Holmenkollen – Lyžařská sezona pomalu začíná, a tak přišel i čas podívat se, odkud vlastně pocházejí prkýnka, na kterých každoročně brázdí svahy i desetitisíce Čechů. „Norové jsou národ, který se rodí s lyžemi na nohou,“ říká ředitelka muzea lyžování v Holmenkollenu Karin Bergová. Ostatně lyžaře najdete v Norsku už na skalních malbách a nejstarší zachovalé lyže byly nalezeny v kraji Finnmark a jsou 2 300 let staré. Později byly lyže oblíbeným dopravním prostředkem vikingů a v 18. století se tu začaly psát i novodobé dějiny lyžování, když lyže začali používat nejdřív vojáci a vzápětí po nich i sportovci.
„Podívejte se, tenhle malý chlapec – je mu teprve devět měsíců a už stojí na lyžích – se vším co potřebuje – s mapou, s kompasem, s batohem,“ přidala Bergová důkaz norského lyžařského fanatismu.
„Nic nezpevňuje svaly a nečiní celé tělo silným a pohyblivým, nic nezpevňuje vůli a neosvěžuje ducha tak dokonale jako lyžování. Rozvíjí nejen tělo, ale i duši.“
Norové byli také prvním národem, který uspořádal závody na lyžích. V roce 1870 Sondre Norheim z norského kraje Telemark začal používat vázání, což mu umožnilo skákat, aniž by riskoval, že mu lyže upadnou. A v lyžařském sportu Norové excelovali i nadále. Když se roku 1924 konaly 1. zimní olympijské hry v Chamonix, odvezli si Norové 17 medailí z 16 disciplín, v Norsku se také dvakrát konaly zimní olympijské hry: v Oslu 1952 a v Lillehammeru 1994.
Norského původu je i slovo slalom (norsky slalåm). První slabika sla znamená svah, kopec nebo hladký povrch a låm znamená stopa z tohoto svahu. Původní slalom byl běh na lyžích přes pole, kopce a kamenné zdi.
V Norsku najdete i nejstarší lyžařské muzeum, na Holmenkollenu bylo založeno už v roce 1923. Své expozice tu mají vikingové, polární výpravy a taky královská rodina, jejíž členové jsou všichni nadšení lyžaři. V muzeu najdete i napodobeniny víc než 5 000 let starých jeskynních maleb.
V muzeu také zjistíte, jak se začínalo lyžovat v jednolitých krajích Norska. Třeba v nejsevernější části země, ve Finnmarku. „Zatímco dlouhé lyže se používaly na plochých náhorních plošinách, kratší lyže s pásy na spodní straně zase blízko pobřeží – mezi kameny a v úzkých, strmých kuloárech – tam bylo praktické, aby byly krátké,“ vysvětlila ředitelka muzea, jak vznikly předchůdkyně dnešních skialpinistických lyží. „A teď k funkci těch kožených pásů. Chlupy se nechtějí ohýbat proti srsti – drží lyže, brání uklouznutí dozadu a vy můžete stoupat nahoru strmými svahy. Tuk z kůže nedovolí, aby se sníh zespod lepil. A hlavně – když chodili na lyžích s pásy, bylo to tišší a zvěř neslyšela, že se někdo blíží,“ dodala Karin Bergová.
V muzeu zaujme i slavný lyžařský kraj Telemark. Lyže tu měli nádherně malované. „Toto jsou velice elegantní a praktické dlouhé lyže. Jsou ohnuté na obou stranách. Když zlomili lyži, stačilo ji jenom otočit a mohli pokračovat dál,“ popsala Bergová další norskou lyžařskou specialitu.
To v západním Norsku, kde jsou svahy strmé, tahali lyže nahoru za sebou na provazech. „A jak jezdili dolů? Podobně jako když opratěmi ovládáte koně. Držíte provaz a když chcete zatočit, zatáhnete za provaz a změníte směr,“ vypráví ředitelka muzea.
Svou expozici má v Holmenkollenském muzeu i Fridtjof Nansen. Popisuje jeho pokus dodriftovat s lodí Fram na severní pól. Skončilo to sice tehdy neúspěšně, ale šťastně. Zachránila je britská expedice. Loď Fram mezitím driftovala oceánem, nakonec se ale z ledového sevření uvolnila a dostala se zpátky do Norska, a to pouhý týden po Nansenovi. „Byla to velká radost nejen pro Nansena, ale pro celé Norsko,“ řekla Bergová.
Batoh pro Amundsena: Norové jsou na špičce i v lyžařském vybavení
„Batoh – to je důležitá část naší identity – s batohem se chodilo a chodí pořád,“ popsala Bergová další zvyk sportovně založených Norů. Mimochodem batoh s nosnou konstrukcí je také norský vynález. V roce 1909 si ho nechal patentovat Ole Bergan. „To je to, co udělalo Bergans světově proslulým – to je nosný systém. Před tím neměly batohy žádnou konstrukci a všechno tlačilo na záda. Přesně tenhle nosný systém byl klíčem k úspěchu,“ popsal jeho nástupce ve firmě Bergans Ronny Hamer. Stejný batoh používali i čeští vojáci a měl ho na svých expedicích i Roald Amundsen.
Proč vlna hřeje, i když je mokrá?
„Vlna je speciální materiál. Když navlhne, vytváří teplo. Ukážu vám, co se stane, když vlna navlhne. Tady mám kousek vlny, je suchý. Má stejnou teplotu jako tato místnost. Tady mám vodu. Namočím ten kousek vlny do vody a budu měřit teplotu. Nechci, aby se voda odpařila, protože když se odpařuje, tak se chladí. Proto dávám vlnu do igelitového sáčku – můžete si představit, že je to jako bunda, jako když máte vlhký vlněný svetr a na něm bundu. Co se stane s teplotou? Tady je teploměr – na jedné obrazovce je teplota ve vlně a druhá ukazuje teplotu v místnosti. Když se voda dostává do vláken vlny, probíhá chemická reakce mezi vláknem a vodou, při které se tvoří teplo,“ vysvětlil pravnuk zakladatele známé norské firmy Devold Ole Andreas Devold princip, na který přišel už slavný polárník Amundsen. Dobrá rada tedy zní: Pokud vám vlněný svetr navlhne, dejte na něj bundu a on bude za chvíli sám hřát.
