Londýn – Dva podnikaví Angličané údajně nalezli recept na nepříjemný projev stresu či zvýšeného pohybu v kombinaci s neprodyšným oděvem. Tajemstvím patentu je speciálně tkaná látka, kterou podle obou zakladatelů firmy Freshmax Shirts nepropotí ani profesionální sprinter. Své úsilí se Bradley Rose a Oliver van Emden rozhodli zhodnotit pokusem na vlastní kůži – v extrémních podmínkách sauny, a prý úspěšně. Látka je navíc příjemná a cenově dostupná.
Svůj vynález si obchodní partneři ověřili značnou zatěžkávací zkouškou. Strávili společně 10 minut v osmdesátistupňové teplotě. Jeden v běžné košili, druhý ve speciálním prodyšném svršku. Rozdíl byl patrný na první pohled. Zatímco Bradleyho košile připomínala mokrý neopren, Oliverova na sobě neměla jediný otisk potu. „Větší vedro než v sauně vás určitě nepotká,“ zhodnotil van Emden. Potvrdil tak odvážné výroky o tom, že jejich látka vydrží odpařovat vlhkou stopu i v extrémních podmínkách.
Úspěšný pokus tak otevřel nové technologii cestu na trh. Zákazníci by měli za potuvzdornou košili zaplatit 65 eur, tedy zhruba 1600 korun. „Naše košile je určená pro muže i ženy a je jedno, jestli do práce, pod uniformu nebo pro volný čas. Pokaždé v ní budete vypadat reprezentativně,“ dodává Rose. Praktický recept na společenské trapasy spočívá v odlišném způsobu tkaní. Za výraznou vzdušnost oděvu mohou nenápadné vroubky, které vlhkost ihned odvádějí ven. Bavlněný materiál SmartWeave je přitom na první pohled od normální košiloviny k nerozeznání.
Oliver van Emden:
„Vnitřní strana látky odvádí vlhkost z pokožky a rozvádí ji do široka. Vzápětí vaše vlastní tělo poslouží jako hřejivá kamna, která nutí vlhkost proniknout skrze vlákna a vypařit se. Vnější strana látky se přitom nevlhčí.“
Oba někdejší spolužáci z vysoké školy na svém vynálezu pracují už přes 8 let. Nápad přitom nepřišel v tkalcovně ani v univerzitní laboratoři, ale během zábavy při studentských večírcích. „Když jsme studovali v Manchesteru, chodívali jsme často do barů, klubů, prostě za holkami. Jenže k ránu jsme se kvůli mapám na košili vůbec necítili přitažliví. A pořád jsme se ptali: Jak to, že už to někdo nevyřešil?“ dodává van Emden.
