Česko si připomíná 56. výročí začátku okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy v čele se sovětskou armádou z 21. srpna 1968. Představitelé státu i pamětníci tradičně pokládají květiny a věnce u budovy Českého rozhlasu na Vinohradské třídě v Praze. „Dnešní Rusko se nijak podstatně neodlišuje od tehdejšího Sovětského svazu,“ řekl prezident Petr Pavel. Vyzval k tomu, aby lidé neodmítali demokracii jako princip. „Srpen 1968 je i odpovědí pro to, co máme dělat dnes,“ poznamenal předseda Senátu Miloš Vystrčil (ODS).
Dnešní Rusko se podstatně neodlišuje od Sovětského svazu, míní Pavel
Pietní akt k 56. výročí od okupace Československa (zdroj: ČT24)
„Historie má tendenci se opakovat v různých obměnách a lidstvo má bolestivou schopnost historické zkušenosti ignorovat,“ prohlásil mimo jiné prezident při pietním aktu. Důvodů pro připomínku událostí ze srpna 1968 je podle hlavy státu celá řada. „Jedním je uctění památky obětí a vyjádření respektu všem, kteří v té době měli jasně nastavený morální kompas a neuhnuli před zlem, přestože věděli, že jim to přinese mimořádné těžkosti a možná i ohrožení na životě,“ uvedl Pavel.
Za důležité ale považuje si dané zkušenosti připomínat i právě proto, že historie má tendenci se opakovat. „Měli bychom být velice pozorní a obezřetní k tomu, jestli se kolem nás a v tom, co se děje u nás a ve světě, nevyskytují paralely s tím, čím už jsme si prošli. A pokud si tím nechceme projít znovu, měli bychom těmto náznakům, signálům a tendencím věnovat mimořádnou pozornost,“ poznamenal prezident.
„Hlásí se (Rusko) k odkazu Sovětského svazu, jeho představitelé se otevřeně hlásí ke Stalinovi, k principům, na kterých Sovětský svaz fungoval a podle kterých uplatňoval svoji zahraniční politiku,“ míní Pavel. Za nutné považuje to neignorovat, protože bezpečnostní a mezinárodněpolitická situace ukazuje, že paralely s minulostí existují.
„Buďme opatrní a nenechme si vnutit myšlenku, že s Ruskem by nám bylo lépe. Nebylo,“ zdůraznil a vyzval lidi, aby neodmítali demokracii jako princip, ač není dokonalá. „Snažme se ji vylepšit a vždy se na to dívejme z pohledu dostupných alternativ,“ uzavřela hlava státu.
Vystrčil: Na srpen 68 můžeme být hrdí
Dějiny jsou podle předsedy Senátu Miloše Vystrčila plné událostí, které si připomínáme. U některých máme pochybnosti a pak jsou události, na které můžeme být hrdí. Mezi ty počítá i 21. srpen 1968. „Pracovníci Českého rozhlasu se rozhodli bojovat hlasem proti tankům a samopalům. A do ulic vyšly desetitisíce lidí. Bojovali beze zbraní. Na to, co se stalo potom, už hrdí být nemůžeme. Ale i dobu normalizace si musíme připomínat,“ poznamenal Vystrčil.
Události: Výročí okupace Československa (zdroj: ČT24)
„Žádné hrdinství není zbytečné, žádný boj proti okupantům není zbytečný a je jedno, jestli se jedná o tanky ruské, nebo sovětské,“ dodal šéf Senátu. Poděkoval všem, kteří bojovali beze zbraní proti zbraním, a zejména těm, kdo se následně nenechali zlomit. „Ti učinili první krok k naší skutečné svobodě,“ poznamenal Vystrčil.
Fiala: Moskva se v roce 1968 přepočítala
Moskva se v roce 1968 přepočítala, spoléhala na to, že společnost bude rozdělená a velká část lidí bude vojska vítat. Namísto toho se setkala s hrdými a odhodlanými občany, kteří si uvědomovali a jasně okupantům ukazovali morální převahu, prohlásil před budovou Českého rozhlasu premiér Petr Fiala (ODS).
Ministerský předseda připomněl období pražského jara, které podle něj bylo výjimečným obdobím naděje. „Lidé tehdy toužili po právním státu, svobodné veřejné diskusi, důstojnějším občanském životě. Rostoucí sebevědomí československé společnosti ale pozorně a nervózně sledoval Sovětský svaz,“ řekl Fiala.
„Sovětský svaz chápal Československo jako svůj výsostný prostor a byl odhodlán zmařit všechno, co by mohlo oslabit jeho kontrolu nad východní Evropou. A to se také stalo,“ uvedl v souvislosti s invazí 21. srpna 1968. Ocenil roli rozhlasu, odkud proudily nezkreslené informace o okupaci a zároveň se díky zprávám utvořila spontánní demonstrace, která vyústila v boj o rozhlas.
„Moskva bohužel měla dost síly na to, aby prosadila svou. Nechala v Československu své vojáky. Byli jsme okupovanou zemí. Svěřila moc nejtvrdším komunistům, kteří zemi na dvacet let uzavřeli před svobodným světem. Veřejný prostor ovládla přetvářka a rezignace. Do zahraničí odešly tisíce vzdělaných a úspěšných lidí,“ vyjmenoval Fiala.
Hluboká a těžká rána národu
Události té doby by podle premiéra měly zůstat poučením, jak cenná je lidská svoboda, otevřená společnost, jak důležitá je skutečná politická pluralita, jak zásadní je ukotvení Česka v západním světě. Svoboda nemůže fungovat s výhradami, podmínkami, poznámkami pod čarou, uvedl. Svoboda je lidem přirozená, ale není samozřejmá, dodal předseda vlády.
Okupace vytvořila v národu ránu, která se nehojí, poznamenal pražský primátor Bohuslav Svoboda (ODS). „Máme ji dodneška tak hlubokou, jako byla v ty dny, kdy přišla. Každá rána člověku připomíná jeho bolest a to, že musí proti ní něco dělat," poznamenal.
„Normalizace znamenala pro celou naši společnost nesmírně vážnou ránu. Ránu tak těžkou a hlubokou, že se dodnes zcela nezhojila a zanechala na duši našeho národa šrám,“ je přesvědčená předsedkyně TOP 09 a sněmovny Markéta Pekarová Adamová. V souvislosti s aktuální ruskou agresí proti Ukrajině dodala, že podobně jako před šestapadesáti lety dochází k úplnému matení pojmů, okupace je vydávána za realitu, či dokonce normu, se kterou je třeba se smířit. „Nikdy více nesmíme dopustit, aby poraženecké postoje převládly nad odhodláním zasazovat se za šanci žít ve svobodě," apelovala politička.
Vojska pěti států Varšavské smlouvy v čele se Sovětským svazem obsadila v roce 1968 Československo, aby násilím potlačila pokus liberálního křídla komunistické strany o reformu systému. V roce 1968 bylo v celém Československu už první den okupace zabito či smrtelně zraněno 58 lidí a do konce roku 1968 stoupl počet obětí na 108. Další oběti si vyžádalo tvrdé potlačení protiokupačních demonstrací režimem v roce 1969. Potvrdilo to nastupující éru takzvané normalizace, která přinesla politické čistky, posílení cenzury či omezení svobod.
Vzpomínkové akce
V Praze jsou k výročí okupace plánované také další akce, například festival NeverMore 68, letos s podtématem „ženy disentu“. Lidé si tam budou moci poslechnout příběhy pamětnic či zhlédnout výstavu. Festival nabídne koncerty, projekci dokumentů nebo debaty a rozhovory, k vidění bude i sovětský tank s invazním pruhem. Výročí připomene i prezentace bronzového památníku sochaře Jiřího Sozanského na nábřeží u Muzea Kampa, akci doprovodí kytarista Michal Pavlíček.
Úřad vlády si výročí vpádu vojsk připomene i promítáním filmu Vlny, jehož děj se odehrává na pozadí událostí kolem Československého rozhlasu koncem 60. let. Pozvání na večerní projekci s účastí režiséra přijal i prezident Petr Pavel.
V Brně odhalí v Merhautově ulici pamětní desku, zúčastní se primátorka Markéta Vaňková (ODS) a starosta městské části Brno-sever Martina Maleček (hnutí SOL). V Liberci je naplánováno tradiční pietní shromáždění u Pomníku obětem okupace 1968. Od sedmnácti bude na náměstí Dr. E. Beneše koncert s písněmi Karla Kryla v úpravě Davida Watzla.
Konec nadějí, vzpomínal Pellegrini
Události srpna 1968 si připomínají také na Slovensku. Při bratislavské pietě se sešli zástupci parlamentu, tajemník resortu obrany, velvyslanci nebo pamětníci. Český ambasador Rudolf Jindrák v projevu vyzdvihl význam Alexandra Dubčeka. Ministr obrany Robert Kaliňák prohlásil, že jeho Smer považuje začátek okupace za „temný den“. Pokud by demokratizační proces v Československu pokračoval, mnoho problémů by Slovensko dnes nemělo, myslí si ministr, jehož citoval Denník N.
Na otázku, proč se premiér Robert Fico (Smer) zatím neobjevil na vzpomínkové akci, Kaliňák reagoval slovy, že to byl on, kdo v roce 2005 prosadil zákon na odškodnění obětí invaze. Na území současného Slovenska zahynulo při okupaci téměř čtyřicet lidí.
Voják vojsk Varšavské smlouvy při okupaci Československa v roce 1968
„Uděláme všechno pro to, aby naše budoucnost byla bez cizích tanků, nevinných obětí a plná společné naděje, tak jako ji lidé pociťovali několik jarních měsíců před 56 lety,“ zmínil slovenský prezident Peter Pellegrini. „Okno naděje se v noci na 21. srpna 1968 definitivně zavřelo,“ dodal s tím, že se tak stalo za skřípění pásů tanků, štěkání kulometů a bylo pokropené krví nevinných lidí. Pellegrini také připomenul, že jaro 1968 lidé vnímali jako závan svobody, nových časů a víry ve své lídry. „Bylo časem naděje, že socialismus se svými sociálními jistotami může mít lidskou a demokratickou tvář, kterou ztělesňoval především Alexander Dubček,“ podotkl.
Tato naděje měla podle slovenského prezidenta konkrétní podobu. Lidé byli náhle soudržnější, milejší jeden k druhému a ochotní více obětovat pro svoji vlast. Zděšení a strach u mnohých přerostly do hněvu, když viděli tanky okupantů prohánět se ulicemi svého města a bezradné tváře cizích vojáků, kteří také ničemu nerozuměli, řekl prezident. Připomněl, že postupně všechny pocity nahradilo obrovské zklamání. „Lidé pochopili, že jejich naděje na lepší život, více svobody a otevřenější hranice definitivně skončily,“ uzavřel.
Zpravodaj ČT Jan Šilhan o pietách výročí okupace na Slovensku (zdroj: ČT24)
Zpravodaj ČT na Slovensku Jan Šilhan upřesnil, že jedno z tradičních pietních míst na Slovensku se nachází v Bratislavě u Rektorátu Univerzity Komenského na Šafárikově náměstí. Právě na tomto místě zabili okupanti tři osoby. „Konkrétně kapitána říční plavby, dělníka a hlavně tehdy patnáctiletou dívku Danielu Košanovou. Právě její smrt se stala jistým symbolem,“ přiblížil Šilhan s tím, že i na toto místo směřovali protestující studenti o více než dvacet let později v předvečer sametové revoluce.
Podle Šilhana bylo zvykem, že právě na místo u pamětní desky na Šafárikově náměstí, se na výročí okupace sjela celá vrcholná politická reprezentace. „Tentokrát tady byli ‚pouze‘ z těch nejvyšších šarží zástupci parlamentu. Byl tady místopředseda parlamentu aktuálně pověřený řízením slovenské Národní rady Peter Žiga (Hlas),“ uvedl zpravodaj. Dalším z místopředsedů parlamentu, který na místo dorazil, byl Tibor Gašpar (Smer) a vystoupil také státní tajemník resortu obrany. A právě tajemník byl podle Šilhana jediný vysoce postavený zástupce vlády, který na místo přijel.