Na Novém židovském hřbitově v Praze zůstává přes tisíc neoznačených hrobových míst, ukazují data Židovské obce. Statistiku se snaží napravit projekt, jehož cílem je vrátit lidem důstojnost a připomenout jejich životní příběhy. Podle Jáchyma Pešaty ze společnosti Matana už takto přibylo přes 120 náhrobků se jmény. Projekt ale naráží na nedostatek financí.
Správa budov a hřbitovů společnosti Matana při Židovské obci v Praze spustila projekt označování hrobů na Novém židovském hřbitově v roce 2013.
„Projekt se zaměřuje na vyhledávání a označování doposud neoznačených hrobů. Jde o místa, která dnes často působí jako prázdné plochy, ale ve skutečnosti zde odpočívají konkrétní lidé,“ popsal Pešata. Společnost doposud ví o více než tisícovce neoznačených míst. „Počet ale není konečný, protože průzkum stále pokračuje a lze očekávat, že bude ještě vyšší,“ dodal Pešata.
Většina neoznačených hrobů podle rituálního správce pohřebišť obce Chaima Kočího pochází z dob holocaustu. „Podle židovské rituální tradice je zvykem rov hrobu označit trvalým náhrobkem až po uplynutí jedenácti měsíců od pohřbu. Vzhledem k válečné situaci ale mnohdy na místě nezůstal po jedenácti měsících nikdo, kdo by vybudování náhrobku zařídil,“ vysvětlil Kočí.
Organizace se přitom snaží dohledat nejen jména, ale také konkrétní příběhy Židů. „Nejde jen o technickou záležitost, ale především o akt historické paměti a určitého morálního zadostiučinění,“ doplnil Pešata.
Samostatnou kapitolu podle Pešaty tvoří pohřby vězňů terezínské Malé pevnosti. Jedním z nich byl třeba obchodník Hugo Lederer. „Zemřel v roce 1942 v Malé pevnosti, podle úmrtního listu na infarkt, což bylo označení, kterým nacisté často zastírali násilnou smrt,“ uvedl. „Je pravděpodobné, že se jeho přeživší dcera o místě pohřbení vlastního otce nikdy nedozvěděla.“ Jeho hrob se podařilo identifikovat v loňském roce, letos bude díky podpoře soukromého dárce důstojně označen.
Projekt také porovnává skutečný stav hrobových míst s archivními materiály. „Základem jsou především pohřební knihy spolku Chevra kadiša, který zajišťuje veškeré úkony spojené s pohřbíváním. Tento spolek zajišťoval pohřby i během druhé světové války a vedl velmi přesnou evidenci umístění hrobů,“ sdělil Pešata. Takové údaje pak pracovníci dále ověřují v matrikách židovských náboženských obcí, v Národním archivu nebo třeba v Památníku Terezín.
Náhrobky už nechybí
Řadě Židovských obcí se přitom informace k náhrobkům podařilo doplnit už v minulosti. Důvod je nasnadě – nižší počet hrobových míst, než kolik jich je v metropoli. „Židovská obec Brno již před asi patnácti lety taková hrobová místa označila,“ uvedl její předseda Jáchym Kanarek. Podobně je na tom i Židovský hřbitov v Olomouci: „Problematika neoznačených hrobů u nás byla již před více než dvaceti lety vyřešena,“ řekl předseda Židovské obce Olomouc Petr Papoušek.
Třeba v Karlových Varech takový problém řešit nemuseli, neznámí Židé tam pohřbíváni nebyli. Po zapálení synagogy v listopadu 1938 byla většinu otců rodin odsunuta do koncentračního tábora Buchenwald, kde byla násilně donucena přepsat svůj majetek na Německou říši. Většina Židů následně z Karlovarska uprchla do ciziny nebo do vnitrozemí. „K pozdějším pohřbům tak na našem hřbitově již nedocházelo,“ uvedl Kočí, který vede také Židovskou obec v Karlových Varech.
Neoznačené hroby se nachází i na jiných hřbitovech, které spadají pod pražskou Židovskou obec. Jako příklad uvádí Pešata ten ve Slaném. „I tam plánujeme v budoucnu umístit náhrobky, protože tamější pohřby jsou poměrně dobře zdokumentované,“ dodal Pešata.
Označovat hroby se ale nedaří tak rychle, jak by si Židovská obec představovala, naráží na nedostatek financí. „Projekt je finančně poměrně náročný, protože výroba jednoho náhrobku stojí v průměru kolem 22 tisíc korun,“ podotkl Pešata. Do značné míry je tak projekt závislý na podpoře veřejnosti. „Kdokoli může přispět na konkrétní hrob nebo na projekt jako celek. Jakmile se podaří shromáždit alespoň polovinu nákladů na zhotovení náhrobku, zbývající část doplatí obec,“ dodal Pešata.
