V porodnici, porodním domě nebo doma? Otázek i sporů se kolem porodů vznáší v současném Česku mnoho. O situaci v tuzemsku, ale i v zahraničí hovořil v Hyde Parku ČT24 v rámci pořadu 90' ČT24 zástupce ředitele Ústavu pro péči o matku a dítě Ladislav Krofta. Uvedl, že nejbezpečnějším místem, kde lze dítě přivést na svět je porodnice. Proto je jednoznačně proti vzniku porodních domů.
Za cestu považuje Krofta vytvořit takové prostředí v porodnicích, aby se tam ženy cítily dobře. Domnívá se, že dnešní doba je tomu optimálně nakloněna.
V Česku je připravena zhruba desítka projektů porodních domů. Jejich otevření ale brání pravidla stanovená pro provoz takových zařízení: Porodní dům musí být vybaven jako porodní sál a neustále musí být přítomen lékař. Unie porodních asistentek se snaží vyjednat s ministerstvem zdravotnictví zmírnění těchto podmínek.
Krofta uvedl, že základní nevýhodou porodních domů je to, že tam není možnost operační intervence. Tedy není možné rychle provést operační ukončení těhotenství, například císařský řez nebo vaginálně extrakční operaci. To se někdy musí provést extrémně urgentně, každá minuta může rozhodnout o zdraví, řekl.
Česko vs. zahraničí
Krofta reagoval v pořadu také na dotaz divačky, která odkazovala na situaci ve Velké Británii a Nizozemí s vysokým procentem porodů doma. Uvedl, že v Nizozemí je až 70 procent prvorodiček, které začnou rodit doma, následně transportováno do nemocnice. Řekl rovněž, že ve Velké Británii je mrtvorozenost téměř dvojnásob větší než v Česku, což souvisí i s možnostmi péče ze strany tamních porodních asistentek. „Nedisponují některými technikami, které my můžeme použít – pravděpodobnost, že se něco nepovede, je pak vyšší,“ řekl Krofta.
Alternativní porody nemá v lásce řada porodníků. Například Bohuslav Svoboda z vinohradské nemocnice, jenž kdysi vedl jako prezident Českou lékařskou komoru a později jako primátor Prahu, před časem vyslovil myšlenku zákazu domácích porodů. „Díky svému povolání vím, jak při porodu záleží na každé vteřině. Zájem na domácím porodu má pouze matka, nikoli nenarozené dítě,“ napsal tehdy na Facebook.
Zastánkyně přirozenosti
Druhá strana však namítá, že těhotenství není nemoc, porod je přirozený, a tak se nemusí odehrávat v nemocnici. „My jsme z porodu udělali operaci. Často zákrok, který nuceně navozujeme nebo urychlujeme. Máme na to nějaké rámce, ale porod není operace, porod je přirozená věc, která potřebuje svůj čas. Nejdůležitější vlastností porodníka je trpělivost,“ řekla již dříve prezidentka Unie porodních asistentek Ivana Königsmarková. Přirozenému přístupu k porodu bez nadbytečných lékařských zásahů se tradičně věnuje Světový týden respektu k porodu, který trvá do neděle.
Marie Rumlenová v pořadu Hyde Park ČT24 mj. uvedla, že jedno dítě rodila ve vrchlabské nemocnici, která byla velmi příjemná, a další dvě pak doma. Napovědělo jí to její tělo. Zmínila rovněž zkušenosti ze zahraničí, podle kterých se pro zdravou, nízkorizikovou rodičku zvyšují v porodnici rizika.
Tématu těhotenství a porodů se Česká televize v minulosti věnovala například v dokumentárním seriálu Čtyři v tom. Ten sledoval osudy žen od jejich těhotenství přes porody až po počátky péče o novorozené děti.
S poutí rodičů i jejich čerstvě narozených dětí klasickou porodnicí seznámil loni na podzim diváky České televize dokument Pět zrození z cyklu Český žurnál, který vznikl ve vinohradské nemocnici. Vystupuje v něm také Bohuslav Svoboda, jenž ovšem pořad po odvysílání ostře kritizoval. Podobně se vyjádřila i ředitelka nemocnice Andrea Vrbovská, která v otevřeném dopise napsala, že se dokument „pokouší do svého, předem vytyčeného prostoru, zasadit zmanipulované reálie“.
Porodní asistentka a vrchní sestra gynekologicko-porodnického oddělení Thomayerovy nemocnice Lenka Cejková uvedla v Hyde Parku ČT24, že porodní asistentky mají všechny kompetence, aby odvedly spontánní porod bez jakékoliv komplikace, včetně eventuálního chirurgického ošetření hráze, a postaraly se o novorozence ihned po porodu.
„Ale pravdou je, že bez pomoci lékaře, když jde o minuty, může někdy dojít ke katastrofickému scénáři,“ řekla. Procento případů, kdy je to třeba, neuvedla. Ke statistikám ze zahraničí, uvedeným moderátorem pořadu, podle nichž jde o zhruba 5 procent, řekla, že mohou být pravdivé, ale také ne. Záleží například na tom, kdo je osloven, s čísly se dá hodně pracovat, podotkla. Jako velkou výhodu zdůraznila, že v Česku je porodnická péče dostupná pro každou ženu, a to je velmi unikátní.
Když chybí dialog
Bývalý přednosta Ústavu pro lékařskou etiku a ošetřovatelství 3. lékařské fakulty Jiří Šimek v pořadu řekl, že české porodnictví patří k nejlepším na světě, co se týká zdraví matek a novorozenců. A to je základ. K problémovým věcem pak patří domluva, dialog, který neumíme na úřadech, v obchodech, ani v porodnictví.
Zmínil touhu žen, aby se do porodů vrátila přirozenost, i obavy porodníků o zdraví rozených dětí. „K mé velké lítosti spolu tyto dva tábory příliš nekomunikují,“ řekl. Domnívá se, že právě dialog je to, co současné české porodnictví potřebuje. Dialog lze podle něho povzbudit například porodním plánem. Zdravotníci se tak dozvědí představu ženy, a žena zase získá pocit, že se někdo o její představy o porodu zajímá. Důležitá může být rovněž úprava pokojů. Jako dobrý příklad v této souvislosti zmínil porodnici v Příbrami. I on je zastáncem humanizace porodů, tedy zlepšování prostředí v nemocnicích, kde jsou porody nejbezpečnější.
