O víkendu přišel o život během atentátu ruský proválečný bloger známý jako Vladlen Tatarskij. Lidé jako on podporující ruskou invazi na sítích mají často velmi silné ideologické smýšlení a vidí válku jako prostředek k podrobení Ukrajiny i možnému konfliktu s NATO. Jejich pozice je specifická, protože jim ruské úřady jako jediným dovolují dílčí aspekty invaze veřejně kritizovat. Podle některých médií však možná Tatarskij přesto jednu čáru překročil.
Armádu kritizují, současně horlivě podporují invazi. Ruští vojenští blogeři nabízejí vhled do mysli útočníka
Vladlen Tatarskij byl jedním z nejznámějších vojenských blogerů, který promlouval na sociální síti Telegram k více než půl milionu sledujících. Videa natáčel denně. Stejně jako v neděli 2. dubna, kdy jeho odběratelé v takřka reálném čase viděli výbuch v petrohradské kavárně, při němž zemřel.
Místnost byla plná lidí s telefony, kteří zachytili okamžiky těsně před i po explozi. O sošce, v níž byla ukryta výbušnina, a ženě, která ji údajně předala, věděl celý svět za pár hodin. Přesto dosud není jasné, kdo za útokem stojí. Tatarskij totiž patřil do specifické, velmi úzce provázané komunity válečných blogerů, které režim potřebuje, ale možná jen do určité chvíle.
CNN popisuje, že prokremelští komentátoři typu Tatarského zaplnili informační vakuum poté, co ruské úřady s invazí na Ukrajinu donutily ukončit činnost i poslední nezávislá média v zemi. Jakékoliv válečné zpravodajství ve státních médiích je tak pod bedlivou kontrolou Kremlu a k zahraničním zdrojům se běžní Rusové nedostanou. Blogeři však nejsou novináři, protože překračují hranici mezi účastníkem a pozorovatelem – Tatarskij se ve svých videích ostatně oblékal do vojenských uniforem a v ruce při tom držel pušku.
Nejistá služba národu
„Vojenští blogeři dnes v Rusku poskytují velmi nejistou službu, ale přesto službu. Jsou opravdu jediní, kdo monitoruje, co se děje v první linii,“ cituje CNN Candace Rondeauxovou z think-tanku New America Foundation. Podle ní mají bloggeři sice velmi zaujatý pohled na válku, přesto představují vhled do myšlení jedné ze zainteresovaných stran. Podle listu je totiž jejich pohled zajímavý i díky vazbám na armádní složky, Wagnerovu skupinu nebo separatisty ve východní Ukrajině. Ti jim mohou poskytnout jedinečné informace.
Ostatně i Tatarskij byl podle webu Meduza původem z Donbasu, kde bojoval na straně samozvaných lidových republik Doněcké a Luhanské. Předtím si odpykával trest ve vězení za ozbrojenou loupež. O pár let později byl už podle státní agentury TASS přítomen v Kremlu, když ruský prezident Vladimir Putin loni oznámil anexi čtyř oblastí na jihu a východě Ukrajiny.
„Všechny porazíme, všechny zabijeme a když bude třeba, vydrancujeme je. Všechno bude tak, jak se nám to líbí,“ řekl tehdy na kameru Tatarskij, který byl prý zároveň i ve svých kruzích zesměšňován, že zveličuje svoji vojenskou službu.
Podpora kritikou
Důležitý je ještě jeden aspekt – podle agentury Reuters Tatarskij sice ruskou invazi na Ukrajinu podporoval, nezřídka ale kritizoval postup ruského armádního velení. CNN cituje Ruslana Trada z think-tanku Atlantické rady, podle nějž Tatarského analýzy někdy mezi důstojníky vyvolávaly negativní reakce. „Jako zarytý obránce Ruska a jeho armády chtěl, aby tato armáda byla úspěšnější, než ve skutečnosti byla,“ dodal Trad.
Blogerům takto vadil třeba nepovedený přechod řeky Severní Doněc loni v květnu, listopadové stažení z Chersonu nebo současné zastavení bojů o Bachmut, tedy neúspěchy, o nichž ruské ministerstvo obrany nijak neinformovalo.
Paradoxem ale zůstává, že ruské úřady si většinou i přes kritiku tyto kanály hýčkají, ačkoliv jinak tvrdě potírají i několikaletým vězením jakýkoliv nesouhlas vůči invazi na Ukrajině. Mluvčí ruské diplomacie Marija Zacharovová dokonce prohlásila, že díky Tatarskému i jiným blogerům „svět vidí pravdivé záběry a dozvídá se informace o tom, co se děje na Ukrajině“. Pomáhají také náboru nových vojáků.
Jakkoliv tedy blogeři místy vystoupí proti oficiální pozici ruských úřadů, v jejím základu ji naopak vůbec nepodrývají a patří mezi její nejhorlivější zastánce. „Jsou jediní, kdo explicitně říká: Tuhle válku potřebujeme, abychom přežili. Abychom obnovili velikost ruské říše,“ uvedla pro CNN Kateryna Štěpaněnková z Institutu pro studium války. Většina Rusů podle ní zůstává naopak lhostejná k tomu, co se na Ukrajině děje, pokud se jich to tedy osobně nedotýká.
Nespolehlivé zdroje
Blogeři přitom nezačali ruskou armádu sledovat s ukrajinskou invazí, ačkoliv s ní jejich vliv významně narostl – pokrývali už ruské operace na Blízkém východě, v Africe i na Donbase. Jejich úkolem tak má být v širším smyslu válku „prodávat“ skrze proválečnou, protizápadní a protiukrajinskou propagandu, sdělila CNN Rondeauxová. Mnoho z nich má také kořeny v ultranacionalistických hnutích.
Samozřejmě ale nejsou spolehlivými zdroji. Americký Institut pro studium války například aktuálně uvádí, že se nepodařilo ověřit tvrzení jednoho z proruských vojenských blogerů, že žoldnéři z Wagnerovy skupiny ovládají celé centrum Bachmutu. Podle institutu nelze potvrdit ani úterní tvrzení proruských komentátorů, že ruské síly ovládly vlakové nádraží Bachmut-1.
Svoje názory, analýzy a videa blogeři šíří na síti Telegram, kterou na rozdíl od Twitteru či Instagramu ruské úřady nezablokovaly. „Všichni se společně přesunuli na Telegram. Tam se jejich obsah začal dostávat do popředí v dubnu či květnu loňského roku, kdy Rusové na Ukrajině čelili větším vojenským neúspěchům,“ uvedla Štěpaněnková.
Podle CNN mají blogeři také pevné vazby s některými z nejbohatších Rusů, což jen utužuje celý systém, v němž jsou všechny složky nějakým způsobem provázané.
„Jeden by si myslel, že Putin je ďábelský muž, který kontroluje všechno uvnitř i vně Kremlu. Do jisté míry to pravda je. Má hodně vlivu nad úřady a podniky, tudíž vlastně drží státní bohatství. Ale jde o něco hlubšího. Ruská oligarchie, mafie a bezpečnostní složky se začaly propojovat takovým způsobem, že je od sebe nedokážete oddělit. Tolik se potřebují,“ popisuje Rondeauxová.
Vymstít se mohla podpora Prigožina
Vražda Tatarského prý může posloužit i jako varování, neboť propojené kruhy blogerů a představitelů moci se předtím cítily velmi bezpečně. Ruské úřady již obvinily z terorismu šestadvacetiletou Darju Trepovovou, která podle vyšetřovatelů předala Tatarskému v kavárně sošku s výbušninou nastraženou uvnitř. Za údajný terorismus jí hrozí dvacet let za mřížemi.
Žena, která se účastnila protikremelských demonstrací, podle ruských vyšetřovatelů plnila úkol zadaný lidmi působícími z Ukrajiny, dokonce v součinnosti se spolupracovníky vězněného ruského opozičního představitele Alexeje Navalného. Jeho spolupracovníci to odmítli. Podle listu The Telegraph by si Tatarského smrt možná přálo mnoho dalších stran, včetně nejvyšších ruských představitelů.
Tatarskij totiž patřil do kruhu Wagnerovy žoldnéřské skupiny a jejího šéfa Jevgenije Prigožina. „Stejně jako několik dalších blogerů, o kterých se předpokládá, že jsou na výplatní listině Prigožina, byl během současné invaze loajálním v jeho sporu s ruským ministerstvem obrany,“ píše zahraniční zpravodaj The Telegraph Roland Oliphant. Tím myslí stále tvrdší kritiku Prigožina namířenou na ruskou armádu, již Tatarskij na své platformě zesiloval, což se mohlo úřadům nakonec znelíbit. Armádu totiž označoval za línou a neefektivní.
„Je možné, že se v neděli ministerstvo obrany, FSB, GRU či jiná organizace napojená na stát rozhodla říct dost. A takovou stopku skutečně nemůžete vyslat jasněji, než když zabijete Prigožinova spojence v kavárně vlastněné Prigožinem v Prigožinově rodném městě,“ píše Oliphant s tím, že ruské bezpečnostní služby často rády používají malé kompaktní bomby pro cílené atentáty.
The Guardian zase píše o tom, že Tatarskij byl klasický „měkký cíl“ – tedy někdo, kdo se sice stal viditelnou tváří války, ale zároveň postrádal ochranu státního úředníka nebo příslušníka armády. Událost, na níž byl zavražděn, byla medializovaná a žena, která na akci bombu přinesla, s ním prý dokonce žertovala o tom, že jde o výbušninu.
Také americký Institut pro studium války se přiklonil k verzi, že atentát na Tatarského je součástí širší eskalace vnitřních konfliktů v Rusku, podobně mluvil i poradce ukrajinské prezidentské kanceláře Mychajlo Podoljak. K útoku se ale přihlásila také dříve neznámá skupina ruských partyzánů s názvem Národní republikánská armáda. Ta podle svých slov stojí i za násilnou smrtí prokremelské novinářky Darji Duginové, dcery prominentního nacionalisty.