Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan absolvoval dvoudenní návštěvu Ázerbájdžánu. Dostalo se mu vřelého přivítání s pompézní vojenskou přehlídkou, kterou v Baku uspořádali na počest nedávného vítězství nad Arménií v bojích o Náhorní Karabach. K vidění na ní byly i zbraně českého původu. Ankara v konfliktu Baku podporovala, obě země pojí i ekonomické vazby.
Alijev a Erdogan slavili v Baku. Turecko chce monitorovací misi či podíl na obnově zničených měst
Horizont ČT24: Okázalé přijetí prezidenta Erdogana (zdroj: ČT24)
Okázalost Erdoganova přijetí režimem Ilhama Alijeva v Baku odpovídala tomu, že Ázerbájdžán a Turecko jsou nejbližší spojenci a že Turecko Ázerbájdžán ve válce o Karabach výrazně podporovalo, vysvětluje zpravodaj ČT v Turecku Václav Černohorský. „Ázerbájdžánu dodalo mimo jiné řadu dronů, které byly jedním z rozdílových prvků v konfliktu a byly také vidět na přehlídce, které se účastnili oba prezidenti.“
Černohorský podotkl, že na přehlídce defilovaly mimo jiné i houfnice DANA české výroby. „Podle Reportérů ČT a webu Investigace.cz je česká zbrojovka Czechoslovak Group přes Izrael dodala Ázerbájdžánu, přestože od dodávek zbraní odrazuje OBSE a také EU. Czechoslovak Group dlouhodobě odmítá, že by dodala zbraně přímo do Ázerbájdžánu,“ připomněl zpravodaj ČT.
Upozornil i na to, co během návštěvy vidět nebylo. „Podle očekávání to nebyli syrští žoldáci, kteří se podle mnoha obvinění a mnoha svědectví účastnili bojů po boku ázerbájdžánské armády. A samozřejmě se také nemluvilo o obvinění z válečných zločinů,“ dodal s tím, že podle lidskoprávní organizace Amnesty International se válečných zločinů dopouštěly v konfliktu obě strany.
Zpravodaj ČT Černohorský: Kde je turecký zájem, tam je turecký beton či turecký asfalt (zdroj: ČT24)
Ankara požaduje monitorovací misi a stavební zakázky, ve hře může být i levnější plyn
Turečtí vojáci by se měli na oplátku za podporu Ankary v konfliktu podílet na misi, jejímž úkolem bude dohlížet na příměří v Náhorním Karabachu. Členové příslušné turecké jednotky se vojenské přehlídky taktéž účastnili a dodržování příměří by měli monitorovat ze společné základny, která by měla být zřejmě v regionu Agdam východně od Náhorního Karabachu.
„V minulých týdnech se mluvilo o tom, že by tak měli činit například s pomocí pozorovacích dronů, což někteří představitelé Arménie či pozorovatelé kritizují s ohledem na to, že právě drony byly jednou z velmi účinných zbraní nasazených v konfliktu a mohlo by to působit další trauma civilnímu obyvatelstvu přímo v Náhorním Karabachu,“ upozornil Černohorský.
Nejde podle něj ale o jedinou „protislužbu“, kterou by mohlo Turecko chtít. „V minulých dnech se mluvilo také o tom, a zmínil to i ázerbájdžánský prezident Alijev, že by se turecké firmy měly nějakým způsobem podílet na rekonstrukci zničených, vylidněných měst, která jsou teď v oblastech, které po bezmála třiceti letech dostal pod kontrolu Ázerbájdžán,“ doplnil zpravodaj ČT.
Připomněl také, že ázerbájdžánský státní ropný koncern SOCAR je zdaleka největší zahraniční investor v Turecku a Ankara odebírá z Ázerbájdžánu výrazné množství zemního plynu, jehož objem v posledním roce roste, a to třeba na úkor zemního plynu z Ruska.
„Možná to bude také předmět dalších jednání, nějaké další dohody mezi prezidenty Alijevem a Erdoganem, tedy například množství a cena tohoto zemního plynu, který z Ázerbájdžánu míří do Turecka,“ uzavřel Černohorský.
Dvě války o Náhorní Karabach
Spor o Náhorní Karabach, enklávu v jihozápadním Ázerbájdžánu s převážně arménským obyvatelstvem, trvá desítky let. Ozbrojený konflikt začal v roce 1988 ještě za éry Sovětského svazu. Náhorní Karabach se s podporou Arménie odtrhl od Ázerbájdžánu ve válce, která si vyžádala na třicet tisíc mrtvých a statisíce uprchlíků. Po čtvrt století se Karabach a přilehlé území nacházely pod vojenskou kontrolou Arménie. Ázerbájdžán označoval toto území za okupované.
Ozbrojený konflikt v tomto regionu se mezi Baku a separatisty podporovanými Jerevanem znovu rozhořel 27. září. Ukončila ho až dohoda, uzavřená za zprostředkování Ruska 10. listopadu, která Ázerbájdžánu zaručila značné územní zisky.
Arméni museli předat druhé straně ázerbájdžánské okresy, které dosud kontrolovali, ale zůstala jim většina Náhorního Karabachu. Ázerbájdžán by podle analytiků nedosáhl tak velkého vítězství bez podpory Turecka, které si touto cestou rozšířilo svůj vliv na Kavkaze.