Impozantní rozmanitost živočišných druhů, rozkvétající louky s barevnými orchidejemi, husté lesy a roztroušené vesničky jsou typické pro krajinu Bílých Karpat. Patří mezi ty nejpestřejší přírodní území, vznikla přitom i díky staletím tradičního obdělávání lidmi. Zachování jedinečného prostoru a odvrácení hrozby necitlivého zemědělství začalo před 40 lety vyhlášením chráněné krajinné oblasti (CHKO).
Chráněná krajinná oblast Bílé Karpaty zřízená 3. listopadu 1980 se rozkládá na území Hodonínska, Uherskohradišťska a Zlínska. „Hodnoty Bílých Karpat si však uvědomovali místní znalci a odborníci již před tímto datem,“ poznamenala ředitelka Správy CHKO Bílé Karpaty Jiřina Gaťáková.
Krajina byla totiž před vyhlášením CHKO ohrožená zvyšováním produktivity zemědělské výroby za každou cenu. „Bělokarpatské louky byly velmi zajímavé z pohledu využití těžké techniky, populární byla rovněž takzvaná rekultivace luk, při níž docházelo k rozorání a osetí zemědělskou plodinou,“ popsala Gaťáková.
Právě tisíce hektarů luk, které byly zachovány a na kterých každoročně rozkvétají orchideje, sněženky, lilie a další vzácné rostliny, patří k druhově nejbohatším rostlinným společenstvím na světě.
Bílé Karpaty ale mají ještě i další tvář, kterou tvoří rozsáhlé lesy hlavně na severu chráněného území.
Od hmyzu po medvěda
Rozmanitost rostlin je v oblasti je pevně svázaná s rozmanitostí živočichů. Na necelých 747 kilometrech čtverečných CHKO žije kolem 50 až 60 procent druhů zvířat známých z celého českého území. Odborníci v oblasti předpokládají asi 20 tisíc druhů zvířat, z toho zhruba 16 tisíc druhů hmyzu. Na území žije také nejvíc druhů motýlů v Česku. Útočištěm řady ohrožených členovců jsou právě květnaté louky.
V horách se zase objevují i velké šelmy. Ačkoliv v Bílých Karpatech nežije stálá populace vlků, objevují se samotáři, kteří vyhledávají nová území a začleňují je do svých teritorií. V oblasti se také vyskytuje rys ostrovid a hraniční čáru občas překročí i medvěd.
Hrozba necitlivého hospodaření zcela nezmizela
Ochrana přírody, původně založená na dobrovolné práci, se za 40 let značně posunula. Správci vyhlásili v CHKO celkem 52 zvláště chráněných území a zamezili tak jejich zemědělskému využití. Ovlivnit se snaží i dnešní způsob hospodaření. „Byly zatravněny stovky hektarů dříve rozoraných ploch a vyčištěny stovky hektarů ploch zarostlých náletovými dřevinami,“ přiblížila Gaťáková.
Soustředí se i na zlepšení stavu ohrožených druhů obnovováním jejich přirozeného prostředí. Na vhodných plochách se pokouší znovu nastolit zapomenuté způsoby, jako jsou světlé lesy či výmladkové hospodaření, uvedla šéfka CHKO. Opouštění tradičního způsobu hospodářství podle ní nejvíce hrozí na odlehlých a hůře přístupných pozemcích. Rizikem je ale také tlak na výstavbu v malebné krajině.
- Rozsáhlé pohoří Karpat zasahuje do území Rakouska, Česka, Slovenska, Polska, Maďarska, Rumunska a Srbska. Celkovou rozlohou 210 tisíc metrů čtverečních přesahuje i Alpy. Nejvyšším vrcholem je slovenský Gerlachovský štít s 2655 metry nad mořem, kromě několika oblastí ale nejsou Karpaty vysokohorského charakteru, jde spíš o nižší a zalesněné hory.
- Bílé Karpaty označují část pohoří okolo hranic mezi Českou a Slovenskou republikou, na obou stranách jde o chráněné území. Nejvyšší vrchol Velká Javořina s 970 metry nad mořem se tyčí na české straně, na slovenské straně se zase nachází bělostné vápencové skály, které daly pohoří název.
- Zdroj: Wikipedie
Lidé v Bílých Karpatech
I když jsou Bílé Karpaty charakteristické zejména květnatými loukami, původně byla celá oblast zarostlá hustými a neprostupnými lesy. Osidlování lidmi proto probíhalo pomalu. Sídliště a opevnění, včetně těch velkomoravských, vznikala v nižší části Bílých Karpat.
Hory samotné byly ale až do středověku územím nikoho. Získat nad ním vliv se pokoušela šlechta budováním hradů, hlavní osidlování ale začalo až s vpádem Tatarů a kočovných kmenů v polovině 13. století.
Česko-slovenská hranice, jak ji známe dnes, vznikla už na začátku 14. století po porážce vlivného uherského šlechtice Matúše Čáka, který ovládal západní Slovensko. Zásadní zvrat v hospodaření a způsobu života lidí přišel až v 18. století, lidé začali zakládat i ve vyšších a odlehlých oblastech typické kopaničářské obce.
Specifické podmínky života v horách v kombinaci s rozptýlenými obydlími vedly k udržení folklórních tradic až dodneška. Okraj západní části náleží Dolňácku, několik vesnic v okolí Velké nad Veličkou tvoří Horňácko. Samostatnou národopisnou oblastí jsou Moravské Kopanice. Do okolí Valašských Klobouk zasahuje Valašsko, k němu přiléhá Luhačovické Zálesí. Dodnes je v Bílých Karpatech při oslavách různých svátků živá tradice lidových krojů, písní a tanců.
Souznění přírody a lidí v nich žijících v Bílých Karpatech přitom neruší davy turistů. Přestože se každoročně objevují na nejatraktivnějších místech, zejména v době kvetení orchidejí, enormním tlakem návštěvníků území netrpí. A to ani v době, kdy kvůli pandemii covidu-19 míří do přírody více lidí.
V CHKO Bílé Karpaty je pět národních přírodních rezervací, jedna národní přírodní památka, šestnáct přírodních rezervací a třicet přírodních památek. Mezi nimi se kromě charakteristických orchidejových luk ukrývá například i prales Javorina.
Harmonické krajiny si všimla i organizace UNESCO, která ji v roce 1996 zařadila mezi evropské biosférické rezervace. Další prestižní ocenění přišlo v roce 2000 jako Evropský diplom Rady Evropy.
