Praha - V poslední době se občas vyskytne případ, kdy například matka zjistí, že dítě, které porodila a vychovala, podle genetických testů není její. Také může dojít k situaci, kdy žena podle analýzy krevních buněk vykazuje mužské pohlaví, neboť její bílé krvinky obsahují chromozom Y.
Řešením těchto na první pohled abnormálních jevů je existence chimérismu. Chimérismus je ve své podstatě přítomnost dvou geneticky odlišných buněčných linií organismu. Pokud dojde k určitému stupni splynutí dvou zárodků v časné fázi vývoje, mohou se vyvinout siamská dvojčata. Jinou možností je třeba zakrnělé dvojče, které se nalézá uvnitř dítěte jinak normálního.
Jan Černý z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy se v článku pro únorové číslo časopisu Vesmír zabývá nejen chimérismem, ale i mikrochimérismem. Při něm putují buňky plodu do těla matky. „Kuriózní je, že jde o buňky, které jsou schopny se v novém prostředí diferencovat a přežít několik let - u člověka bylo prokázáno přežívání i déle než 40 let,“ uvedl Černý.
Ukázkovým případem se stala šestadvacetiletá Lydia Fairchildová. Když čekala třetí dítě, rozešla se s partnerem. Proto požádala úřady o podporu v mateřství. Rutinní test DNA však prokázal, že Lydia není matkou ani jednoho z dětí. I opakované testy přinášely stejné výsledky, což vedlo k odebrání dětí a dokonce k obvinění ze zneužívání sociálních dávek. Rozuzlení přineslo až zjištění, že Lydia je chimérou s pohlavními orgány, které obsahují buňky její nenarozené sestry - dvojčete.
Chimérismus a vcestování cizích buněk do organizmu se vyskytuje i při transplantaci a krevní transfuzi. Ve vzácných případech došlo také k přenesení rakovinných buněk pomocí transplantátu.
