Izraelec a Palestinec spolu natočili film, jinak ale Žádná jiná země rozděluje

Palestinec Basel Adra a Izraelec Yuval Abraham pocházejí ze států, které v dlouhotrvajícím konfliktu patří každý na opačnou stranu. Přesto tito dva muži společně natočili dokument. Snímek Žádná jiná země získal řadu festivalových cen a také Oscara. Navzdory společné tvorbě Adry a Abrahama ale dál rozděluje. Naposledy v Miami Beach, kde kvůli projekci snímku chtěl starosta nechat zavřít kino.

Rodina Basela Adry pochází z oblasti Masafer Yatta na Izraelem okupovaném Západním břehu Jordánu. Mladý aktivista roky dokumentuje trvalou snahu Izraelců o vysídlení tamních palestinských osad, jejichž obyvatelé nevědí, jestli jim dům nepřijede druhý den zničit buldozer. Adrovo úsilí podporuje izraelský novinář Yuval Abraham, vztah mezi nimi je ale zatížen velkou nerovností: zatímco jeden žije svobodně a bez omezení, ten druhý pod vojenskou okupací.

Dokument Žádná jiná země podává svědectví o tomto nepravděpodobném přátelství. Spolutvůrci snímku jsou ještě Palestinec Hamdan Ballal a Izraelka Rachel Szorová. „Asi před dvěma měsíci jsem se stal otcem a doufám, že moje dcera nebude muset žít stejný život jako já teď, neustále se obávat násilí proti osadníkům a demolice domů a vysídlení, které moje komunita prožívá a kterému čelí každý den,“ řekl Adra, když začátkem března přebíral Oscara za nejlepší dokumentární film.

Izraelsko-palestinský konflikt je léta citlivým tématem, po 7. říjnu 2023, kdy palestinská teroristická skupina Hamás zaútočila na židovský stát, přičemž ozbrojenci Hamásu vraždili a brali rukojmí, ještě více. Snímek Žádná jiná země vznikl ještě před tímto útokem, i tak vzbuzuje rozdílné emoce. Zvlášť když ho zviditelnila řada ocenění včetně Evropské filmové ceny či zmíněné oscarové sošky.

Starostovi vadí „antisemitský“ film

Nejnověji snímek přitáhl pozornost při projekci v kině O Cinema v Miami Beach v USA. Tamní starosta Steven Meiner nejprve provozovatele kina vyzval, aby zrušili naplánované promítání, a když se tak nestalo, navrhl vypovězení nájemní smlouvy a škrtnutí už slíbeného grantu ve výši čtyřiceti tisíc dolarů (přes 900 tisíc korun), které by pomohly neziskové organizaci s provozem.

newsletteru rozeslaném občanům Meiner označil Žádnou jinou zemi – poté, co film viděl – za „lživě jednostranný propagandistický útok na židovský národ, který není v souladu s hodnotami našeho města a jeho obyvatel“.

Z dokumentu Žádná jiná země
Zdroj: Autlook Filmsales

Zdůraznil, že je „přesvědčeným zastáncem svobody slova“, ale neměla by podle něho být tolerována „normalizace nenávisti“ a „šíření antisemitismu“ v zařízení vlastněném daňovými poplatníky. K varování před nenávistí pod hlavičkou „kultury“ připojil i příklad nacistického Německa.

Proti této interpretaci filmu se ohradil jeden z jeho autorů a protagonistů Abraham. „Když starosta používá slovo antisemitismus, aby umlčel Palestince a Izraelce, kteří se hrdě staví proti okupaci a apartheidu a společně bojují za spravedlnost a rovnost, mění jeho význam. Považuji to za velmi nebezpečné,“ cituje z filmařova vyjádření server Deadline.

Kino film nestáhlo

Izraelský tvůrce také odsoudil cenzuru, film podle něho osloví lidi s různými politickými názory. „Věřím, že jakmile jednou uvidíte drsnou realitu okupace v Masafer Yatta na Západním břehu, nebude možné ji ospravedlnit, a proto se starosta filmu Žádná jiná země tolik bojí,“ domnívá se Abraham.

Starostovy snahy pokládá navíc za kontraproduktivní. „Zákaz filmu jen zvyšuje zájem lidí ho zhlédnout,“ míní Izraelec.

Chvíli se zdálo, že na Žádnou jinou zemi ovšem diváci budou muset zajít jinam. Vedení kina se nejprve rozhodlo film „vzhledem k obavám z antisemitské rétoriky“ stáhnout, následně ale obrátilo.

Z dokumentu Žádná jiná země
Zdroj: Autlook Filmsales

„Poté, co jsem se zamyslela nad širšími důsledky pro svobodu projevu a poslání kina O Cinema, jsme se (spolu s představenstvem a zaměstnanci kina) shodli na tom, že je nezbytné tento uznávaný film promítat,“ uvedla pro web Deadline generální ředitelka kina Vivian Marthellová.

Svou prvotní reakci vysvětlila pro Miami Herald jednáním pod nátlakem. Zdůraznila také, že zařazení Žádné jiné země na program nemělo nic společného s politikou, ale s přesvědčením, že „každý hlas si zaslouží být vyslyšen“.

Společně jsme silnější, řekli tvůrci na Oscarech

O Cinema začalo Žádnou jinou zemi promítat jen pár dní poté, co snímek získal Oscara. Udělování prestižní sošky provázelo standing ovation, tedy ovace vstoje. Tvůrci při jejím přebírání zdůrazňovali potřebu spolupráce.

Basel Adra a Yuval Abraham s cenou Oscar
Zdroj: Reuters/Mike Blake

„Tento film jsme natočili my, Palestinci a Izraelci, protože společně jsou naše hlasy silnější. Vnímáme sebe navzájem i kruté ničení Gazy a jejího lidu, které musí skončit, a izraelská rukojmí brutálně unesená při útoku 7. října (2023), která musí být osvobozena,“ prohlásil tehdy Abraham. A dodal: „Existuje jiná cesta, politické řešení.“ Podotkl zároveň, že zahraniční politika Spojených států tuto cestu pomáhá blokovat.

A ne všichni aplaudovali. Například izraelský ministr kultury Miki Zohar reagoval na Oscara pro Žádnou jinou zemi příspěvkem, v němž ocenění filmu označil za „smutný okamžik pro světovou kinematografii“, protože „zkresluje obraz Izraele před mezinárodním publikem“. 

Komu patřil potlesk na Berlinale

K názorovým střetům kvůli Žádné jiné zemi docházelo už loni při světové premiéře snímku na festivalu Berlinale, kde navíc film získal cenu. Adra při děkovné řeči prohlásil, že těžko slaví úspěch, zatímco lidé v Gaze jsou „vyvražďováni a masakrováni“, a vyzval Německo, aby zastavilo vývoz zbraní do Izraele. Tleskající německá komisařka pro kulturu a média Claudia Rothová pak jen těžko vysvětlovala, že její aplaus patřil pouze izraelské polovině autorů.

Na druhou stranu kritice neunikl snímek ani od podporovatelů Palestiny. Například spisovatelka a aktivistka Susan Abulhawaová v souvislosti s filmem napsala, že „na světě už nemůže být místo pro sionismus, ať už liberální nebo jiný“ a izraelskému spoluautorovi Abrahamovi vyčítala, že se svezl „na palestinské bolesti“, aby „si udělal jméno a vydělal peníze“. Žádná jiná země vznikla v koprodukci Palestiny a Norska.

O vypovězení nájemní smlouvy kinu a zrušení grantu mají zastupitelé v Miami Beach hlasovat 19. března. O Cinema na tento den přidalo další projekce Žádné jiné země.

V Česku snímek uvedl loni festival v Karlových Varech a aktuálně ho promítá festival Jeden svět, tuzemského distributora zatím podle všeho nemá. 

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Od Draculy po lidové příšery. Pestrost hororu ukazuje nová kniha

Upíři, ďáblové, mrtvoly, krev, ale třeba i ekologie mohou být ústředními tématy hororových děl. Rozmanitost a významné autory tohoto literárního a filmového žánru rozebírá publicista Antonín Tesař v nové knize V domě je příšera. Strach je podle něj pro horor důležitý, ale ne nutně nezbytný. „Může reagovat na aktuální dění,“ poznamenává dramaturg Festivalu otrlého diváka Jiří Flígl.
před 11 hhodinami

Iniciativa chce v Kladně kulturní autonomii, primátor se ohradil vůči kampani

Iniciativa podporující kladenské Divadlo Lampion chce kulturní autonomii. Její zástupci vystoupili na zastupitelstvu. Reagují na nedávnou kauzu spojenou s představením MáMě a kritizovanou upoutávkou, kvůli níž vedení města na necelé dva dny pozastavilo přípravu představení. Primátor Milan Volf (Volba pro Kladno) se ohradil vůči kampani a odmítl tvrzení, že město nepodporuje kladenská divadla. Uvedl, že si váží umělecké tvorby a rozmanitosti, ale zároveň pro něj není umělecká svoboda synonymem pro neodpovědnost nebo zjevnou ignoraci pravidel.
před 17 hhodinami

Vltavská filharmonie i s okolními investicemi má stát 16,5 miliardy

Plánovaná stavba Vltavské filharmonie u stanice metra C Vltavská i se souvisejícími úpravami okolí vyjde Prahu podle aktuálních odhadů na 16,53 miliardy korun bez DPH. Vyplývá to z dokumentu, kterým městští radní schválili založení příslušných investičních akcí. Odsouhlasili také vznik nadačního fondu pro výběr příspěvků na samotnou stavbu filharmonie, která má vyjít na 11,65 miliardy korun. Její budování by podle harmonogramu mělo začít v roce 2027 a skončit o pět let později.
včeraAktualizovánopřed 18 hhodinami

Cenu divadelní kritiky získala inscenace Wernisch

Inscenací roku 2024 je podle Cen divadelní kritiky představení Wernisch v režii Jana Nebeského. Uvedlo ho Národní divadlo ve spolupráci s divadelním spolkem JEDL na Nové scéně. Nejlepší ženský herecký výkon předvedla Denisa Barešová v Paní Bovaryové, v mužské kategorii cenu převzal Mark Kristián Hochman za představení Vojcek_jednorozměrný člověk. Divadlem roku se stalo ostravské Divadlo Petra Bezruče.
16. 3. 2025

Uměleckou svobodu divadla v Kladně podpořil happening

Shromáždění na kladenském náměstí Starosty Pavla podpořilo uměleckou svobodu Divadla Lampion. Akce souvisela s kauzou spojenou s inscenací MáMě a kritizovanou upoutávkou, kvůli níž na necelé dva dny vedení města pozastavilo přípravu představení. Po skončení happeningu se asi dvacet účastníků přesunulo k historické radnici a někteří se na ni podle policie snažili vylézt. Organizátoři to popírají.
15. 3. 2025Aktualizováno15. 3. 2025

Herečka Jana Plodková zažije se skupinou studentů stav beztíže

Herečka Jana Plodková se chystá na výcvik v rámci projektu Česká cesta do vesmíru. Společně s dvacítkou vybraných studentů si vyzkouší parabolický let, kde bude vystavena stavu beztíže. S rolí kapitánky, která se připravuje na vesmírnou misi, má už zkušenosti ze satirického seriálu Kosmo.
15. 3. 2025

Cena literární kritiky Magnesii Liteře nekonkuruje, doplňuje ji, míní šéfka spolku

Česká knižní scéna má novou odbornou anketu. Tento týden se konal první ročník předávání Ceny literární kritiky, která se tak zařadila vedle tradičních ocenění Magnesia Litera. O jejich rivalitě v Událostech, komentářích diskutovali předsedové spolků a publicisté Blanka Činátlová a Pavel Mandys. Podle nich je prestižní Magnesia Litera nenahraditelná a Cena literární kritiky ji tak pouze doplňuje. Rozdíl vidí i v tom, že novinka cílí na menší okruh čtenářů.
15. 3. 2025

Vztahem komunistického režimu a kuchyně se zabývají dvě nové knihy

Vlivu komunistického režimu na české kuchyně se věnují dvě nové knihy. Historik Martin Franc popsal stravování od druhé světové války do konce šedesátých let. Tehdejší režim měl podle něho vždycky vůli prosadit co nejvíc masa. Problém ale byl, že ho nedokázal zabezpečit tolik, aby uspokojil stále rostoucí poptávku. Bohemistka Lenka Pořízková se zase zabývala kuchařskými příručkami. V padesátých letech podle ní nesloužily pouze k propagaci potravin, ale často i průmyslových výrobků jako mixérů nebo kuchyňských robotů.
15. 3. 2025
Načítání...