„Jmenuji se Igor Hnízdo“ – touto legendární větou a úderem ruky do tabule vstoupil do děje filmu Obecná škola přísný učitel v podání Jana Třísky. Jeho předobraz – učitel Václav Mejstřík – byl podle vzpomínek tehdejších žáků uhrančivý a přísný muž bez úsměvu. Stejně jako filmová postava se i on zajímal o půvabné kolegyně a vyprávěl o odbojové činnosti, která ale není doložena.
Václav Mejstřík skutečně učil například bratry Rosenheimovy, filmem proslavené uličníky z poválečných Slatin. Žáky fackoval a báli se ho jak ti mladí, tak i z vyšších tříd. S oblibou je taky tahal za vlasy. Používal asi 70 cm dlouhou tvrdou rákosku. Trestaný žák musel nastavit jednu ruku a pokud ucuknul, trest byl tvrdší - musel nastavit ruce obě: „Myslím, že tento výchovný prostředek, který mi nijak neuškodil, by se do škol měl asi vrátit,“ konstatuje Miloslav Huleš, jeden z Mejstříkových žáků.
Václav Mejstřík hrál na housle, ale pro to žižkovští rabijáci neměli moc pochopení. Když ale v takové chvíli vyrušovali, srovnal je pan učitel i smyčcem. Jarka Veruovičová a Miloslav Huleš už Václava Mejstříka zažili v 50. letech ve škole na Jarově. A právě na Jarov dojížděl filmový Igor Hnízdo ze Slatin za paní učitelkou, ke které taky posílal žáky s romantickými dopisy. Podle Jarky Veruovičové v jarovské škole dlouhá léta vedla družinu paní Blažena Mejstříková, což byla jeho manželka.
To, že do obecné školy na Slatinách přešel Igor Hnízdo z Vršovic z trestu, potvrzují i další pamětníci, které Václav Mejstřík za války učil. Projevoval totiž vždy velký zájem o mladé kolegyně. „Měli jsme třídní učitelku Jarmilu Pelcovou, která byla mladá, krásná, vnadná. A v létě, když Mejstřík stál u okna a zahleděně se díval do dáli, věděli jsme, že paní učitelka tělocvikářka jde s dětmi cvičit na hřiště,“ vzpomíná Otakar Bartoň. Jarka Veruovičová dodává, že děvčata na to už čekala, jestli tam bude. „A vždycky tam byl,“ dodala s úsměvem.
Každopádně všichni pamětníci pedagogických praktik Václava Mejstříka se shodují, že byl výborným a oblíbeným učitelem. Nejen, že nosil pistoli, ale s žáky třeba střílel do terčů. Uměl taky poutavě vyprávět o historii, a dokonce prý používal i hypnózu.
Zdeněk Svěrák, který Václava Mejstříka, respektive Igora Hnízda proslavil, dodává, že si pana učitele vážili a to, co jim říkal, přímo hltali. „Teprve později jsme o tom začali pochybovat, jestli je možné, aby byl zároveň v koncentráku a partyzán a všechno možné,“ řekl Zdeněk Svěrák.
Jakoukoli odbojovou činnost Václava Mejstříka nebo jiné odvážné činy ale nezjistili ani badatelé z Vojenského historického ústavu. Jeho jméno podle historika Tomáše Jakla nefiguruje v žádném ze seznamů příslušníků československé zahraniční armády za druhé světové války.
Jedno bílé místo Mejstříkovy válečné éry ale objevili pracovníci městského archivu. Ve školním roce 1944-45 totiž neučil a nastoupil znovu na učitelské místo až 1. června 1945. „Z nějakých důvodů byl v kritickém období mimo službu,“ konstatoval Václav Ledvinka, ředitel Archivu hlavního města Prahy.
Každopádně je jisté, že za jediný školní rok by Václav Mejstřík nestihl veškeré aktivity protifašistického odboje tak, jak je sám žákům líčil. Co ale naopak jisté je - Václav Mejstřík se za války na škole ve Vršovicích setkal s ředitelem a odbojářem Janem Zelenkou Hajským. Ten pomáhal parašutistům vysazeným z Británie, kteří uskutečnili atentát na Reinharda Heydricha. Václav Mejstřík na školu nastoupil v roce 1940.
V Národním archivu objevili složku Václava Mejstříka coby člena Svazu protifašistických bojovníků. Vyplývá z ní, že v posledním roce války byl zatčen a vyslýchán gestapem přímo v Pečkově paláci, několik týdnů pak strávil ve věznici Pankrác a v koncentračním táboře v Terezíně. Prchl z totálního nasazení, skrýval se u bratra a taky v lesích okolo Kopidlna. Zúčastnil se akce při zabavování vojenského vlaku a s malou skupinou se před 5. květnem probíjel do Prahy. Na barikádách bojoval pod velením poručíka Vohlídka. To vše o sobě uvedl Václav Mejstřík v roce 1957 sám a prověřovala to komise Ministerstva obrany. Najdeme tam taky, že pomáhal s odbojovou činností už zmíněnému Janu Zelenkovi Hajskému.
Václav Mejstřík se narodil 14. července roku 1907 ve Mstěticích nedaleko Prahy a podle dostupných materiálů zemřel pravděpodobně v roce 1980 v Praze bez potomků. V polovině padesátých let se stopa Václava Mejstříka vytrácí. Dál ho neevidují ani školní kroniky. Ostatně, otazník dál visí i nad jeho válečnou činností. Na jednom z výkazů je ručně napsáno slovo vyškrtnut. Dosud se nepodařilo zjistit, zda to bylo ze Svazu protifašistických bojovníků a z jakého důvodu.
Zdeněk Svěrák dodává, že Václav Mejstřík měl velké charisma: „Už to, že někdo přijde do třídy v khaki košili s malou pistolí v rajtkách a upře na vás takové přísné oči. A pak se dozvíte, že je dokonce spisovatel. A to on skutečně byl,“ uvedl Zdeněk Svěrák. Václav Mejstřík skutečně napsal dvě knihy. Jednu pro menší děti a jednu pro mládež. Dosud se objevují v nabídkách antikvariátů. Jmenují se Negrínek a Tajemství zeleného meteoru.
