První rozhovor s premiérem dělal v devatenácti. „Po převratu chyběla celá generace novinářů,“ říká Šídlo

Z hlavy si pamatuje nejen každého dalšího premiéra, ale vybaví si i výsledky snad všech parlamentních voleb. „První volby, které jsem jako novinář pokrýval, byly první volby, ve kterých jsem mohl volit,“ vzpomíná v podcastu Background ČT24 s podtitulem Generace novinář Jindřich Šídlo. A popisuje také to, jak se politické reportování za uplynulých třicet let vyvinulo.

Ještě mu nebylo ani dvacet let a už se jako začínající novinář potkával s nejvýše postavenými politiky v zemi. „Bylo léto a byl rok 1992,“ vysvětluje s úsměvem Jindřich Šídlo kraťasy a špinavé tričko u rozhovoru s posledním předsedou československé vlády Janem Stráským. Tričko brzy vyměnil za košili a kraťasy za kalhoty, diktafonu už se ale nepustil. A i když psal i o jiných tématech, politiky se stále držel.

Jeho úplně první volby jako voliče i novináře se odehrávaly ve stejném roce jako rozhovor v kraťasech. „Bylo to v roce 1992, pracoval jsem v Českém deníku. Kdybych se na to teď podíval, pokrývání kampaně bylo legrační. Bylo vidět, komu fandíme, profesně to bylo špatné,“ říká Šídlo. Patří ke generaci novinářů, která po revoluci nastoupila do médií bez jakýchkoli předchozích zkušeností. Do Českého deníku se prý přihlásil a oni ho „prostě“ vzali.

„Po převratu tady chyběla celá jedna generace novinářů. Teď mého věku, lidí ve středním věku. Spousta lidí z novin odešla, spousta byla zdiskreditována,“ vzpomíná na své začátky Šídlo. On a řada dalších podle něj dostala nezaslouženě výhodu referovat v médiích o tom, na co ještě neměli zkušenosti.

Učili se za pochodu. Od některých starších kolegů, jako následně Šídlo v Respektu, ale hlavně tak, že byli v terénu. „Stojíte ve dvě hodiny v noci ve Sněmovní ulici, kde jedná Klaus s Mečiarem, pak je krátká rychlá tiskovka a z ní musíte něco vytvořit. Možná to někoho překvapí, tehdy nebyl internet, takže to mohlo vyjít až za dva dny. Ale stejně tam člověk stál,“ popisuje Šídlo pro něj nezapomenutelné okamžiky po prvních volbách.

Zlomové mobilní telefony

Legrační bylo podle něj i jeho tehdejší vybavení, které spočívalo pouze v diktafonu a bloku, občas s sebou měl i fotografa. Teď je pro něj k práci nezbytný telefon. Právě start mobilních telefonů pro něj představuje největší změnu v novinářské profesi. Mezi české politiky a novináře se dostaly po volbách v roce 1996.

„Tam vznikla mobilní žurnalistika, najednou byli politici dostupní. Předtím je honit někde po kancelářích bylo únavné, těžké a dlouhé. Zatímco zavolat jim na mobil bylo najednou jednoduché,“ vysvětluje Šídlo. „A vyvinulo se něco, co není ve světě běžné, že si pořád s někým z politiků esemeskujeme,“ dodává.

Jako příklad dává Velkou Británii. Během stáže v deníku The Times od kolegů vyzvídal, zda si píšou textové zprávy s tehdejším premiérem Tonym Blairem. „Koukali na mě a řekli, že ne. Měli úzus, že pokud nezačíná válka nebo se nestane něco mimořádného, tak má mluvčího, který je placený za to, aby komunikoval s tiskem,“ vypráví.

Výsledky voleb si pamatuje, odhady ale nedělá

Jiní novináři o něm říkají, že co se týče politiky, má fenomenální paměť nebo že je chodící encyklopedie. Zatímco výsledky si pamatuje, odhady až na jednu nepovedenou výjimku nedělá. Za třicet let psaní o politice dospěl k tomu, že výsledky voleb jsou neodhadnutelné. „Myslím, že to bude i letos, že se netrefí nikdo včetně výzkumných agentur,“ dodává.

A i když to zatím nevypadá, věří, že i nadcházející volby přinesou nějaké překvapení. „Přijde překvapení. Jaké bude, nevím,“ říká Šídlo s tím, že bez překvapení to nejsou volby.

Paradoxně to není žádná politická nebo volební událost, která by v něm zanechala největší novinářský zážitek. Ten si Jindřich Šídlo ještě jako reportér Mladé fronty DNES odvezl z New Yorku po útoku na Světové obchodní centrum. Na místo se přitom dostal spíš náhodou. Z redakce, kde pracoval jen pár dní, byl totiž jediný, kdo do New Yorku mohl odletět hned. „Hledali někoho, kdo umí aspoň trochu anglicky, znal by New York a měl vízum. Že jsem měl platné vízum, mě do toho letadla posadilo,“ vysvětluje Šídlo.

Celý rozhovor si poslechněte v podcastu Background ČT24 na Spotify, Soundcloud, YouTube a Podcasty Google a Apple.