Den co den dvě znásilnění, za loňský rok přes 600 – strohá policejní statistika, za níž jsou ale traumatické příběhy, poznamenané životy a rovněž fakt, že ve skutečnosti jsou čísla možná až desetkrát vyšší. Většina obětí čin neohlásí. V Česku se totiž sexuální násilí tají víc než ve většině ostatních evropských zemí.
Je to pět a půl roku, co se Gabriele Němcové změnil život. Tehdy zůstala jednu noc bez přátel na horské chatě. V noci přišel muž, kterého znala od vidění, protože chatu pronajímal. Gabrielu znásilnil.
„Tělo mi zamrzlo, nebyla jsem schopná ničeho. Mnozí říkají, proč jsi nekřičela, proč ses nebránila. Jednak mě zpacifikoval tak dobře, že jsem se ani hýbat nemohla, pak mě přidusil. Jediné, co si z toho pamatuju, je, že mi vnitřní hlas říkal – dýchej, dýchej, dýchej, protože šlo jen o zachování základních životních funkcí,“ popisuje Němcová.
Dlouho to netrvalo, jí to ale připadalo jako věčnost. Pachatel pak usnul, utéct Gabriela Němcová nemohla. Byla noc, místo neznala. „Byla jsem mezi ním a zdí, takže bych musela přes něho. Říkala jsem si, že ho probudím, on se lekne a začne útočit znovu. V podstatě jsem celou noc čekala, až tím oknem půjdou první paprsky a já uvidím,“ vzpomíná.
Pak utekla, ale znásilnění nenahlásila. Pachatelem byl bývalý policista. „Byla jediná možná záchrana – zapomenout na to. Přesvědčit sama sebe, že se to nestalo,“ dodává Gabriela Němcová.
Ohlášených případů přibývá
Podle odhadů policie znásilnění každý den zažije až třicet žen. Jen každá desátá ho nahlásí. „Spíše ta, která to zažije od cizího. Protože pokud je to útočník, kterého zná, tak se bojí, jak bude reagovat rodina, známí,“ vysvětluje policejní psycholožka Jana Bártová.
Celkově ale přibývá případů, kdy oběť znásilnění oznámí. Zatímco v roce 2008 jich bylo 529, loni už 628. Policisté loni stíhali 449 lidí, mezi nimi tři ženy. Objasnili dvě třetiny činů.
„Typický pachatel znásilnění není. Pokud se bavíme o tom vztahovém, tak to je někdo, kdo využívá příležitosti, že má nad obětí nějakou moc,“ říká psycholožka Bártová.
Podle policie může dojít ke znásilnění prakticky kdekoliv. Větší příležitostí jsou pro pachatele opuštěná místa jako parky nebo tmavá zákoutí. Výjimkou ale nejsou ani útoky třeba na toaletách ve veřejných prostorách nebo v domech.
Gabriela Němcová se z útoku vzpamatovávala několik let. Dnes se snaží pomáhat jiným znásilněným ženám. Říká, že důležité je hlavně neobviňovat sama sebe.
