V osmdesátém devátém ho zastrašovala Státní bezpečnost i někteří vysokoškolští učitelé. Dnes se o to snaží někteří politici. Před třiceti lety Marek Wollner na katedře žurnalistiky spoluorganizoval revoluční dění. Nyní jako šéf reportážní publicistiky České televize odhaluje nepravosti. To, jak se měnila jeho profese i politická kultura nejen směrem k novinářům, přibližuje v nejnovějším podcastu Background ČT24.
Na patnáct minut jsem se stal slavným dřív než v Česku, vzpomíná na zatčení na Slovensku Wollner
Pod jeho jménem vycházely v novinách nejdřív články o církvi. K ničemu jinému eléva Marka Wollnera v Lidových novinách na začátku 90. let nepustili. Pak psal o neparlamentní opozici a následně o té parlamentní. „Což bylo krásné slovo pro KSČM,“ říká dnes Wollner.
Víc než práce v první redakci ho pár měsíců předtím ovlivnily revoluční události. „První demonstrace, na které jsem byl, byla 28. října 1988 na výročí vzniku první republiky. Na výročí 21. srpna jsem nemohl, odjížděli jsme na chmelovou brigádu, to mě velmi mrzelo. Takže jsem byl až na té druhé a byl to šokující zážitek,“ vypráví Wollner. Nedělal si iluze, přesto ho brutalita policistů, kteří proti demonstrujícím zasahovali, překvapila. Pak už žádnou další demonstraci nevynechal.
Období pádu totality je dodnes jeho jediné období, kdy cítil strach. A také bezmoc. „Výzva nebýt zbabělý a skrčený, když se zrovna děje něco důležitého, byla chválabohu silnější,“ vysvětluje, proč se na škole zapojil do stávkového výboru a riskoval tak vyhazov.
„Chceme psát pravdu“
S některými dalšími spolužáky nad vstup na katedru žurnalistiky vyvěsil plakát s heslem „Chceme psát pravdu“. Do školy si vzali spacáky a ve dne i v noci psali, tiskli, přepisovali a informace šířili do regionů. Wollner například s taxikářem vyjel v noci rozdávat letáky do severních Čech.
„Pak jsem se dozvěděl, že nás StB evidovala. Kdyby to dopadlo blbě, skončíme jako naši předchůdci z roku 1968, kteří byli vyhozeni ze škol, dokonce šli do vězení. To jsme v té době ale vůbec neřešili,“ vzpomíná Wollner.
S nepochopením se setkal ze strany některých učitelů i dalších studentů. Z některých jeho spolužáků, kteří se revolučních akcí neúčastnili, jsou přitom nyní také novináři. „Někteří začali chodit do kostela, protože jednu víru potřebovali vyměnit za druhou. Z jiných se stali dobří novináři a někteří jsou konzervativci, se kterými těžko hledám společné hodnoty. Teď, když se na sociálních sítích objevují propagandistické články, tak je sdílejí často tito lidé, kteří měli tehdy problém uvědomit si, co je komunistický režim a proč nemá pravdu,“ tvrdí.
Uvězněn na Slovensku
K velkým novinářským tématům se dostal ještě v 90. letech. Nejdřív v časopisu Respekt a pak v Týdnu. Kromě českých událostí sledoval i ty slovenské. Tam se také „na patnáct minut stal slavným dřív než v Česku“. Policie ho zadržela během reportáže o slovenském referendu o vstupu do NATO. Proti byl tehdejší slovenský premiér Vladimír Mečiar. A byl to také Mečiarův bratr, kdo policii na Wollnera a jeho fotografa zavolal.
„Od policistů jsem si půjčil mince, naházel jsem je do telefonní budky a zavolal jsem do časopisu Včela. V seznamu totiž bylo napsáno, že je to redakce SME. Odvyprávěl jsem příběh a paní řekla, že jsem se nedovolal do SME, ale do Včely, která patří Mečiarovým soudruhům. Ale že ona je ta správná, takže to rozešle dál. Za chvíli stálo pod okny pět nebo šest novinářů, kteří chtěli vědět, proč jsme zavření, když jenom děláme svoji práci,“ směje se dnes Wollner svému šestihodinovému uvěznění.
Jiná politická kultura
Určitá deziluze přišla s rokem 1997 a následně novým miléniem. Po kauze tajného konta ODS a informacích o pozadí privatizace Wollner pochopil, že politici nejen s novináři nehrají tak čistě, jak si lidé tehdy představovali. Teď ho navíc trápí ještě jedna věc – že se politická kultura natolik změnila, že někteří na zjištění investigativních reportérů vůbec nereagují nebo na novináře útočí.
„(Tomio) Okamura (SPD) s drzostí sobě vlastní o mně říká, že jsem podvodník. Měl bych odpovědět stejným způsobem, ale nechám si to pro sebe. A Andrej Babiš (ANO) o nás (Reportérech ČT) i o mně řekl, že jsme zkorumpovaná pakáž. Nejsem ani jedno a musím mu říct, aby si zametl před vlastním prahem. To tak bývá, podle sebe soudím tebe,“ říká Wollner.
Celý rozhovor si poslechněte v podcastu Background ČT24 na Spotify, Soundcloud, Youtube a Podcasty Google a Apple.