Izrael bude v letošním ročníku Eurovize reprezentovat Eden Golanová. Zatímco dvacetiletá zpěvačka se na mezinárodní písňovou soutěž těší, ne všichni jsou z její účasti nadšení. Kvůli dění v Pásmu Gazy by pěvecké klání měl židovský stát podle kritiků ze severských zemí, včetně Švédska, které letošní ročník pořádá, opustit. Argumentují vyřazením Ruska kvůli agresi vůči Ukrajině. Podle pořádající Evropské vysílací unie (EBU) je takové srovnání ale složité a odvolává se na to, že není politickou organizací.
O zástupkyni židovského státu pro Eurovision Song Contest rozhodlo hlasování izraelských diváků a poroty. Dvacetiletá Eden Golanová pochází z Tel Avivu, na jevišti se pohybuje od dětství – nejprve působila jako tanečnice, pak přidala zpěv. Hudební inspiraci čerpá z nejrůznějších stylů a jejím skutečným snem je prý duet s Beyoncé.
Úspěch na Eurovizi by mohl být k naplnění tohoto snu prvním velkým krokem. „Letos jsem více než kdy jindy nadšená, že mohu reprezentovat svou zemi na největším evropském jevišti. Slibuji, že ze sebe vydám to nejlepší a přivezu soutěž Eurovize 2025 do Izraele,“ uvedla po vítězství v národním kole Eden Golanová.
Země vítěze totiž v následujícím ročníku soutěž hostí. Ne vždy to ovšem bylo možné. Pro příklad přitom není třeba chodit daleko do minulosti. Loni se zástupci zemí, které jsou členy vysílací unie EBU, sešli v Liverpoolu, přestože o rok dříve si vítězství vyzpívala ukrajinská kapela Kalush Orchestra. Jenže vysílat nejsledovanější událost světa (odmyslíme-li si sportovní utkání) z Ruskem napadené země nebylo dost dobře možné, organizace se tedy ujala stříbrná Velká Británie.
Píseň pro rukojmí
S jakou písní zkusí Eden Golanová oslovit miliony diváků po celém světě, bude teprve oznámeno. Nicméně izraelská státní vysílací společnost KAN, která má účast tamních umělců na starost, podle The Times of Israel informovala, že „s ohledem na komplikované období“ musí píseň obsahovat hebrejský text.
V domácí soutěži, kde se vybíral izraelský zástupce, vystoupila Golanová se skladbou I Don't Want to Miss a Thing od kapely Aerosmith a věnovala ji všem, kteří touží po návratu svých blízkých domů.
A to včetně rukojmí unesených Hamásem loni 7. října, kdy ozbrojenci z palestinského hnutí, považovaného například Evropskou unií a Spojenými státy za teroristickou organizaci, při útoku na židovský stát povraždili na dvanáct set lidí a zhruba 250 dalších odvlekli do Pásma Gazy. Velká část unesených stále v zajetí Hamásu zůstává, o jejich propuštění usilují příbuzní po celém světě i diplomaté.
Golanová vystupovala obklopena prázdnými židlemi, které měly symbolizovat její unesené krajany. „Chci se postavit před celou Evropou a pozvednout náš národ,“ podotkla zpěvačka, proč cítí svou účast na Eurovizi jako důležitou. „Je to možnost ukázat celému světu, kdo skutečně jsme, ukázat naše emoce, naši sílu a náš lid – že jsme tady, navždy, společně,“ je přesvědčená. Do Izraele se Golanová vrátila zhruba před dvěma lety, jako dítě žila třináct let se svou rodinou v Rusku.
Bombardování neslučitelné s optimismem
Při odvetném izraelském bombardování Gazy a pozemní operaci podle tamních úřadů ovládaných Hamásem zemřelo nejméně 27,7 tisíce Palestinců, tento údaj nicméně nelze nezávisle ověřit. A s rostoucím počtem mrtvých civilistů v Gaze sílí výzvy k zákazu účasti Izraele v letošní Eurovizi.
Kampaň za vyloučení odstartovalo loni v prosinci prohlášení islandské Asociace skladatelů a textařů. Stálo v něm, že kvůli agresi Izraele v Gaze je tato země neslučitelná s akcí „ve znamení radosti a optimismu“. A pokud bude Izraeli umožněno se účastnit, měl by Island Eurovizi bojkotovat. Petice nasbírala na deset tisíc podpisů, což odpovídá téměř třem procentům obyvatel ostrovního státu.
Podobné dopisy – byť s výrazně méně podpisy – vznikly v uplynulých týdnech i v dalších severských zemích. Vyjádřili se ale i jednotliví umělci, třeba letošní zástupkyně Irska Bambie Thug.
U Ruska vadila agrese, u Běloruska propaganda
Argumentace se často opírá o precedens z nedávných let, kdy bylo diskvalifikováno Rusko s Běloruskem.
K vyřazení Ruska došlo v roce 2022 v souvislosti s agresí vůči Ukrajině. Organizátoři nejprve takový krok odmítali, nakonec k němu přistoupili s vysvětlením, že „ve světle nebývalé krize na Ukrajině by zahrnutí ruské účasti poškodilo reputaci soutěže“.
EBU zároveň zdůraznila, že je apolitickou organizací, které jde o oslavu rozmanitosti a mezinárodní výměnu prostřednictvím hudby. Ruské národní vysílací organizace následně na protest pozastavily členství v EBU, což jim znemožnilo účast v dalších ročnících klání.
O rok dříve v semifinále chybělo Bělorusko, když nominovalo píseň působící propagandisticky. Její text totiž zesměšňoval násilně potlačené protesty namířené proti prezidentovi Alexandru Lukašenkovi. EBU skladbu odmítla s tím, že „porušuje pravidla, která zajišťují, aby soutěž nebyla účelově zneužívána nebo znevažována“. Ani běloruská státní televize už není členem Evropské vysílací unie.
Stejné porušení hodnot, tvrdí kritici z Finska
Například výzva podporovaná částí finských interpretů a dalšími lidmi z hudební branže poukazovala na to, že finská veřejnoprávní televize Yle tvrdila, že válka vedená Ruskem porušuje veškeré hodnoty, které tato finská společnost vyznává. Proto tlačila na EBU, aby se Rusko Eurovize neúčastnilo.
„Nyní očekáváme od Yle stejně aktivní postoj na ochranu hodnot,“ stojí v petici. Podle jednoho z autorů textu, pracovníka v kultuře Lukase Korpelainena, se Izrael hudební soutěže účastní proto, aby zlepšil svou reputaci ve světě.
O finském zástupci se teprve rozhodne během února. Jeden z finalistů, rapper Jesse Markin, už se nechal slyšet, že pokud by Finové nejvíce hlasovali pro něj, na Eurovizi s účastí Izraele nepojede.
Chápeme obavy, ale…, reaguje EBU
Pořadatelé Eurovize údajné paralely mezi Izraelem a Ruskem nechtějí příliš komentovat. „Srovnávání válek a konfliktů je složité a obtížné a jako nepolitické mediální organizaci nám nepřísluší,“ uvedl v e-mailu pro The New York Times generální ředitel EBU Noel Curran. „Chápeme obavy a hluboce zakořeněné pohledy na současný konflikt na Blízkém východě,“ řekl. Dodal však, že Eurovize „není soutěží mezi vládami“.
Není to poprvé, co se konflikt mezi Izraelem a Palestinci objevil na Eurovizi, které se Izrael účastní od začátku sedmdesátých let. Zvítězil čtyřikrát (dokonce dvakrát za sebou, což zemi kvůli vysokým nákladům znemožnilo soutěž v roce 1979 hostit).
Například v roce 2019 vyzvali palestinští aktivisté k bojkotu show, která se konala toho roku v Tel Avivu. Nikdo neodstoupil, ale islandská kapela Hatari vytáhla během živého vysílání transparent s palestinskou vlajkou. A to nebylo vše, když doprovodní tanečníci hosta večera – Madonny – měli na zádech připevněnou jak palestinskou, tak izraelskou vlajku.
Letos se o zastupování Islandu uchází mimo jiné palestinský zpěvák Bashar Murad, jehož dřívější spolupráce pojí právě s provokativní kapelou Hatari. V nedávném rozhovoru se vyslovil proti ničení Gazy. Pokud ale hlasy Islanďanů pošlou Murada na pódium Eurovize, měl by se podle pravidel soutěže zdržet politických prohlášení.
Politice se lze těžko vyhnout
Ovšem olej do ohně už stihla v současné napjaté situaci přilít připomínka podpisu, který loni zpěvák Olly Alexander, v jehož letošní vítězství doufá Velká Británie, připojil pod otevřený dopis označující akce v Gaze za genocidu.
Pořadateli deklamovanou apolitičnost je těžké dodržet. Podle autora knih o Eurovizi Deana Vuletice hlasující stále častěji soutěž vnímají jako „fórum pro politická prohlášení“. Vítězstvím drag queen Conchity Wurst v roce 2014 dali najevo podporu LGBTQ+ komunitě a první místo pro Kalush Orchestra loni znamenalo vyjádření odporu vůči ruské invazi.
Takže pokud izraelská favoritka Eden Golanová v Malmö vystoupí, bude nejspíše mnoho hlasujících brát v úvahu víc než jen její zpěv, míní The New York Times.
Zatím každopádně zůstává Izrael jednou z celkem sedmatřiceti zemí, jejichž zástupci se pokusí svými písněmi zaujmout letos posluchače po celém světě. Česko vyslalo zpěvačku Aiko. Obě semifinále 7. a 9. května i finále 11. května z Malmö odvysílá Česká televize v přímém přenosu.
