ve vysílání ČT24 navíc upozornila, že případný britský odchod z Evropské unie by mohl ohrozit londýnské City, protože se ztrátou přístupu na jednotný unijní trh by se zřejmě řada zdejších společností a bank přesunula do finančních center kontinentální Evropy – Paříže a Frankfurtu nad Mohanem. „V City jednoznačně převládají pro-evropské postoje,“ potvrzuje v Guardianu Nils Pratley. „Dá se očekávat, že se nyní naplno rozeběhne lobbistická kampaň doprovázená varováním, že britské investice jsou případným odchodem z Evropské unie v ohrožení a stejně tak i status londýnské City jako globálního finančního centra.“
Záměr vypsat v roce 2017 referendum o setrvání Britů v Evropské unii Cameron potvrdil hned ve svém povolebním projevu (viz video). První příležitost seznámit všechny evropské partnery se svými záměry bude mít staronový britský premiér na summitu EU, který je svolán na konec června.
