Prvorepubliková senátorka Františka Plamínková, kterou před 80 lety popravili nacisté, byla podle předsedy Senátu Miloše Vystrčila (ODS) hrdinkou. Zasloužila se nejen o práva žen, ale obětovala svůj život, když odmítla odvolat svou kritiku nacismu. Vystrčil to uvedl při pietním aktu k uctění památky ženy, kterou připomíná pamětní deska na sídle horní komory parlamentu.
Vystrčil: Nacisty zavražděná senátorka Plamínková byla hrdinkou
„Františka Plamínková byla hrdinka. Byl to člověk, pro kterého svoboda a láska k vlasti znamenaly více než vlastní život,“ řekl Vystrčil. Připomenul, že byla zastřelena v období po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, když odmítla odvolat svou kritiku nacismu.
Předseda Senátu také uvedl, že Plamínková bojovala za práva žen a snažila se, aby se mohly rovnocenně podílet na vytváření svobodné a demokratické společnosti. Zasloužila se mimo jiné o zavedení volebního práva pro ženy a o zrušení celibátu pro učitelky. Jedna z vůdčích osobností českého hnutí za práva žen dosáhla uznání i na mezinárodní úrovni, mezi osobnostmi české historie ale bývá neprávem opomíjena, dodal Vystrčil.
Její žačkou byla Milada Horáková
Plamínková se narodila 5. února 1875 v rodině obuvnického mistra. Byla učitelkou na dívčí škole na Letné, která nyní nese její jméno. Mezi jejími žačkami byla i pozdější poslankyně Milada Horáková. Plamínková patřila k vůdčím představitelkám Ženského klubu českého a později Ženské národní rady se sídlem na Staroměstském náměstí. Byla místopředsedkyní Mezinárodní rady žen a také nynější Mezinárodní federace podnikatelek a manažerek.
Senátorkou za národní socialisty byla Plamínková od roku 1925 až do zrušení prvorepublikové horní komory v roce 1939, byla také delegátkou při Společnosti národů v Ženevě, předchůdkyni OSN.
Krátce před druhou světovou válkou se Plamínková otevřeně postavila nacistickému vůdci Adolfu Hitlerovi, upozorňovala ho na historické i zeměpisné omyly v jeho norimberské řeči z 12. září 1938, která radikalizovala henleinovce v českém pohraničí. „Jsem pevně přesvědčena, že i proti vojenské převaze pravda zvítězí,“ zakončila svůj dopis. Po atentátu na Heydricha byla zatčena a 30. června 1942 zastřelena v pražských Kobylisích.