Na seznam takzvaného nemateriálního (nebo nehmotného) kulturního dědictví přibývaly v Česku dosud statky tradiční lidové kultury. Jako modrotisk nebo tanec verbuňk. Ministerstvo kultury nově možnosti zápisu otevírá i mimo tuto „škatulku“. V širším pojetí má totiž péče směřovat i na živé tradice, které jsou součástí každodenního života společnosti i ve městech. Třeba tramping.
Nemateriální kulturní dědictví zahrnuje ústní tradice, hudbu, tanec, obřady, znalosti o přírodě i dovednosti tradičních řemesel. Tedy nic, co by šlo spočítat, změřit nebo čeho by se dalo dotknout.
„Stále se bavíme o živých tradicích, které jsou prověřené časem, tedy kořeny v minulosti mít musí. Ale otázka je, jak dlouhá tato minulost musí být. Podstatné je, že je to něco, co lidé vnímají jako důležitou součást svého života, vnímaly to i předešlé generace a lidé chtějí předat tyto tradice dál svým dětem,“ podotýká k novému, širšímu pojetí tohoto pojmu etnoložka Eva Kuminková z Národního ústavu lidové kultury.
Péčí o nehmotné kulturní dědictví naplňuje Česko závazky vyplývající z úmluvy UNESCO, které stráží nejrůznější kulturní (a přírodní) památky po celém světě, a to jak hmotné, tak ty nehmotné.
Mezi nemateriální světové dědictví se zatím dostalo devět českých zástupců. Od slováckého verbuňku přes loutkářství či vorařství až k naposledy zapsané ruční výrobě skla. „Na seznamu je zapsáno už hodně statků a Česká republika tvoří téměř jedno procento. Když si vezmeme, že úmluvu ratifikovalo 185 států, tak jedno procento je nadprůměr. Hlavně na tak malou zemi, jako jsme my,“ podotýká Kuminková.
Pivo i pašije
Od roku 2009 existuje ale i národní seznam. Ten byl dosud vyhrazen „nemateriálním statkům tradiční lidové kultury“. Figurují v něm i další položky kromě těch, které to „dotáhly“ až do UNESCO.
Například nejnověji se letos v lednu do výběru dostaly tři přírůstky: po Německu a Belgii se Česko stalo třetím evropských státem, který za nehmotné kulturní dědictví označil svou pivní kulturu.
Na seznam přibyly také pašijové hry v jihočeských Hořicích a výroba forem pro modrotisk. Samotný modrotisk, tedy specifický potisk textilií, už od roku 2018 dokonce patří k nehmotnému světovému dědictví UNESCO. Z aktuálních návrhů tam k posouzení za Česko směřuje ochotnické divadlo.
Tradice ano, ale ne nutně lidová
Od podzimu 2025 se název i náplň tohoto národního seznamu mění. Úžeji vymezený Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury nahrazuje Seznam nemateriálního kulturního dědictví. Záběr má mít širší, než obsáhlo původní zaměření především na „jevy tradiční kultury venkovských komunit“.
„Naším cílem je, aby systém péče o živé tradice odrážel rozmanitost současné společnosti. Kulturní dědictví se netýká jen minulosti – žije mezi námi, v dovednostech, znalostech, zvyklostech i projevech, se kterými se lidé ztotožňují a které předávají dál,“ vysvětlila Kateřina Klementová z Národního ústavu lidové kultury, kde řídí odbor regionální a národnostní kultury.
Dosavadní přístup navazoval na historicky danou skutečnost, kdy už od devatenáctého století byla právě lidová kultura považována za jádro kulturního dědictví. V tomto duchu pokračovali i badatelé dvacátého století, při etnografických výzkumech se zaměřovali především na oblast venkova.
„Ale úmluva o materiálním kulturním dědictví je mnohem širší a zahrnuje všechny tradice, kterými společnost žije, nejen ty lidové, ale i ty, kterými společnost žije ve městech. Kdybych to měla přeložit do řeči konkrétních příkladů, tak bych mohla uvést taneční, stužkovací večírky nebo tramping a značkářští a podobné fenomény, které jsou velmi významné pro mnoho generací českých lidí, ale nevychází z toho tradičního lidového prostředí,“ upřesnila Kuminková.
Spolupráce se zemědělstvím
Novinkou je rovněž zapojení ministerstva zemědělství do péče o nehmotné kulturní dědictví, ale i vyhledávání potenciálních kandidátů na zápis.
„Agrární nemateriální kulturní dědictví, tedy tradiční pěstitelské, chovatelské, šlechtitelské postupy, dovednost řemesel souvisejících se zemědělstvím či péče o krajinu a původní metody zpracování rostlinných a živočišných produktů jsou součástí našeho národního kulturního pokladu, který chceme chránit,“ uvedl ministr zemědělství Marek Výborný (KDU-ČSL), když letos v lednu podepisoval memorandum o spolupráci s šéfem kulturního resortu Martinem Baxou (ODS).
Jako příklady uvedl výrobu perníku v Pardubicích nebo chov starokladrubských koní, kde k jezdeckému umu předávanému z generace na generaci patří výcvik kočárových koní speciálně pro ceremoniální vícespřeží. Na seznam světového dědictví UNESCO už byla v roce 2019 zapsána krajina pro chov a výcvik koní v Kladrubech nad Labem.
Na tuto příležitost ale ještě čekají kupříkladu tradiční zemědělské dovednosti. Zápis pomáhá uchovat určité know-how i pro budoucnost.
